Byl zvláštní pocit nastoupit na druhé straně, přiznává Jaroslav Roubík
Na pozadí jednoznačné prohry hradeckých hokejistů ve středečním zápase s Ústím se nesl příběh Jaroslava Roubíka. Dlouholetý kapitán Východočechů se poprvé od svého odchodu z týmu Jiřího Mičky předvedl hradeckému publiku a po zápase se dočkal ocenění za devět sezón, v nichž předváděl u soutoku Labe a Orlice výborné výkony a stal se jedním z nejlepších hráčů první ligy.
Jaký byl pro tebe návrat na hradecký led?
Určitě příjemný, byl to takový zvláštní pocit. Přece jenom jsem tady hrál dlouho, takže je zvláštní být na druhé straně a koukat takhle na kluky, které znám.
Hecovali jste se před zápasem s bývalými spoluhráči?
Bavili jsme se spolu. Ne o tom, co budeme hrát, ale prostě jsme se těšili, že si pokecáme.
Jaké pro tebe bylo přijet na stadion, kde jsi tak dlouho působil? Musel jsi jít i do jiné kabiny...
Rozhodně je to jiný pocit, když člověk zahne doleva místo doprava. Vzpomínky na tenhle zimák mám a rád jsem si sem přijel zahrát.
Hradecký klub ti po zápase poděkoval za služby, které jsi tu odvedl. Potěšilo tě to?
(dojatě) Něco takového jsem vůbec nečekal a je fakt strašně příjemný, že i fanoušci mě tady měli rádi. Za to bych jim chtěl poděkovat a taky je povzbudit, aby jich na kluky chodilo víc. Určitě by si to zasloužili.
Vnímal jsi přes léto změny, které se v hradeckém klubu i týmu odehrály?
Ano, nějak jsem to sledoval. Ale uvidí se až na konci sezóny, jestli byly k dobré věci, nebo jestli to tady bude pokračovat stejně.
Teď k vašemu zápasu. Předvedli jste perfektní start, po šesti minutách jste vedli už 3:0. Bylo už podle tebe rozhodnuto?
Určitě, myslím že Hradec pak znervózněl. Sice potom zabral, dal góla a začal hrát tvrdě, ale neměl šance. No a když mu to tam napadalo ve druhé třetině, už nebylo co řešit.
Za stavu 1:3 neproměnil Martin Koudelka trestné střílení. Co tě napadlo, když jsi ho viděl, jak se k penaltě rozjíždí?
(směje se) Viděl jsem, jak se smál, že zase nebude chudák vědět, co má udělat a spíš se musí soustředit, aby neskončil v koutě... Ne, vážně, kdyby dal gól, tak by byl zápas úplně jiný. Ale v Ústí máme silné mužstvo, hrajou tady čtyři lajny, kdežto v Hradci sotva dvě. To je potom hodně znát.
Jak si užíváš vstup vašeho týmu do sezóny? Prohráli jste jednou, vedete ligu, dáváte spoustu gólů každému soupeři...
Je dobrý pocit vyhrávat. S Hradcem jsme ale taky vyhrávali dost zápasů, takže v tom až takový rozdíl není. Je jedno, jestli jste první nebo třetí. Jde o to, aby vás hra bavila, což se nám zatím daří.
Jediným cílem v Ústí pro tuto sezónu je asi postup.
Postup je náš jediný cíl, nic jiného není. Vyhrát první ligu a pokusit se postoupit.
Přemýšleli jste v létě nad nepovedenou baráží? Myslíte, že pro vás znamenala zkušenosti, které můžete letos prodat?
Když jsme nastoupili na letní přípravu, už nikdo neřešil, jestli se prohrálo nebo ne. Teď je tady nová sezóna a musíme to zkusit znovu.
Myslíš, že máte silnější tým než loni?
Řekl bych, že je to plus mínus stejné. Většinou se pozná na konci sezóny, jak je mužstvo silné.
Jak jsi spokojen se svou rolí v týmu? Hraješ centra druhé formace a na ledě trávíš hodně času, takže od odchodu z Hradce se toho tolik nezměnilo.
Jsem rád za pozici, kterou tady mám. Snažím se jí maximálně využít, dávat hodně gólů, i když zatím se mi moc nedaří.
Jaký je největší rozdíl mezi Hradcem a Ústím, který tě napadne?
V Ústí je podle mě všechno profesionálnější a je tam jasný cíl postoupit. S Hradcem jsme byli rádi, že uděláme play-off. V tomhle je rozdíl naprosto markantní.
Bereš tuhle sezónu jako svou poslední šanci, kdy se dostat do extraligy a ještě si ji zahrát?
Nad tím tolik nepřemýšlím. Chci hrát dobrý hokej, dávat góly a nahrávat, mít radost z každého zápasu. Jestli potom něco bude nebo nebude, to teď vůbec neřeším.