Junioři vévodí lize. Hráči ale mají některé návyky špatné, upozorňuje Miloš Říha

Po první čtvrtině jasně vedete soutěž. Jste s hrou svého týmu spokojený?

Ano, jsem. Už na konci srpna šlo vidět, že hráči vědí, co chceme hrát, a snaží se to aplikovat. Už tam jsme soupeře jednoznačně přehrávali. To se promítlo i do začátku soutěže. Je třeba ale říct, že i když vyhráváme mnohdy dost velkým rozdílem, všechny zápasy jsou velmi těžké. Zejména na hřištích soupeřů.

Jediný bod jste ztratili při výhře na nájezdy v Třebíči. Byl to opravdu váš nejtěžší zápas?

Jednoznačně. Byl to i nejhokejovější zápas ze všech, k čemuž přispěl také extraligový rozhodčí. Je ale pravda, že jsme tam nepodali takový výkon, jaký bychom si představovali. Přece jenom jsme už měli dlouhou šňůru bez ztráty.

I tak jste si ale mohli odvézt tři body, nebýt ztraceného náskoku...

Docela snadno jsme se dostali do vedení 3:1, přestože byl soupeř velmi kvalitní. Může se zdát, že jsme o zápas přišli nějak netakticky, ale největší tlak soupeře ve druhé třetině jsme ustáli. Ve třetí části jsme na jeho hru dokázali reagovat. V době, kdy to bylo nejpoklidnější, jsme ale dostali dva góly ze střel, které vůbec nesměřovaly na bránu. Byly opravdu smolné. Na druhou stranu, ztráta bodu nás možná upozornila na to, že bychom neměli polevovat v žádné fázi zápasu.

Skupině vévodíte s luxusním osmibodovým náskokem. Vypadá to, že soupeři se o body obírají navzájem.

Až do šestého místa jsou podle mě týmy opravdu vyrovnané. Na Vysočině je navíc trojlístek Třebíč – Žďár – Havlíčkův Brod, kde je každý zápas vyhrocený a asi se budou o body obírat. Třeba Brod není herně o nic horší než loni, a přesto je až šestý. Soutež může pro nás vypadat jednoznačně, ale je tam opravdu několik velmi nepříjemných soupeřů.

V Třebíči pendluje několik kluků mezi juniorkou a áčkem. Havlíčkův Brod hrál u nás stejně jako loni, hraje zezadu a má výborné brejky, velmi dobře mu chytá gólman. Ty zápasy se tahají o gól. Popovice podle mě nejsou tolik hokejové, poslední dva zápasy venku prohrály, ale doma budou těžko ztrácet body. Se Žďárem je to podobné, tam se také bude hrát těžko. Naopak u nás moc odporu nekladl.

Za šestou příčkou už je větší odstup...

Je tam Písek, kde záleží, v jakém hraje složení. Oni dají v jednom zápase jedenáct gólů a hned nato dvanáct dostanou, byť od nás. V každém manšaftu jsou jeden, dva hráči opravdu hodně silní a jestli hraje tým s nimi, nebo bez nich, je hrozně znát. Poslední tři týmy už jsou slabší a asi se porvou o záchranu. I když – i ve Strakonicích to byl pro nás strašně těžký zápas, což bylo také ovlivněno některými ne úplně hokejovými faktory.

Na co se nejvíce zaměřujete na tréninku?

I díky tomu, že vyhráváme, máme víc času na práci s jednotlivci. Pokud máme hráče připravit pro áčko, tak když se podíváme na jejich stav, není takový, jaký by měl být. Hráčům je už osmnáct let, přesto se musí stále zdokonalovat, aby se do áčka v budoucnu mohl někdo z nich dostat.

V čem tedy mají hráči největší problémy?

V osobních soubojích a hlavně v obranných činnostech jednotlivce. Když jsem se jich ptal, proč něco určitým způsobem aplikují, tak mi řekli, že je to někdo takhle učil. Metodika ledního hokeje je ale daná... Ano, nějakým způsobem se inovuje, jak se hokej částečně mění. Musím ale říct, že mají návyky velmi odlišné od toho, jak mají správně být.

Při naší hře se to občas projevuje. Třeba právě v zápase s Brodem to bylo vidět. Hrajeme výborně do útoku, ale v obraně jsme měli problémy prakticky pokaždé, když se soupeř dostal k nám. Ty problémy jsou vyvolané chybou jednotlivce, která je velmi triviální. Hráč vyřeší situaci špatně a přijde tlak soupeře, který by normálně přijít neměl.

Jsou to opravdu triviální záležitosti, se kterými by podle mě junior neměl mít problémy. To je ale problém celého českého hokeje. Až pojede naše dvacítka na mistrovství světa a budeme hrát s těmi nejlepšími, tak to v obraně uvidíme. A to nevzniká špatným rozestavením nebo herním systémem. Vzniká to u hráčů, že situaci jeden na jednoho vyřeší špatně.

Mluvil jste o vychovávání hráčů pro A-tým. Myslíte, že někdo z vašeho kádru by si ještě v této sezóně zasloužil zkoušku v seniorském mužstvu?

Kluci pracují dobře, to musím říct, jako jednotlivci i jako tým. Snaží se učit novým věcem. (váhá) Tohle je ale spíš otázka na Martina Hostáka. V áčku je několik mladých hráčů juniorského věku, i když na výjimku. Trénovat s nimi chodí ještě Pištora a Červený, kde záleží na nich, zda zaujmou natolik, aby je trenér použil.

Záleží samozřejmě také na výsledkovém a zdravotním stavu áčka, muselo by to ovlivnit víc faktorů. Přece jenom těch zkušených hráčů tam je poměrně dost. Důležité je, aby se týmu dařilo, a pak bychom tam třeba někdy mohli někoho vyzkoušet. Teď to ale není aktuální otázka.

Příslibem jsou pro nás hráči ročníku 1994, kteří loni ubojovali výborný výsledek ve starším dorostu. I sezónu předtím, kdy skončili devátí – oni byli prvoročáci a v týmu jich bylo čtrnáct, což na nějakou kvalitu poukazuje. Ale přestože hrajeme ligu, někteří kluci mají s přechodem do juniorů větší či menší problémy. Jak si povedou dál, záleží jenom na nich.