Děkujeme za podporu! Aukce dresů
Pocit po zisku titulu? Radost byla obrovská, nedá se popsat, přiznává Petr Luštinec

Pocit po zisku titulu? Radost byla obrovská, nedá se popsat, přiznává Petr Luštinec

15.4.2018 | Petr Šatalík, Jan Vavřina

Loni v květnu začal stavět mužstvo, které v uplynulém ročníku získalo titul mistrů republiky. Sezónou proplouvalo poměrně hladce, ovládlo tabulku v základní části i nadstavbě. V play off vyřadilo Šumperk i Třinec ve dvou zápasech. Na mistrovství republiky postupně porazilo Přerov, Liberec a v posledním rozhodujícím utkání také Plzeň. Petr Luštinec vybudoval tým, jenž vládne Česku, ale především předvádí parádní hokej.

Pojďme zhodnotit úspěšnou sezónu mladšího dorostu, kterou máte za sebou. Jak vůbec začala?
Když jsme s asistentem Martinem Štohanzlem mužstvo skládali, vybírali jsme typy hráčů, o kterých jsme si mysleli, že budou hrát na kotouči, budou hokejoví. Nechtěli jsme žádné hráče, kteří by nám náš koncept kazili. Myslím, že už v prvopočátku se nám to povedlo. S kluky jsme pracovali od začátku, kdy kádr tvořilo 23 hráčů a 2 gólmani. Absolvovali jsme s nimi letní přípravu, byli jsme s nimi na soustředění v Ústí nad Orlicí, kde jsme byli asi čtyři dny, parta se tam trochu víc stmelila. Kluci během ní hltali dávky, rvali jsme do nich, co se dalo, abychom potom v sezóně stačili. Když jsme nastoupili na kluziště, v srpnu jsme ještě průběžně střídali led se suchou přípravou, absolvovali jsme několik přípravných zápasů. Pak jsme jeli na turnaj do Zlína, kde jsme obsadili druhé místo, což nám opět ukázalo, kam by se to dalo směřovat a tým se už trošičku začínal rýsovat. Na konci srpna jsme už měli jistou představu, s níž jsme šli do hlavní soutěže.

Poté přišla liga a vy jste předváděli neskutečné výkony. Když se podíváme na výsledky, skoro by se dalo hovořit o poklidné jízdě…
Pohodlná zas až tak nebyla. Zápasy byly vyrovnané, ať už jsme vyhráli o gól nebo dva. Soupeři ve skupině Střed, kterou jsme absolvovali, jsou vyrovnaní. Na druhou stranu se nám ji povedlo vyhrát, občas jsme samozřejmě museli na kluky houknout, protože udržet první místo je těžké, jelikož ostatní mančafty se na vás pořád tlačí a pořád se proti vám chtějí ukázat. Samozřejmě je to pěkné, ale celou sezónu se muselo makat. Jak ve skupině, tak v nadstavbě.

Zažili jste v sezóně vůbec nějaké horší období?
V nadstavbě jsme měli slabší chvilku, kdy jsme asi dvakrát za sebou prohráli, což se nám ve skupině nestalo. S kluky jsme to rozebírali, na druhou stranu jsme zase byli oslabení o hráče, kteří byli posunuti do staršího dorostu. Ale viděli jsme, že i ti kluci, kteří nám v mladší dorostu zůstali, byli schopni přijmout tlak a vzali to na sebe, rozhodovali zápasy. Poté, když se hráči ze staršího dorostu vrátili zpět, nastala třetí fáze, kdy jsme mužstvo znovu museli dát dohromady a tvořili jsme tým pro play off.

Poslední zápas? Kluci hráli nadoraz

Ve čtvrtfinále play off na vás čekal Šumperk. Důležité zřejmě bylo, že jste hned první zápas na ledě soupeře vyhráli (6:1), že?
Na Šumperk jsme se s kolegou Martinem Štohanzlem jeli podívat, když hrál s Třincem. Pro nás to byla vůbec neznámá, protože jsme na ně v sezóně, ať už v základní části či v nadstavbě nenarazili, protože hrály nižší skupinu, z níž oba postoupily. Šumperk i Třinec nás překvapily, nakonec jsme narazili na oba dva. Oba se nám podařilo vyřadit. První zápasy obou sérií byly jednoznačné, když jsme hráli venku, kde jsme play off začínali. Hráli jsme uvolněněji, horší to bylo potom, když jsme museli výhru potvrdit doma. Na kluky pak lehla taková únava z toho, že musí. Nakonec se nám však s Šumperkem povedlo vyhrát o gól a s Třincem zase na penalty a postoupili jsme na republiku.

MISTŘI! 🙂 #chcemevic 📷: Aleš Krecl / ČSLH

Zveřejnil(a) Mountfield HK - mládež dne 3. duben 2018

Po vítězných nájezdech s Třincem a postupu na finálový turnaj musela v týmu panovat velká euforie, je to tak?
Byl to takový náš tajný cíl, loni jsme nepřešli přes Spartu a nedostali jsme se na domácí mistrovství republiky, tak jsme si s kluky přáli, aby se nám to letos povedlo. Trošičku z nás potom všechno spadlo, byli jsme rádi, že jsme se do Vítkovic dostali. To, že budeme hrát mistrovství venku pro nás bylo lepší, než kdybychom hráli doma.

Stihne si člověk finálový turnaj vůbec užít?
Hraje se jeden zápas denně a vždycky jsme ho hráli odpoledne, takže času na odpočinek, i když to byl náročný turnaj, bylo dost. Spíš jsme se snažili držet kluky na pokoji, aby odpočívali. Podařilo se nám vyhrát první zápas s Přerovem 6:1, což pro vstup do turnaje bylo parádní. Druhý zápas s Libercem byl hrozně těžký, protože oni už neměli co ztratit a šli do toho naplno. Vzali nám hrozně sil, ale zvládli jsme ho a šli jsme do posledního zápasu, kdy po dvou odehraných dnech už bylo jasné, že se střetneme s Plzní o první místo.

Hradec i Plzeň vévodily po celou sezónu svým tabulkám. Bylo to vyvrcholení celého ročníku?
Myslím si, že to bylo pravé a správné finále. Prostě jsme si to rozdali. Na utkání jsme se připravovali, stmelili jsme kluky, šli jsme se zocelit do železáren na vyhlídku, abychom se podívali na Vítkovice trochu z výšky. A kluci v zápase hráli nadoraz, i když první třetina nám nesedla, protože Plzeň na nás nastoupila a dohrávala nás, zatímco my hráli hokej. Ale o přestávce jsme kluky uklidnili, trochu jsme na ně i houkli, že jim nikdo nedá nic zadarmo, protože i Plzeň chce vyhrát. Není to žádný obyčejný turnaj, je to poslední zápas sezóny a oni musí hrát svůj hokej, co jsme je učili celý rok. A to se nám vyplatilo.

Medaili si vystavím, ještě ale nevím kde

Po výhře ve finále to musela být velká euforie, je to tak? Člověk musí cítit jistou satisfakci za práci po celý rok…
Určitě, je to úleva, radost pro všechny, kluky, rodiče i pro nás trenéry, že jsme hráčům dali za sezónu maximum, a že se nám to povedlo. Myslím, že jsme s Martinem Štohanzlem s kluky pracovali celoročně na fyzičce, učili jsme je hrát hokej, který jsme tu v Mountfieldu chtěli produkovat. Radost byla obrovská, to se ani nedá popsat.

Kam byste tento úspěch ve své kariéře zařadil?
Je to jeden z největších úspěchů, kterých jsem ve své kariéře dosáhl a určitě bych ho chtěl zopakovat, protože takový úspěch dodává motivaci do dalších let.

Oslavy mladšího dorostu po zisku titulu 2017/18

2014, 2015, 2018 ... Aprílový žertík to včera rozhodně nebyl, mladší dorostenci skutečně získali na MMČR zlaté medaile. 😊 Během 5⃣ let se tak jedná již o 3⃣. titul v ELIOD extralize, jenž putuje pod Bílou věž. 😮 Kluci, ještě jednou obrovské díky a gratulace! 🙌🏆🥇 A teď už si pojďme společně vychutnat krásné momenty včerejších oslav a medailového ceremoniálu... 🙂🎉

Zveřejnil(a) Mountfield HK - mládež dne 2. duben 2018

Kde máte medaili? Je někde vystavená?
Medaili mám schovanou u sebe v šuplíku. Někde si ji vystavím, ale ještě nevím kde (usmívá se).

Jak budete s odstupem na tento úspěch vzpomínat? To se asi musí nějak výrazněji zapsat do paměti…
Chvilku to tam asi bude, když mě na to někdo brnkne, vzpomenu si, ale trenérská činnost jde dál, vyvíjí se, jsou nové metody. Člověk se musí učit, vzdělávat se, aby šel pořád s trendem dál a zlepšoval se.

Tým nemusel táhnout jen starší ročník

Jaká byla spolupráce s celým realizačním týmem kolem mladšího dorostu?
Realizační tým fungoval, myslím, skvěle. Připojila se k nám Lenka Jonešová, Michal Tvrdík s námi chodil na individuální tréninky, pracoval s útočníky na střelbě. Různě jsme si kluky točili, někdy jsem dělal obránce já, někdy pan Štohanzl. Někdy jsme se protočili, když jsme trénovali útočníky. Herní systém jsme tvořili společně a myslím, že jsme to odkoučovali dobře (usmívá se).

V čem tkvěla hlavní síla vašeho mužstva?
Sešly se tam dva ročníky, ten starší, 2002, už loni na Mistrovství krajů udělal pěkné čtvrté místo, když jsme prohráli zápas o třetí místo se Středočeským krajem. Ročník 2003 už letos udělal úspěch – byli jsme na Olympiádě dětí a mládeže, kde jsme nešťastně vypadli v semifinále na penalty s Vysočinou. Ale povedlo se nám získat medaili, v malém finále jsme vyhráli nad Plzeňským krajem. Tam ti mladší ukázali takový chtíč, že dokážou hrát hokej a táhnout za jeden provaz. A z nich tak bylo něco silného, co se přidalo k ročníku 2002, takže tým nemusel táhnout starší ročník, ale mladší se k přidali a bylo z toho silné mužstvo.

V příštím roce nastává reorganizace soutěží, jaká bude budoucnost vašich svěřenců?
Budoucího dorostu se to ani tak moc netýká, protože ročník 2002 odejde, 2003 zůstane a přijde ročník 2004, takže pro nás se prakticky nic nemění. Pro kluky ročníku 2002, co odejdou do juniorky, to bude těžké, budou se s tím muset poprat. Přeji jim hodně štěstí, jsou to mistři republiky, tak věřím, že se prosadí.

Forma a klika hrají v hokeji mnohdy nemalou roli. Mladší dorostenci si letos pro jistotu hrátky osudu pojistili a výsledkem je mistrovský titul. 😁

Zveřejnil(a) Mountfield HK - mládež dne 1. duben 2018
 
Servis
Facebook
Twitter
Mountfield HK, a.s. Komenského 1214/2
500 03 Hradec Králové
(Ukázat na mapě)
Telefon: 495 512 202
Mobil: 731 501 927
Fax: 495 512 202
E-mail: sekretariat@mountfieldhk.cz
Web: www.mountfieldhk.cz

Spřátelené kluby

FC Hradec Králové Hradecké Lvice