Prohodit Arťuchina plexisklem? To rozhodně ne, směje se Zdeněk Čáp
Dva mistry světa v inline hokeji dospělých má ve svém středu hradecký kádr. K Martinu Koudelkovi přibyl po mistrovství FIRS v Itálii také Zdeněk Čáp, který v červenci získal zlato jak s juniorkou, tak s A-týmem. Nejen o svém obrovském úspěchu mluví mladý obránce v rozhovoru těsně před dlouho očekávaným utkáním proti ruskému Petrohradu. „Určitě to bude zajímavý zápas,“ těší se Čáp.
V neděli vám začala příprava na ledě, už se do toho pomalu dostáváš?
Ty první tréninky jsou vždycky těžký, je to nezvyk. Navíc jsem v létě hrál inline hokej a taky si musím zvyknout na přechod z kolečkových bruslí na normální.
Na druhou stranu ti může inline pomoct, že jsi z toho hokeje úplně nevypadnul...
Tak hraju to proto, že mě to baví. Dostanu se na plochu, můžu si pohrát s pukem, zahrát si s klukama... Jsme spolu pohromadě a máme to jako doplňkový sport.
Letos jsi v inlinu dosáhnul obrovského úspěchu. Na mistrovství světa organizace FIRS jsi vyhrál zlato s juniorkou a následně i s A-týmem. Neschází ti teď motivace, co dál?
Chci to vyhrávat pořád. Dokud tam můžu jezdit a dokud mě trenéři budou brát, chci každý zápas a každé mistrovství vyhrát.
Jak se vůbec zrodila tvá nominace do A-týmu?
Jel jsem tam s juniorkou, ale potom áčku vypadnul ze sestavy Luděk Brož. Tak se mě trenér Suhrada zeptal, jestli bych tam nechtěl zůstat...
A zahrál sis, nebo jsi jen figuroval jako náhradník?
No, pár zápasů jsem odehrál, myslím že dva. Občas jsem tam naskočil, ale hlavně jsem byl rád, že můžu být s týmem.
Probrali jste to pak v šatně s Martinem Koudelkou, červnovým mistrem IIHF?
Nějak jsme to neprobírali, akorát jsme si vzájemně pogratulovali k titulu.
Spolu s dalšími hraješ za Hradec v inlinové extralize. Jakou má váš tým perspektivu?
Máme v extralize snad nejmladší tým a postupnými krůčky se zlepšujeme. Vloni jsme se dostali do play-off, letos nám to bohužel o vzájemný zápas s Pardubicemi nevyšlo. Myslím, že za dva nebo tři roky bychom to mohli někam dotáhnout, semifinále nebo finále... Uvidíme.
Foto: Petr Kraus
Zpět k hokeji. Jaká pro tebe byla letošní příprava? Byla třeba o něco těžší než jindy?
Vždycky je těžká. Asi budu mluvit za všechny, že ji žádný hokejista nemá rád. Je to prostě dřina, kterou musíme podstoupit, abychom měli síly do sezóny.
Dávají trenéři vám mladým o něco víc zabrat?
To ne... myslím, že mají na všechny stejné měřítko.
Váš tým v letní pauze slušně posílil, tak už se noví hráči zapracovali do kabiny?
Jasně, kluci jsou úplně v pohodě. Zapadli krásně do party.
Hlavně v obraně bude větší konkurence. Nebojíš se toho?
Vždycky se snažím bojovat o místo a budu se snažit i letos. Uvidíme, jak to dopadne.
První zápas hrajete hned ve čtvrtek. Není to nezvyk takhle brzo?
Prostě tam máme napsaný zápas, i když s Petrohradem. První zápas je vždycky takový težší, než si na sebe zvykneme. Ale musíme dřít a uvidíme.
Asi musíte cítit speciální motivaci před takovým soupeřem...
Zatím ani moc ne. Akorát se občas bavíme o tom, že přijede Arťuchin... (směje se) No určitě tam mají hodně hvězdných jmen.
Nevypsal třeba sportovní manažer Miloš Říha motivační odměny, když Petrohrad trénuje jeho táta?
Ne ne. Je to jenom přípravný zápas, tak se nic nevypisovalo. Ale určitě to bude zajímavé.
Zajímavé bude, až prohodíš Arťuchina plexisklem...
Já určitě ne, protože mám nějakých 73 kilo a on asi 116. Takže to by nedopadlo dobře...