Ve středu se u Stříbrného rybníka konalo setkání hráčů A-týmu s fanklubem
Před samotnou ostrou sezónou není důležité doladit jenom veškeré detaily ve hře, ale také upevnit a vypilovat vztah mezi samotným mužstvem a fanklubem. Tomu měla pomoci, a jistě pomohla, středeční akce u Stříbrného rybníka, kde se sešlo prakticky celé mužstvo se členy fanklubu.
Poslední středa o letních prázdninách se nesla v duchu přátelského posezení A-týmu Mountfieldu se členy fanklubu. K teepee na Stříbrném rybníku dorazil prakticky celý mančaft, na který se těšilo pár desítek fanoušků. Kromě posezení u dobrého jídla, piva a vzájemného seznamování bylo naplánováno několik aktivit, kterých se samozřejmě zúčastnili také hráči.
Mezi odvážlivce, kteří si vyzkoušeli například náročnost lanového centra, patřil také Jiří Šimánek. „Byl jsem na tom poprvé a myslím, že ne naposled. Musím říct, že se mi to moc líbilo,“ byl spokojen hradecký kapitán. Tomu se líbily nejen překážky mezi stromy, ale také popovídání si s fanoušky. „Akce byla parádní, poklábosit si s fanoušky bylo příjemné. Je důležité být s nimi v kontaktu, hokej se hraje pro ně, a takové akce jsou potřeba,“ kvituje konání události člen první formace.
V podvečer pak byla učiněna výzva s názvem „Kdo skolí Bobbyho!“ Šlo o překonání Bohumila Janka v souboji v nafukovacích koulích. Ten byl překvapen hned po prvním souboji, po kterém odletěl pár metrů od svého soka. „Poprvé jsem nevěděl, jak na to. Trošku jsem vyskočil, myslel jsem, že ho vahou sundám. Akorát on stál a já se proletěl jak hopík,“ směje se hradecký obránce.
V následující odvetě už ale nedal svému „soupeři“ šanci, stejně jako dvěma dalším členům fanklubu. „Moc prostoru v té kouli není. Musím říct, že být tam, nebylo nic příjemného. Po prvním soupeři jsem myslel, že zdechnu (usmívá se). Je to celkem náročné, ale bylo to fajn,“ hodnotil souboje mladý bek.
Také jemu se celá akce velmi líbila. „Bylo to dobré. Posezení s fanoušky jsme měli kolikrát v klubech, ve kterých jsem byl dříve. Je fajn s nimi posedět a popovídat jako s rovnými. Ptají se na různé otázky a ve finále zjistí, že jsme normální lidé jako oni,“ je rád Bohumil Jank.
