Pepík obdrží šek na 39 000 Kč! V únoru společně skórujeme pro Vojtu
Za prosinec 36 000 Kč pro Fandu Jančuru, za leden 39 000 Kč pro Pepíka Jíru! Charitativní akce Mountfieldu HK Skóruj pro... nabrala díky skvělým hradeckých fanouškům parádní směr – velký zájem o kotouče znamená, že jsou obvykle zarezervované do pár minut po vstřelení gólu. V únoru budou hráči i veřejnost skórovat pro šestiletého Vojtu Obršála, který trpí, stejně jako Pepík, Downovým syndromem. Pepík obdrží šek na uvedenou částku za přítomnosti všech dárců a hráčů Mountfieldu HK před nedělním utkání proti Vervě Litvínov.
Se startem prosince rozjel hokejový klub Mountfield HK charitativní projekt Skóruj pro... Každý měsíc je věnován jednomu z hendikepovaných dětí, poslední měsíc v roce 2016 skórovali hráči i fanoušci Hradce Králové pro pětiletého Františka Jančuru, v lednu 2017 zase pro Pepíka Jíru.
Celkem se pro chlapce s Downovým syndromem vybralo 39 000 Kč, šek na tuto částku obdrží rodiče Pepíka Jíry těsně před utkáním 45. kola Tipsport extraligy mezi týmy Mountfield HK – HC Verva Litvínov (neděle 5. února od 17:00). Přímo z ledu budou tomuto aktu přihlížet všichni dárci, kteří se rozhodli Pepíkovi skrze projekt Skóruj pro... pomoci.
Skóruj pro Vojtu i ty!
Jaký je princip celé akce, kterou podpořila společnost eSports.cz? Za každý gól, který vsítí hráči Mountfieldu HK v Tipsport extralize, vystaví klub jeden speciální puk obsahující logo akce, logo klubu, popis zápasu a vlastnoruční podpis střelce branky. Daný puk si můžete za 1 000 Kč pořídit, přičemž celá částka půjde na konto daného dítěte.
Každý puk si můžete zarezervovat doslova pár vteřin poté, co některý z hradeckých hráčů vstřelí gól, a to na webu Mountfieldu HK v sekci Skóruj pro... Navíc k puku obdržíte dvě vstupenky na vybrané domácí utkání a také fotografii, na které budete s celým A-týmem. Hlavní odměnou je ale pomoc dítěti, které to opravdu potřebuje!
Příběh Vojty a jeho rodičů
Jana Obršálová, Vojtova maminka: Vojta se nám narodil jako 8. dítě, i když jsme jich vychovali a zatím vychováváme šest, dvě děti nám zemřely. Zkraje se doktorům při UZ vyšetřeních sice něco nepozdávalo, ale v průběhu těhotenství stále trvala a přibývala naděje, že bude vše dobré. Díky Bohu, 14. července 2011 se narodil krásný kluk, a to, že nám lékaři po porodu sdělili jeho diagnózu Downův syndrom, sice vneslo slzy do očí, ale radost přemohla s pomocí manžela i doktorů zatím to ostatní. Propuštěni jsme byli ještě s nejistotou, zda Vojta slyší.
Čekalo nás dalších několik odborných vyšetření na ORL v Hradci Králové, která zatím pokračují, ale ukázalo se, že Vojta slyší, vyšetřena byla jen částečná nedoslýchavost. Měli jsme pak možnost vyzkoušet i sluchadla, ta se ale po krátkém čase neosvědčila. Nedostatečný sluch by pak Vojtovi překážel v potřebném vývoji řeči. Po poradě s odborníky jsme se pokusili o podporu komunikace znakováním. Chvíli to fungovalo, ale potřeba vyjádřit se i jinak narůstá. Je to teď zřejmě náš hlavní úkol.
Jinak se Vojta vyvíjel sice pomaleji, po prvním roce byl úspěšně operovaný v Motole pro srdeční vadu, ale absolvovali jsme rehabilitace a ve třech letech se podařila i chůze. Po očních vyšetřeních nám byly předepsány dioptrické brýle a pro zabránění tupozrakosti nosí zatím okluzor.
Vojta přijímá vděčně každou společnost, dětskou nevyjímaje (po určité době má ale rád i své soukromí), kromě jedenáctileté sestry Terky má sourozence už o dost starší, ti ho také mají rádi a pomůžou. Mateřská škola ho velmi uvítal, chodí 2. rokem do běžné třídy, kde má svou asistentku pedagoga. Vojtík je velmi hudebně založený, má velký cit pro rytmus a hudbu obecně. Podle příkladu sourozenců začal doma trochu hrát na pianino, i jiné hudební nástroje má velmi rád (housle, kytaru, bubínek, trubku).
Myslím, že i díky zatím dosti intenzivní spolupráci se SRP Sluníčko v Hradci Králové je pro nás i učitele v Mateřské škole vše snazší. Vojtovo prospívání, kromě zatím nerozvinuté řeči, je hodně dobré. Je to kluk se vším všudy, tzn. trochu rošťák a vnímavý k okolnímu prostředí (zájem má hlavně o popeláře, traktory, hasiče, sanitky), pohybově je dost zdatný, má velmi rád vodu, rád se směje, rád si prohlíží knížky.
Finanční pomoc nebo dar bychom nejspíše použili zčásti na letní psychorehabilitační rodinný pobyt (Neratov nebo Krkonoše – Modřín), zčásti na opravu pianina, Vojta by postupně mohl pod speciálním vedením absolvovat buď soukromou výuku nebo ZUŠ, a na zintenzivnění logopedické péče (pomůcky, poradna, spolupráce s asistentkou).
Zdravím s díkem i pokorou, že se naše rodina včetně Vojty má možnost účastnit této akce, která podporuje děti s hendikepem. Na shledanou, Jana Obršálová – Vojtova maminka