Hradec? Po rozhovoru s Klímovými bylo jasno, líčí River Rymsha
Defenzíva Mountfieldu HK přivítala přes letní přestávku jedno nové jméno. Tím se stal River Rymsha, který na východ Čech zamířil ze slovenského Popradu. Kanadsko-americký zadák, jenž v zámoří prošel i mládežnickým programem slavných Red Wings, se krátce po svém příjezdu rozpovídal nejenom o nové výzvě v České republice. Tu si ale mimochodem zatím rozhodně užívá. „V létě je to trochu jiné, ale je fajn se do toho dostávat. A vidět jak ostatní makají, jak rychlí jsou? To je dobrý pocit,“ líčí rodák z amerického Michiganu.
Rivere, krátce poté, co jste dorazil do Hradce vás v klubu přivítali fyzickými testy. To musela být celkem dřina, že? Takové fajn přivítání.. Jojo, před nástupem na led jsme si dali ještě VO2 max a wingate testy. Jsou fakt těžké. Opravdu. Navíc s nimi nemám příliš mnoho zkušenosti, takže jsem z nich byl trochu vyjukaný. A nevěděl jsem, jestli je všechno v pořádku. Opravdu to bylo velmi náročné, myslím, že na mě ale ještě někdy v budoucnu určitě čekají.
Měl jste přes léto nějakou možnost trénovat a vyrazit na led třeba už doma v zámoří? Trochu ano, ale spíše jsem pracoval v posilovně. Na led jsem se dostal někdy po polovině června, nebyl až tak často k dispozici. Ale párkrát jsem se svezl předtím, než jsem sem dorazil. Takže ty první tréninky nebyly tak hrozné.
Zatím to dle dosavadní přípravy vypadá, že vaším parťákem v páru bude Graeme McCormack, také zámořský zadák… Jojo, vypadá to tak. Hrál jsem proti němu už na Slovensku, je to velmi kvalitní hráč, který byl velmi úspěšný minulou sezónu. Takže se moc těším, jak se bude naše spolupráce vyvíjet.
Vím, že to je těžká otázka. Ale jak byste se popsal jak hokejista?
Cítím na sobě, že umím celkem dobře bruslit, umím i kvalitně nahrát. Taky si myslím, že mám docela dobrou střelu z voleje. Ale hlavně se snažím hrát jednoduše. Dopředu útočníkům, které navíc máme v týmu hodně technické. Takže zkrátka jim nahrát a oni už si vepředu poradí a odvedou svou práci.
Když se vrátíme do období konce sezóny, tak jak se zrodilo vaše angažmá v Mountfieldu HK? Jak se to zrodilo? Jednoho dne mi zavolal agent a řekl mi, že Mountfield má zájem. A myslím si, že nebylo nutné dlouho nad něčím přemýšlet. Jedná se o skvělou organizaci, která byla velmi úspěšná v poslední sezóně. A i v letech předtím. Vlastně jsem slyšel jenom dobré věci. A navíc se z domova znám s Klímovými, takže jsem se s nimi spojil a oni mi vyprávěli, jak to tady milují. Takže to pak bylo celkem jednoduché rozhodování.
Jak se znáte dvojčata Klímova? Z týmu Little Caesars. Já jsem hrál v ročníku 1996, a oni za ročník 1997. Ale můj bratr, který je 1998, trochu trénoval a hrál i za starší ročník 1997. Takže když jsem občas chodil bruslit na tréninky bráchy, tak jsem kluky během nich hodně dobře poznal. Dokonce si spolu v létě doma v Americe ve skupině s několika profíky zahrajeme. Vídal jsem je kolem ledu už tehdy, když jsem byl malý. Je fajn, že takové známé tváře člověk potká i po letech tady. Hodně mi pomohou se tady zabydlet a cítit se co nejlépe.
V týmu jsou ale i další zámořští hráči. To asi ze začátku pomůže, ne?
Jasně, to je super. Nejenom kluci ze zahraničí, ale i místní mě hezky přivítali. S otevřenou náručí. Někdy to v novém mužstvu může být těžké, ale zatím jsou všichni skvělí. Ujišťují se, jestli jsem se vším v pohodě. Jestli se mám dobře. Nebo i na ledě: Jestli vím, co mám dělat a kde mám být. A takové věci, což je skvělé. V kabině je super parta, takže se už jen těším na zápasy. Snad budeme úspěšní.
Poslední roky jste strávil na Slovensku. Je aklimatizace v novém prostředí trochu jednodušší vzhledem k jazykové podobnosti?
Myslím si, že jo! Samozřejmě jsou tam určité rozdíly, některá slova jsou trochu jiná. Ale celkově mít určitou zkušenost se slovenštinou by mi mělo některé věci ulehčit. Můžu díky tomu rozumět některým slovům, hlavně když jsem na ledě. Jsem v nové lize, v novém týmu, ale mít určitý vhled do jazyka rozhodně pomůže. Některá slov i fráze znám, takže nejsem až takový import ze zámoří, co nemá o jazyce ani páru.
Prý ale první, co jste se naučil, bylo volání na spoluhráče: Čas, čas! Jasně, čas! To je základ, který jsem se na Slovensku naučil. Ale i tak se musím neustále učit, i když ta základní jsou většinou stejná. Ale samozřejmě, moje čeština není dobrá. Ale budu se snažit se zlepšovat.
Vy pocházíte, řekl bych, z hokejového rodu. Prozraďte, kolik hokejistů máte v rodině? Můj brácha stále hraje, nyní působí v ECHL. Ale má zkušenost i s NHL, kde si zahrál jeden zápas za LA Kings. Můj taťka si také zahrál NHL, poté měl i moc pěknou kariéru v Evropě. Stejné to měl i můj strýček, který byl v Evropě. Hodně mi v mé kariéře, ale i životě, pomohli a pomáhají. Ale i moje mamka mi moc pomohla. Tím, jak žije s tátou, tak ví, jaký je život hokejisty, takže se všichni snažíme povzbuzovat. Když se něco daří, tak vás drží skromné a neustále vás podporují, a to i když věci nejdou tak, jak bychom chtěli. I tím, že vás druzí podrží, vás mohou dostat zase nahoru. Je opravdu skvělé mít takovou rodinu s takovou podporou.
Vy jste prošel mládežnickým programem Detroitu Red Wings. Na to se asi musí vzpomínat báječně, ne? Bylo to super! Ne mnoho dětí může říkat, že jejich domácí stadion je aréna NHL. Měl jsem štěstí, že jsem za Little Caesars mohl hrát prakticky celé mládí. Je to super organizace, na led jsme začali chodit ještě ve školce a potom i hraní ve starších kategoriích mě připravilo na angažmá v juniorkách nebo na univerzitě. A vlastně i na profesionální hokej. Nemůžu říct o jejich programu křivé slovo, byly to skvělé časy. A nazývat za svůj domov Joe Louis Arenu? Kdo to může říct? Asi ne úplně všichni (usmívá se). Trávil jsem tam třeba i tři večery týdně. To je fakt cool.
Pohybovat se v legendární Joe Louis Areně, kde Red Wings dlouhé roky hráli, asi muselo být fakt velkým zážitkem, co? Bylo to skvělé, fakt výborné. Velmi jsem se spřátelil se slavným řidičem rolby (Alem Sobotkou, který se proslavil svým pověstným točením chobotnicí, pozn. red.). On uměl být asi i občas nepříjemný, ale když jsme ho poznali, tak na nás byl hodný. A se vším nám pomáhal, nakonec nám dokonce občas i vařil. A někdy nás pustil i do kabiny Red Wings. To bylo fakt speciální, zážitek na celý život.
Takže jste fanoušek Rudých křídel? Jo. Fandím Red Wings, ale i Maple Leafs. Přece jenom pocházím z Denveru, ale rodina taťky je z Kanady. A když jsem vyrůstal, tak jsem trávil hodně času sledováním zápasů Toronta právě spolu s tátou. Bylo fajn, když byli Red Wings tak dobří a prožívali své zlaté časy. Maple Leafs ale zase tak kvalitní nebyli. Teďka to sice tak dobré není, ale musím to mít přece trochu vyvážené (směje se).
V mládežnickém programu byl vaším spoluhráčem Zach Werenski, dneska elitní bek Columbusu. Máte na něj dobré vzpomínky? Jo, zahrál jsem si s ním. Je to fakt speciální hráč, ale i dobrý člověk, nemůžu o něm říct nic špatného. Vídáme se každé léto, kdy si spolu i zahrajeme, stejně jako jsem říkal u kluků Klímových. Zach je pořád stejný, jako když byl malý. Mohl by chodit s nosem nahoře, ale takový on není. Vždycky se pozdravíme, máme si co říct. Jsem fakt rád, že se znám s takhle speciálním hráčem.
Mimo jiné jste byl ale součástí i development kempu Detroitu, kde jste potkal i další hvězdy dnešní NHL. To člověk asi zpětně hodně ocení, viďte? Byla to další neskutečná zkušenost. Byl jsem tam pozvaný před tím, než jsem přestoupil na univerzitu. Takže jsem mohl trochu ochutnat, jak chutná hokej na úrovni NHL. A zahrát si na ledě spolu s hráči jako jsou Larkin, Bertuzzi, Athanasiou? To byl fakt zážitek. Oni jsou nyní výborní hokejisté, ale i tehdy jsem se s od nich mohl hodně naučit.
5️⃣7️⃣ Friday’s Ago...
— Norfolk Admirals (@NorfolkAdmirals) January 8, 2021
River Rymsha set Norfolk Scope on FIRE! 🔥😱 pic.twitter.com/lPMJFqFWCx
A co život v NCAA? Spoustu hráčů si chválí spojení školy a hokeje. Co vy? Školní život tam byl super, stále mám z univerzity ty nejlepší kamarády na celém světě. Přece jenom, hráli jsme spolu dlouhé čtyři roky. A také příležitost být studentem a sportovcem je něco, co bych přál naprosto každému. Je to celkem velká pocta hrát za svou školu, na zápasech vás podporují vaši kamarádi a spolužáci. Přátelství, která jsem si vytvořil se svými spolužáky a dalšími lidmi ve škole, mi už nikdy nikdo nesebere, a doufám, že to tak vydrží navždycky.
Když se vrátíme zpátky k Hradci, tak v následující sezóně vás ale čeká i Liga mistrů. Těšíte se? Posledně se tady v Hradci hrálo celkem velkolepé finále… Zahrát si proti nejlepším v Evropě, to je přeci velká věc. Tým to nebere na lehkou váhu, ani já ne. Budeme se snažit hrát co nejlépe, věřím, že to bude fakt zážitek. Navíc jsem slyšel, že fanoušci tady umí být neskuteční. Jsem na to opravdu zvědavý, snad postoupíme za skupiny a dostaneme se co nejdál. Ligu mistrů mám zakroužkovanou v kalendáři už od té doby, co jsem tady podepsal (usmívá se). Je to fakt něco, na co se opravdu těším. Slyšel jsem, že finále před dvěma lety tu bylo naprosto úžasné.
Měl jste čas si už maličko prohlédnout město? Trochu. Párkrát už jsem venku byl, Hradec je na první pohled krásné město. Ještě ho musím trochu více poznat, a užít si závěrečné letní dny, než začne soutěžní sezóna a tak. Ale zatím se mi tady moc líbí. Už jsem byl i v Praze, což je také pěkné město. Je fajn, když mám možnost si to tady v Česko trochu prohlédnout.