Diskuzní fórum

Brundibale, díky za dobrou úvahu.

Hezký ač deštivý nedělní večer,
Je mi jasné, že to tady bylo už probíráno, ale já si myslím, že snad nikdo nechce být poslední. Dobře, je to uzavřeny, nepadá se, ale tak to přeci neznamená dopředu, že to ve 40kole už zabalím. Nikoho přeci nebaví prohrávat.
V ČR se automaticky počítá s tím, že profesionální hokejista může jít do zápasu bez motivace, protože hraje jen o 6.-8.flek. Tak to je něco hodně špatně, ne? Chápu,že někteří hráči můžou mít takový přístup, ale přizpůsobovat tomu soutěž...vždyť je to absurdní. Když už se tady motivuje strachem, viz obhajoba přímého sestupu, Někteří dokonce můžou mít i ambice patřit mezi nejlepší, dostat se do repre nebo do NHL. V NHL se taky nepadá níž. Jasný, chápu, že NHL nemůžu srovnávat ELH.
Jinak gratuluji k posílení mladého Růži, myslím si, že to je dobrá posila a po přečtení dnešního rozhovoru v novinách. Jsem na něj hodně zvědavej jak se u Vás projeví. Fajn příjemný zbytek večera 😉

Myslím že bude

Pokud bude makat tak, jak to říká v rozhovoru, tak to bude super

Mladej Růža palec nahoru.

Zabiják do koncovky? KK

Blain, Jank, Růža - ten kádr má s nima zvuk, v tom není pochyb. Ještě jednoho zabijaka do koncovky a čekám hukot v soupeřově třetině 😁. Růža je po marný sezóně u rudochů naspeedovanej, to posila určitě je.

Musím teda říct, ze mě překvapilo angažmá Pavelky u kočiček. Rok nelapal a vytáhli si ho z Plzně i tak. No můj názor je porad stejnej, top golmes a jasná týmová jednička to nikdy nebude.

Jsem moc zvedavej na Chajdu jak si to tam za tou louží bude s hvězdami Chicaga dávat 👍. Samozřejmě mu moc přeju úspěch, když mu nestoupne sláva do hlavy, tak na NHL určitě má 💪

odkaz

Fotbal,ale stojí to za podívání

Pavle díky moc

díky

.. Vaše maminka, která zemřela před čtyřmi lety, by jistě měla velkou radost.
„Určitě ano. Mamka byla rodinný typ. Milovala děti. Takže určitě se z toho v nebi raduje. Já ji pořád cítím vedle sebe.“

Neustále to bolí…
„To bude celý život. Přišel jsem o mámu v poměrně mladém věku. Bohužel… Ale pořád mi pomáhá, vnímám, že ji mám vedle sebe. To tak bude vždycky. Doufám, že ji budu v sezoně dělat radost i v hokeji a budu ji do nebe posílat góly.“

Co řekl otec Vladimír Růžička

„My spolu skoro nekomunikujeme. Ale jedna věc je naše soukromí, náš život a něco jiného hokej. Znám ho dokonale, i jako hráče, samozřejmě moc dobře vím, s čím nám může pomoct. V minulé sezoně jsme měli poměrně málo produktivní přesilovky. On se svou nahrávkou umí gól připravit, se svou střelou zápěstím ho dokáže i dát. A jestli se rodinné vztahy zlepší časem? To nevím. Na jednu stranu jsem táta a věřím, že se to do budoucna zase srovná. Uvidíme. Jako otec si to tak určitě přeju. Na druhou stranu se ale zase nenechám řídit svými dětmi. Já mám svůj život, děti rovněž. Tak to prostě je.“

Díky moc

.. Pojďme k očekávanému tématu. Opět se potkáte se svým otcem, s nímž kvůli rodinné situaci nemáte ideální vztahy. Co byste k tomu řekl?
„Čekal jsem, že se zeptáte, že se to bude rozebírat... I u vás na iSportu o tom byl nějaký pořad. Ale chápu, že to lidi zajímá. Naše vztahy jsou takové, jaké jsou…“ (přemýšlí)


Růžičkové se znovu potkají v jednom týmu. Napraví se vztahy?
I váš otec přiznal, že spolu skoro nemluvíte.
„To má pravdu… Rozumím tomu, že někteří lidi nechápou, jak je možný, že spolu můžeme pracovat. Ale oni v té situaci nebyli, nedovedou si to představit. Řeknou si: Jak mohou být v jednom týmu? My prostě profesně fungujeme v pohodě. Já jsem ho vždycky v týmu bral jako trenéra. On mě jako hráče. Bylo to čistě profesionální. Hráč – trenér. V tom není problém. Nikdy jsme spolu v rámci mužstva nekomunikovali jinak. Naopak. Vždycky mě dokázal seřvat více než ostatní, byl na mě tvrdej. Odmala jsem to měl těžší. Byl jsem pod enormním tlakem. Díky okolí, i on na mě tlačil. Takže v tomto ohledu se nic nemění. Oba víme, co od sebe můžeme čekat. Jako hokejistu mě skvěle zná, nebude po mně chtít něco, co jsem v životě nehrál. Takže v tomto ohledu to bude fungovat. Zkrátka od jisté doby to máme postavené vyloženě jenom jako hráč – trenér.“

Takže ze spolupráce nemáte obavy?
„Ne. Jsem na to zvyklý. Budeme se vídat jenom na stadionu. Tak jako v posledních letech. On je trenér, šéf. Já hráč, na kterého, doufám, bude sázet. A já mu budu chtít důvěru splatit. Tím to končí. Sám se u vás v novinách táta zmínil, že se nebavíme.“

Ani ohledně hradeckého angažmá jste si nevolali?
„Celé jsem to řešil s panem Kmoníčkem (generálním manažerem). Až když jsem podepsal smlouvu, tak jsem tátovi zavolal a lehce jsme to probrali. Protože i pan Kmoníček chtěl vědět, jestli naše rodinné vztahy dokážeme hodit za hlavu.“

A dokážete?
„Určitě ano. Zvládneme to. Jsme na to zvyklí.“

Otec, jenž se po smrti manželky a vaší maminky rychle znovu oženil, řekl, že věří, že všechno zahojí čas. Věříte v to také?
„Už je to docela dlouho a pořád... (odmlčí se) Ne, víte, já už se k tomu přes média nechci moc vyjadřovat. I když je pravda, že se nebavíme. A ten čas? Nikdy neříkej nikdy, ale už je to dlouhá doba. Odehrálo už se dost věcí od té doby a… (přemýšlí) Nevím. Uvidíme. Čas ukáže… Nejenom to, zda byla dobrá volba jít do Hradce, ale i to, jestli se tahle rodinná věc nějak zahojí. Od doby, co jsem skončil v Chomutově, jsme se mimo led vlastně neviděli. Ale na zimáku to funguje. Já za něj jako za trenéra budu bojovat! Tak to prostě je. Kouč je to pořád výborný. Věřím, že on mě využije tak, abych co nejvíce pomohl mužstvu. Tím to končí, jinak je to pořád dokola omílaná písnička.“

Asi jste musel čekat, že se to bude řešit. Jinak byste do Hradce jít nemohl…
„Ano, počítal jsem s tím. Ale mě cizí jedy nezajímají. Ani nikdy v minulosti. Vždycky jsem se staral o sebe, ne o příběhy jiných lidí. Každý by se měl věnovat svému životu, neřešit věci kolem. Ale tím nechci říct, že mě to nějak drásá. Jsem zvyklý, určitě mě to nerozhodí.“

Každopádně sehnat angažmá během koronavirové krize není žádná sranda, že?
„To ne. Celkově tahle situace nepomáhá sportu. Doufám, že se to všechno zase rozpohybuje a bude to ve stejných kolejích. I když kdo ví. Nějaký čas to zabere, třeba už to nikdy nebude jako dřív. Já do toho tolik nevidím, to je otázka na majitele. Každopádně financí ubývá, není lehké někde podepsat.“

Jak vy jste zvládl karanténu?
„Pokud jde o hokej, tak mi to vadilo hodně, protože jsme se Spartou měli skvěle našlápnuto.“

Pomýšleli jste na titul?
„Nejde říct, jestli bychom vyhráli, play off je nevyzpytatelné. Ale věřím, že jsme měli takovou sílu, že bychom šli daleko. Na čtvrtfinále s Kometou jsem se moc těšil, byla by to nejzajímavější série. Což je škoda. Ale asi to tak mělo být, že se sport úplně zastavil. Kvůli zdraví všech lidí.“

A po životní stránce?
„To se mi líbilo, stoprocentně jsem se věnoval rodině. Mohli jsme lítat s malým alespoň na zahradě, víc to nešlo, protože to bylo omezený. Jsou mu tři a už mastí fotbal, jde mu skvěle. Do toho jsme čekali další dítě. Narodila se nám dcera Veronika, takže jsme během karantény zažili i to nejkrásnější, co může být.“

Po synovi Vladimírovi máte dceru, takže co víc si přát.
„Úspěchy ve sportu jsou super, ale pořád je to jenom sport. Rodina je nejdůležitější. Obrovsky si toho vážím. A užívám si to.“

Dceru jste pojmenovali Veronika po manželce, takže děti se jmenují jako rodiče…
„To je pravda, všichni v rodině máme iniciály VR! (usměje se) Jméno Vláďa u syna byla jasná věc, mně se to líbí, navíc už je v rodině čtvrtým v řadě, takže je to Vladimír čtvrtý. No a Veronika? Taky krásné jméno. Stejně jako manželka!“ (usměje se)

Vaše maminka, která zemřela před čtyřm / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Máš štěstí, že jsem si zrovna odskočil od plotny Tam kde končí článek...

Co tím myslíte?
„Přečetl jsem si i to, že asi nemám na takhle velký klub… To mi přišlo vtipný. Protože když se někdo nezaujatý podívá na statistiku a vidí, že hráč, který má nejmenší ice-time, o pět minut méně než ostatní, a přitom má v přepočtu nejvíce bodů, tak nevím… Přijde mi srandovní, že bych na to neměl. Ale víc to nechci komentovat.“

S malou vytížeností jste se snažil něco dělat?
„Nechtěl jsem to jen tak nechat být. Nebyl jsem spokojený, nechtěl jsem hrát ve čtvrté pětce. Ale svoji úlohu jsem vzal, hrál jsem na sto procent. Přijal jsem to. Hrál jsem s kluky, kteří byli mladí, extraligu nikdy nehráli. Čili jsem to bral i tak, že jsem se jim snažil pomoct. Když to mám zhodnotit, osobně jsem se sezonou spokojený. Mám čisté svědomí, odmakal jsem ji naplno, na nic jsem si moc nestěžoval. Jasně, chtěl jsem hrát víc, ale bral jsem to jako fakt. Na to, že jsem hrál ve čtvrté pětce, s takovým časem? A mít tolik bodů? Víc jsem toho udělat nemohl.“

Trenéři vám to nějak vysvětlili? Nejdříve Uwe Krupp, potom Miloslav Hořava s Josefem Jandačem?
„Řešili jsme to, ale ono se vyhrávalo, takže tým je vždycky na prvním místě. Mně se navíc taky celkem dařilo, i když toho prostoru jsem tolik neměl, takže se nic moc nezměnilo. Mně každopádně vadilo, že čas na ledě nemám velký. Ale to je podle mě normální. Kdyby mi to nevadilo, taky je něco špatně.“

Hledal jste chyby také u sebe?
„Jasně. Nechci, aby to vypadalo, že jsem si jenom stěžoval. Chodil jsem se ptát, co mám třeba zlepšit, na co se zaměřit. Po tréninku jsem si dával různé brzdy a bruslení, když jsem nebyl tak vytížený předtím v utkání. Třeba si vybavuju zápas na Kladně, kdy jsem nehrál celou třetí třetinu. Tak jsem po zápase třicet minut běhal shody na stadionu, abych se do toho dostal. Snažil jsem se dělat maximum, abych se dostal výš. Nevím, co jiného jsem měl udělat, abych se prokousal v sestavě nahoru.“

Schön mě chtěl už minulý rok

Takže jste z roční sparťanské anabáze rozmrzelý?
„To zase ne, jsem rád, že jsem to vzal. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Jsem za ni rád. A jak už jsem říkal – hokej je prostě byznys.“

I kvůli jménu a své někdejší slávistické minulosti jste byl pod tlakem.
„Ale já jsem na něj zvyklý. Nese se to se mnou celou kariéru. Všichni na mě koukají pořád jako na mladýho Růžu. Všichni vědí, kdo je můj táta. Sparta pro mě byla každopádně velkou zkušeností. Jen mi zkrátka vadilo, že jsem nebyl využitý tak, jak bych čekal. A být po pěti utkáních odstrkávaný a šoupaný do čtvrté pětky? Nevím. Ale pořád je to jenom sport, jsou důležitější věci v životě.“

Potěšili vás fanoušci, kteří vás výborně přijali?
„To ano. Musím říct, že lidi byli skvělí. Chodilo jich hodně, podporovali nás, fandili slušně. I mně. Takže nemůžu říct jediné křivé slovo. Bylo to super.“

Nedobírali si vás za sparťanské angažmá kovaní slávisté?
„Ne, bylo to v klidu. Chápali to, naopak mi to i přáli. Takový je život. Ve Slavii jsem se hokej naučil, vyrostl jsem tam. Taky jsem nečekal, že když budu hrát za Chomutov, zrovna se v baráži utkáme se Slavií. Co jsem měl v tu chvíli dělat? Nehrát jako? Prostě v kariéře nikdy nevíte, jak se to zamotá.“

Teď vás osud zavál do hradeckého Mountfieldu. Co od toho čekáte?
„Klub má velké ambice a podle mě i kvalitu na to, aby je potvrdil. I to mě láká, protože cíle jsou nejvyšší. Navíc musím říct, že mně osobně se vždycky proti Hradci hrálo blbě.“

Jak to?
„Hnali je fanoušci, kteří jsou pro ně šestým hráčem do pole. Navíc mají kvalitní mužstvo, které nedá nic zadarmo. Abych byl upřímný, nepamatuju si, že bych tam někdy vůbec vyhrál. (usměje se) Takže už se moc těším.“

Věříte, že dostanete pořádný prostor? Aby to nedopadlo jako na Spartě.
„Všechno se bude odvíjet od toho, jak se mi bude dařit na ledě. Každopádně věřím, že když dostanu šanci, že to uhraju. Což se na Spartě nestalo. Jestliže budu mít po dvaceti utkáních jeden gól a budu hrát blbě, asi něco bude špatně. A půjdu sestavou dolů. Každopádně jsem přesvědčený, že Mountfieldu můžu pomoct.“

Mluvil jste přímo s klubovým bossem Miroslavem Schönem?
„S ním ne, ale vím, že už mě hodně chtěl minulý rok.“

Což je dobrá zpráva, ne? Když po vás touží ten nejvyšší muž v klubu.
„To ano, ale pořád platí, že to člověk musí ukázat na ledě. Oni mají nějaké ambice a věří, že já jim v jejich naplnění můžu pomoct. Vynasnažím se na maximum, abych tu šanci chopil za pačesy.“

Šéf Schön je nekompromisní, s hráči se nepáře… Na to jste připravený?
„Vždycky to řekne tak, jak to je. Což je správný. Osobně se s ním neznám, ale vím, že o mě stál. Udělám všechno, abych ukázal, že to byla správná volba.“

Jako za trenéra za tátu budu bojovat!

Pojďme / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Pavel Hošek... prosím odkaz

Dnes ve sportu rozhovor s mladším růžou o jejich vztahu s otcem..

sobotku nedám, i když jsem chtěl, ale týniště zvládnu, tak tě poznám třeba podle mtf kšiltovky.. :-))

Sobotka až za týden...😄😄😄
Já počkám na Týniště, 28.6.