Diskuzní fórum

Ze bychom se fakt dočkali úžasný

S ohledem na úpravu opatření od 1. září bude již na dalších utkáních běžně v provozu sektor na stání.

No hurá

V tom článku píšou, že od 1.září bude sektor na stání pro fanoušky otevřený. Tak uvidíme, jak dlouho to vydrží. Předpokládám, že to bude na všech stadionech stejný pravidlo.

zítra liberec...

odkaz

odkaz

dobře mu tak

Ano pěkně hovořil 👍👍

Malé statistické okénko z dosavadního průběhu přípravy

McCormack - 4z. - 5bodů (0+5)
Blain - 4z. - 3body (0+3)
Pavlík - 4z. - 3body (0+3)
Jergl - 6z. - 9bodů (1+8.)
Lev - 4z. - 6b. (2+4)
Lalancette - 4z. - 5b. (3+2)
Oksanen - 4z. - 2b. (2+0)


Kompletní statistiky na odkaz

Bez záruky


Jen vzhledem k tomu, že jsem neviděl všechny zápasy a v pozápasových článcích nejsou Sklenářové rozlišeni, prosím o kontrolu...žlutí jsou v ten zápas hrající

Pěkný rozhovor

Zkuste si najít Salonky HK rozhovor s GM perfektní cca 42 min

Moc pěkný rozhovor.
Věřím, že toto duo nám ještě ukáže.
Tak ať nás dovedou co nejdále!


To tady bylo nervů o posilách, stylu hry atd...

To je fofr! Díky moc! ✌️

To je pravda, herně jste byli lepší, ale padli jste kvůli naprosté sterilitě v koncovce. Z tlaku jste neuměli dát gól. Kometa si počkala a pak vás školila.
Martinec: „Nevypadli jsme proto, že bychom měli špatný systém hry. Když jsem se díval na Slavii v Evropské lize doma proti Legii Varšava (2:2), vytvořila si v prvním poločase hodně šancí, ale gólů dala málo. Nemůžete ale říct, že by hrála Slavia špatný systém, protože nedává góly. Před rokem je dávala a byla úspěšná. Systém špatný nemá. Otázkou je, co by se tenkrát v tom play off stalo, kdybychom hráli stejně jako Brno, zanďoura. Třeba by byla série nekoukatelná a dopadla by stejně.“
Čihák: „S Olomoucí jsme se teď potkávali každé play off. Jednou to zkrátka přijde, je to sport, vyhraje i ten, který není favorit. Posunu to téma ještě trochu jinam. Víte, co je ale proti logice? Proč vlastně dvanáctý tým ligy měl šanci hrát o titul? Máte týmy, které hrají celý rok nahoře. Ty by si měly zasloužit hrát play off. Ale my dáváme šanci i týmům od desátého místa dolů. Tohle přece není nikde.“

Zase se nepadalo, extraliga chtěla, aby bylo o co hrát až do konce a půlka extraligy nekončila v únoru.
Čihák: „Dobře, ale podívejte se na to z tehdejšího plzeňského pohledu. Byla to šílená sezona, snažili jsme se hrát aktivně, aby i u televize se bylo na co koukat. Hrajete 52 kol do pátého místa, máte stabilní výkonnost. No ale šanci hrát o titul má nakonec stejně skoro každý. A když jdu ještě dál, tak jsme rozšířili extraligu, teď máme patnáct klubů. Upřímně, to se mi nelíbí vůbec. Ale zpátky k té hře. Řeknu vám, že jsem taky přemýšlel, jestli nenechat Olomouc taky trochu tvořit, jestli proti nim nepostavit taky střední pásmo.“

Proč jste od toho upustil?
Čihák: „Chtěl jsem se řídit tím, co nám několik let fungovalo. Jen teď to už nevyšlo.“

Jeden pohled říká, že v defenzivním systému moc hráčů nerozvinu. Aktivní hokej, kde víc záleží na dovednostech, rychlosti a schopnostech, hráče rozvíjí. Tím spíš, když chcete hrát na puku, být kreativní. Nepřijde vám, že se téhle cesty v Česku spíš bojíme?
Čihák: „Jen si vzpomeňte na MS do 20 let. Kluci uhráli senzační výsledek s Ruskem, zvítězili 2:0. Ale porazili je tím, že vyloženě hráli střední pásmo a počkali si na dva brejky. Když si to vezmete z hlediska výchovy hráčů, nikdo se neudržel na puku, šedesát minut tvořili Rusové a my nic. Ano, podle mě se taky rozvíjíte, když jste na puku, jste aktivní a bruslíte. Ale znovu, nechceme tady předhazovat, jak náš systém je nějaká spása. Jsou trenéři, kteří mají zase svůj pohled na věc, jiný, hrají radši defenzivní hokej. Jen shodu spolu pak asi nikdy nenajdeme, brali s tím dřív úspěchy. Všechno je to těžké. Ale jet s mladými kluky jen někam bránit, individuálně je neposunete.“

Tohle téma vás pálí hodně...
Čihák: „Pálí, můj syn si vybral hokej, snaží se a baví ho to. Ale vidím, že mu nějaké věci nejdou, tak je v malém klubu. Chci, aby ho hrál, když to má rád, ať sportuje. Jestli je nějaké dítě ve dvanácti letech přirozeně talentované, tak si ho vždycky všimnete, ten kluk vystřelí. Tohle je obecně velké téma, jsem toho plný už pár let. U hokeje jsme dlouho, dáváme do toho energii. Pak ale vidíte, že to nikam nevede, což je šílený. To si pojďme přiznat.“

Když se otočíme zase trochu k Hradci, oba jste trenéři, kteří v minulosti svým týmům ordinovali hodně aktivní hokej. Teď se tedy dá čekat, že budete s Mountfieldem hrát hodně rychle, možná divoce, vysoko napadat, bušit do soupeře. Opravdu začne jízda?
Martinec: „V první řadě bychom chtěli být hodně pracovité mužstvo, kde hraje pět lidí dopředu i dozadu.“

Slovo dozadu třikrát podtrhnout? To bylo téma, na které jste při první misi v Hradci doplatil...
Martinec: „Základem každého úspěšného týmu je, že umí hrát výborně do obrany. Ale pokud budeme chtít hrát hodně aktivně, může se stát, že přijdou chyby, někdy přečíslení. Budeme samozřejmě chtít, aby jich bylo minimum, ať jsme dozadu pevní a gólů dostáváme minimum.“
Čihák: „S Tomášem jsme se o tomhle bavili i v sezoně, kdy jsem trénoval v Plzni. Tam jsme se taky snažili hodně forčekovat, hráli jsme agresivní hokej. V době, kdy tady Tomáš trénoval, hrály Plzeň s Hradcem nejagresivnější hokej. Náš pohled je, že chceme hrát aktivně, ať je hokej bruslivý a líbí se. Ale souvisí s tím taky, ať taháme v pěti lidech dozadu. Postavit se jen do středního pásma? Možná to v play off přináší úspěchy, což v hlavě máte samozřejmě taky. Na druhou stranu, chybu vám udělají hráči, i když hrajete defenzivně, taky vám tam někdo může projet.“
Martinec: „Určitě to není tak, že bychom přestali bránit. Náš pohled jen je, že chceme obranu začít aktivním forčekingem, agresivní hrou. Hurá hokej, kdy dozadu propadáme, není náš cíl.“

Pánové, není snazší, když bude tým hrát odstoupenou obranu a třeba jen čekat na brejk nebo přesilovku? Naučit defenzivní systém, kdy máte v první řadě bořit, držet pozice a rychle vyhodit puk, je jednodušší.
Martinec: „Neřekl bych, že je to snazší. Je to ale určitě pohodlnější pro hráče. Nejde o tak fyzicky náročný způsob hry. Jde ale spíš o směr každého trenéra. Nebudeme tady říkat, že ten náš je jediný správný a jinak to nejde. Vždycky navíc záleží, jaký máte tým, tomu musíte i přizpůsobit vaše plány. Se staršími a pomalejšími hráči nemůžete hrát agresivní hokej.“
Čihák: „Když hrajete jen střední pásmo a opravdu hodně defenzivně, potřebujete na to mít chytřejší a vyzrálejší hráče. Nejde jen o to, že se správně postavíte do středního pásma. Soupeř se na váš systém podívá a taky ho dokáže projít. Zaděláváte si pak na problémy... Když máte třeba malé beky, nachystáte střední pásmo, tak co se stane, když kotouč poletí po zadním mantinelu? No, menší a ještě k tomu třeba mladší beci tam toho moc neuhrajou. My máme docela veliké beky, urostlé. Umí přitvrdit, to by měla být naše výhoda, když se puk dostane k nám do třetiny. Netvrdím, že náš styl hokeje bude nejlepší na světě, jen se nám líbí a máme na něj hráče. Vždycky je potřeba se dívat na skladbu kádrů týmu, které vyhrály tituly.“
Martinec: „Samozřejmě všichni víme, jakým stylem vyhrála tituly Kometa, jakým Třinec. Ze všeho si berete informace. Ale pojďme se podívat i dál, jakým způsobem je třeba úspěšná Frölunda, jak hraje doma i v Lize mistrů. Ne, že bychom ji chtěli kopírovat, ale chtěli bychom jít podobnou cestou, kterou jde ona.“

Vidíte jako problém, že aktivní hokej v Česku nikdy moc nezabodoval? Když vezmu jen vaše poslední play off, vy, pane Čiháku, jste vypadli s Olomoucí, vy, pane Martinče, jste zase vypadl v play off 2019 na totální destrukci Komety, kdy jste trefovali břicho Marka Čiliaka. Neprorazili jste aktivitou.
Martinec: „Ale to přeci úplně nesouviselo se systémem hry.“

Že tlačit na výkon až od dorostu je pozdě?
Martinec: „Měli bychom podporovat soutěživost už v sedmé a osmé třídě, mít tam větší konkurenční prostředí. Není možné mít do deváté třídy kroužek a pak najednou rozjíždět s kluky něco jako profi hokej. V dorostu je počet tréninků a intenzita veliká. Už se to blíží profíkům. Sem nejde jen tak skočit. Podle mě bychom měli odlišit dvě cesty hokeje, jedna je, ať nám sportuje co nejvíc dětí, druhá, že pak máte děti s předpoklady, aby se konkrétnímu sportu věnovaly víc. Tohle tady nemáme. Jedeme hoby hokej a najednou po klucích chceme, ať jsou z nich profíci.“
Čihák: „Přesně tak. Tady se investovaly miliony do náborů. Jak jsme s těmi dětmi naložili? Vidíte, že kluby najednou zjistily, že mají hodně dětí a zase nevědí, co s nimi. Ať hrají hokej všichni a dělá ho co nejvíc dětí, to je v pořádku. Jen je potřeba je odstupňovat. Neumím říct hranici, jestli to začít řešit od páté třídy, od sedmé, od deváté, nevím. To by nám přesně řekli trenéři, kteří v téhle kategorii teď působí. Ale ať jsou v žácích klidně čtyřstupňové soutěže, to přeci ničemu nevadí.“

Ať se od začátku potkávají ti nejlepší?
Čihák: „Jasně, navíc se na to můžeme podívat jiným pohledem. Kluk má hokej rád, je průměrný, tak ať hraje za menší klub, ať to má vyloženě kolem komína. Může hrát na nižší úrovni, ale postupně může vyletět nahoru. Nebo ne, ale bude ho to dál bavit, bude mít vztah ke sportu, dá tam pak zase svoje děti. A pokud tam máte jednotlivce, který je opravdu skvělý? Pojďme ho co nejrychleji zařadit do nejbližšího místa, kde se hraje na nejvyšší úrovni. Posuňme ho tam. Vícestupňové soutěže nemáme, takže pak narážíme na to, že kluci nám v páté třídě končí. Nemají kam jít hrát. Extraligový klub není nafukovací. Ale my se přitom neobejdeme bez těch malých klubů, potřebujeme je. Jen není možný, aby se naše populace upnula na to, že se každé dítě bude živit hokejem. To je blbost.“

Myslíte, že tenhle motiv stále přetrvává?
Čihák: „Určitě. Přitom by bylo mnohem lepší, kdybychom se upnuli na fakt, ať nám každé dítě sportuje. No a čas ukáže, jestli z toho opravdu něco bude. Když kluk nemá na nejvyšší úroveň? V pohodě, smířím se s tím, nechám ho sportovat dál. Jen musí mít kde. Tady je pak síla toho menšího klubu.“

Tohle trochu zní jako odstupňované soutěže ve Spojených státech. V nejvyšší kategorii „AAA“ máte profi trenéry, létá se na zápasy. V nejnižší je to spíš kroužek, kde trénují klidně rodiče.
Čihák: „A vezměte si, jaká tam mají kvanta hráčů. Celý svět jim tam chodí do juniorek, kolik tam mají lidí a stejně jim mají co nabídnout. Každý má kde hrát, dobrý hráč, průměrný i špatný. Ale kouzlo je v tom, že i toho špatného to prostě baví, protože má svoje místo v týmu. Tohle je v pořádku. Jasně, je to otázka financí, zimáků, klubů...“
Martinec: „A propojení se školou.“
Čihák: „Samozřejmě, tohle nám tady nefunguje vůbec. Ministerstvo školství nám netuší, kde děti sportují. Nemají ani Ahnung. Kolektivní sport nám tady upadá celkově, tady nejde jenom o hokej. Kdybychom si říkali, že jde do háje hokej... Ale týmově nám jde dolů všechno. Občas někdo vyletí, jenže celkově v kolektivech špičkové hráče nemáme. Éra Ručinských a Straků je pryč, ve fotbale taky už nemáte Poborské a Nedvědy. Není to jen problém hokeje. Děti přitom jsou, jen s nimi neumíme naložit. Potřebujeme nastavit systém, že děti mají kde sportovat.“

Teď budou zachraňovat juniorskou extraligu...
Čihák: „Kdyby tady ti silní kluci byli, každý klub je nasadí do áčka. Ušetříte, navíc je to daleko jednodušší varianta než někoho lanařit odjinud a získávat reference. Vaše kluky přeci znáte. Oni by taky měli mít cíl, aby starého hráče vyndali ze sestavy, nebo si řekli o to, ať sem nikdo z ciziny nebo z jiného klubu nepřestupuje. Každý trenér na světě, když uvidí, že má talentovaného hráče, do sestavy ho dá. To jsem si jistý. A když to neudělá, je to jen jeho chyba. Jenže kde ti kluci v Česku jsou?“

Asi nejsem sám, koho by to taky zajímalo...
Čihák: „Začíná to u toho, že kluci jsou pohodlní, nepracují a neradi to slyší. Trenér, aby se z nich někdy zbláznil. Pár jednotlivých juniorů, kteří by extraligu obohatit mohli, najdete. Ale bohužel odejdou často do zahraničí. Ale znovu, ti ostatní by měli mít motivaci je nahradit, když se po nich uvolnilo místo, sebrat si ho.“

Vy z toho nemáte pocit, že se tak děje?
Čihák: „Nemám. Když máte v ročníku tři dobré juniory, proč je nedat do áčka? Ale když nemáte v ročníku nikoho, uměle jen někoho vytahovat na čtyři minuty do čtvrté lajny jen proto, že je mladej? Ne, to nejde. Kluk na to musí mít, aby hrál v extralize. My tady chválíme trenéry, že hrají mladé hráče. Jasně, ale to udělá opravdu každý trenér. Když na to kluk má, tak hraje. Tečka. Ale když hráč v klubu není, tak tam prostě není. Podívejte, kam to u nás nabobtnalo. V juniorské extralize je devatenáct týmů a do prvního kola draftu neumíme vychovávat hráče. Máme tady šedý průměr.“

Na druhou stranu jsem už několikrát slyšel naštvané manažery, jak soptili, že vychovávají až moc dobré hráče, že jim odcházejí ven, pak na draft, podepíšou smlouvu v NHL a nemají z toho nic. Jen peníze v pár splátkách.
Čihák: „Přitom vy nemáte chtít vychovávat dobré hráče, přeci chcete vychovávat špičkové hráče. Nebo mělo by to tak být. Pořád si říkáme, že potřebujeme vychovat hráče do extraligy. Ne, my potřebujeme vychovat hráče do světového hokeje, kteří nám pak třeba budou hrát i extraligu. Mít kluky do extraligy, to má být pak automatika, když všechno funguje. Ve Švédsku a ve Finsku jim tam každý rok skáčou mladí kluci, špičkoví jdou do Ameriky, ale stejně pak z druhé až čtvrté lajny mají hráče pro vlastní soutěž. To je přeci super.“

Jak by ideálně mělo vypadat zapojování mladých hráčů u nás?
Čihák: „Pokud na to mají, ale většinou nemají, měli by dostávat větší prostor v první lize. A zase, chtělo by to i tuhle soutěž zúžit, zkvalitnit.“

Vidíte, zajímavé je, že všichni vědí, jak docílit větší kvality, že bobtnáním soutěží těžko, ale...
Čihák: „Ale stalo se něco jiného, co?“

Právě.
Čihák: „Ligy uzavíráme, rozšiřujeme. Snižujeme teď tedy stavy v juniorce, ale zase rozšiřujeme v extralize. Nevím.“

Do toho všeho mi přijde bizarní zpráva, o kterou se na svém twitterovém účtu podělil agent Martin Podlešák. Trenéři dorostu u něj poptávají hráče. Požadavky? Někdo velký, silný, kdo si moc nekomplikuje hru. Bude se totiž hrát o záchranu...
Čihák: „My si musíme už konečně hrábnout do svědomí. Říkat si můžete, co chcete, ale úroveň našeho hokeje jde prostě postupně dolů. Ukazují nám to výsledky na draftu, tam vidíte efekt práce s mládeží. Nehaněl bych tady trenéry, to je jako v každé práci, jsou lepší a horší. To samé děti a rodiče. Dobrá práce s mládeží není, že jednou za deset let ukopete někde bronzovou medaili z leknutí. To fakt ne. O dobré práci s mládeží vám řekne, že každý rok máte v první třicítce aspoň jednoho hráče. Ne občas jednoho, ale minimálně jednoho. Naposledy tohle dokázal ročník 1999, jednou tam byli Kaut se Zadinou, před nimi Nečas s Chytilem. Ale jinak? Nerad bych se někoho dotknul, ale od ročníku 2000 dolů neregistruju kluky, kteří by aspirovali na první kolo. Máťa tohle ví ještě lépe než já, když u osmnáctky teď byl.“
Martinec: „Když u toho přímo jste, vnímáte hodně věcí ještě úplně jinak. Za tu zkušenost jsem moc rád a vždycky beru jako poctu, když můžu být součástí realizačního týmu nároďáku. Ale když u reprezentace přímo jste, pravda bije do očí ještě víc.“

V jakém smyslu?
Martinec: „V rozdílu mezi námi a špičkou. Realita vypadá ještě úplně jinak, než když se o tom tady bavíme. Svět nám ujíždí. Ono je skvělý hrát na velkých turnajích aktivně... Jenže šance porážet světovou špičku je teď hodně malá. Když tam jdete s otevřeným hokejem, tak se stane, že rozdíl ve skóre je prostě velký. Soupeři typu Kanady, USA, Ruska mají velkou kvalitu. Podívejte se na dvacítku, hrajete proti hráčům, kteří jdou hrát další rok NHL nebo tam jdou ještě v téhle sezoně. To je obrovský rozdíl.“

Ale přesně tohle je obžaloba našeho systému, že se nám prostě nedaří hráče vychovávat, ne?
Martinec: „Tak to je. A pak je vždycky jednoduché kritizovat práci trenérů na reprezentační úrovni. Co s týmem má najednou dělat?“
< / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Pánové, jak vám to spolu v Hradci půjde?
Tomáš Martinec: „To ukáže až sezona. Kdybychom nevěřili, že nám to bude spolu fungovat, asi by nemělo smysl do toho jít. Uvidíme, co udělají situace, kdy se nebude třeba tak úplně dařit, dostaví se i nějaký stres. Teď jsme zatím v přípravě, musím zaťukat, všechno běží, jak jsme si naplánovali. Ale dá se říct, že to máte jak s hráči, parta a tým se taky ukážou ve chvíli, kdy se až tolik nedaří a musíte řešit krizovou situaci.“
Ladislav Čihák: „Já se vždycky držím toho, že trenéři mohou mít na situaci třeba odlišný názor. Ale v tu chvíli se zavřete do kanclu, v klidu si situaci rozeberete, v úzkém kruhu si řeknete svoje argumenty. Základ pak je, aby byl výstup v kabině jednotný a takový, že přinese úspěch. Hráči nesmí nikdy pocítit, že trenéři mají na danou věc jiný názor. Oni ho třeba mají taky, ale cíl je, aby byl tým úspěšný, tohle je zásadní směr. Je jedno, od koho třeba nápad vychází. Každý musí být připraven přijmout kritiku, ať hráč, tak trenér. Všechno má mířit k dobrému výsledku.“

Je fakt, že teoreticky byste k sobě pasovat mohli. Tomáš Martinec vypadá klidně, Ladislav Čihák působí občas trochu jako rapl. To do sebe zapadá, ne?
Martinec: „Ne trochu jako rapl, hodně.“ (směje se)
Čihák: „No, pěkně děkuju. (směje se) Ale my se v tom tak nějak doplňujeme. Máťa se taky dovede nasrat, já uklidnit. Někdy je to taky otočený, že Tomáše něco štve a já jsem klidnější. To je asi v pořádku.“

Ale emotivnější jste, ne?
Čihák: „Asi jo, neumím to v sobě udržet. Ale tady problém nebude. Všichni máme jeden cíl, uspět. Jen to tedy nepřijde tak, že lusknete, mávnete a je to tady. Vždycky záleží na tvrdé práci, na trpělivosti.“

Máte pod sebou docela pestrou cizineckou legii. V Hradci jsou Fini, Kanaďané, Francouz, Slováci. Proč ale volíte koncept, že jste přivedli až na Petra Kalinu pět hráčů ze zahraničí?
Martinec: „Souvisí to i s tím, že extraliga se rozšiřuje, týmů je tady hodně. Kvalita hráčů není taková, jakou bychom si představovali, tak do Česka obecně chodí víc hráčů ze zahraničí. Možná kdyby extraligu hrálo dvanáct týmů, tolik jich tady není. Pak tady máte tabulky, co si budeme povídat, trochu znevýhodňují české hráče.“
Čihák: „Trochu dost. Pojďme to říct na rovinu.“
Martinec: „Dobře, hodně je znevýhodňují, je to pravda. Finanční aspekt je dost podstatný. Co si budeme povídat.“

Ladislav Čihák (vlevo) s Tomášem Martincem rozebírají stav českého hokeje
Ladislav Čihák (vlevo) s Tomášem Martincem rozebírají stav českého hokeje
Ladislav Čihák (vlevo) a Tomáš Martinec Ladislav Čihák (vlevo) s Tomášem Martincem Ladislav Čihák (vlevo) a Tomáš Martinec Ladislav Čihák je oficiálně asistentem Tomáše Martince14zobrazit galerii
Když si majitel pragmaticky spočítá, jestli dát za hráče milion korun na tabulkách, plus plat a vedle má šanci, že trefí cizince na minimálně stejné úrovni, který přichází zadarmo, logicky volí variantu B.
Čihák: „Jasně.“
Martinec: „Určitě si vezmete cizince, když zvažujete takovou možnost, je to pro vás výhodnější než si brát hráče z jiného českého klubu. To je problém, o kterém se dlouho mluví. Ale neviděl bych to jenom špatně, když se trefíte, máte tady hráče, kteří naši ligu zkvalitňují a i do tréninku přinesou přístup, nasazení, kvalitu. Je dobře, že tady někteří cizinci jsou. Pořád se o tom bavíme, kamkoliv naši hráči jdou, do Finska, do Švédska, tak od nich slyšíte v rozhovorech, jak tam se pracuje a daleko víc trénuje.“

Ano, to mi hlava nebere. Copak vy nechcete tvrdou práci?
Martinec: „No, jako kdyby tady po nich nikdo tvrdou práci nechtěl. Ale venku všichni pomalu nějakým zázrakem prozřou, že jde hokej dělat taky jinak. Nasazení a přístup mohou být o level výš. Někdy nám sem přesně tuhle práci kluci ze zahraničí přinášejí. Neříkám, že vždycky, ale zase bych netvrdil, že cizinec se rovná zákonitě špatně.“
Čihák: „Pak je tady ale taky věc, kde jsou ti mladí, proč si neřeknou o místo v sestavě. Kde jsou ti talentovaní junioři?“

Nedal by to sem někdo z tradičně ochotných celý, prosím?

odkaz

Jo, ten tým je dost nabušenej, kádr širokej, vypadá to víc než dobře. Je vidět, že nás Hrouzek vyléčil, byť to asi takto neměl v plánu. Trenérskému týmu to ladí, vědí, co mají po hráčích chtít, no a ti zase vzali systém jim ordinovaný za svůj. Už aby ta sezóna začala, nastartovali jsme to parádně

Vše nej a hodně úspěchů pane Kmoníčku

gratulka :-))) ať se daří...

Petr Pencák - MOUNTFIELD HK
@petrpencak
·
32 m
52. narozeniny dnes slaví generální manažer @MountfieldHK
Aleš #Kmoníček! Všechno nejlepší! 🥂