Diskuzní fórum

Ale tady nejde o to, ze bysme neverili, ze za to nezaplatite nebo tak. Jen je zvlastni, ze jste si zalozil ucet jen kvuli tomu, abyste sehnal listek. Jasne, debilni doba. Proc jste ale neshanel na jiny zapas, tenhle rezim je tu uz pomerne dlouho… Ja nevim, treba na Vary? Takhle to proste je podezrele, ze chcete listek jen zrovna na derby. Havelkova to same. Proste, ti co listky prenechavaji, to vetsinou nechavaji tem, co znaji. Odsud nebo v realu.

Navíc mi jedna paní, která tu je na fóru myslím celkem dlouho, bez problémů prodala svou permanentku a myslím, že vám potvrdí, že vše proběhlo v pořádku a zaplatil jsem za ni celou částku. Pak teprve někoho suďte.

A co? Tahle s prominutím debilní doba si to vyžádala že lidi co nemají permanentky, musí takhle žebrat o nějakou, aby se vůbec dostali na hokej, a já mám teprve krátce kvůli tomuhle profil zde na fóru. Nicméně děkuji za váš velmi ,,milý´´ přístup..

Nereagovat na tyhle žadatele… nikoho neznám…

Koukám, že se naše DF začíná měnit na burzu - “Havelková” a ten druhý několikanásobný žadatel tu nikdy na Df nebyli - jen když něco potřebuji - za mne nereagovat

Též bych se chtěl zeptat, zda by neměl někdo k dispozici permici na úterní derby. Jsem fanoušek Hradce a rád bych se na zápas dostal společně s přítelkyní, ovšem sháníme druhou permici. Předem děkuji za nabídky.

email: tom.chrtek@seznam.cz

Chtěla bych se zeptat, není zde někdo kdo má k dispozici permice a neplánuje jít na úterní zapas proti Pardubicích? Jsme ochotni za půjčení permic zaplatit. Dekuji

No tak já nejsem fanoušek Perníkářů, jen hledám ještě jeden lístek pro přítelkyni, která chce se mnou jít fandit a jsem již několik let Hradečák, a to co se týče fotbalu, hokeje i basketbalu.

To byly divoký léta. Jak byl krásnej postup, poslední zápas v Třinci a pak náhlé setkání s hokejisty v hospodě pár hodin po postupu, tak stejně zdrcující byl sestup a to všechno kolem. Na to se nedá zapomenout. Ale o to úžasnější je to, co se děje teď. Kéž to jen tak neskončí.

Tehdy to tu vedli neskutečný hochštapleři. Ještě že jsem byl tak mlád a neznalý poměrů.

Skvělý rozhovor, díky!

Ano, Jaroslav Pouzar, Robert Lang, Petr Nedvěd, Stanislav Neckář a vy. A mobil na něj bude mít asi jen Nedvěd.
(usměje se) „Hezký. A jen pět nás taky už zůstane navždycky.“

Stejně by vám bylo líto, kdybych se nezeptal, když se o hokeji už moc nebavíte. Tak jaký byl vlastně ten Gretzky?
„Už se nepamatuju. (směje se) Ne, v každém týmu máte hráče, se kterými si sednete víc, s jinými méně, s dalšími vůbec. Nevím, do které skupiny jsem pro něj patřil já. On měl určitě nejblíž ke klukům, kteří tam byli dlouho, tedy k Davu Taylorovi nebo Berniemu Nichollsovi. Po tréninku jsme se sbalili a jeli domů, nic extra se tam nedělo.“

Pivo s Gretzkým se tedy nekonalo?
„Na tripu po zápase někdy ano. Vyrazilo se na jedno, na dvě po zápase. Možná tak dvakrát, co jsem byl v týmu, za nás zaplatil večeři. Normální chlap a my fungovali jako každý mančaft.“

Našel se prostor si třeba nějak uvědomit jeho hokejovou genialitu?
„Rozhodně, měl jsem i to štěstí si zahrát proti němu, když byl ještě v Edmontonu. Je to přesně tak, jak jsem kolikrát slyšel. Jedete do rohu, myslíte si, jak ho máte a on vyjede druhou stranou. Famózní hráč. A taky jsem s ním točil reklamu na Nike.“ (usměje se)

Vážně?
„Zní to hezky... (směje se) V reálu ji točil on, my za ním jenom stáli na modré čáře. Ale zase jsme za to dostali dobře zaplaceno.“

Tedy dobrý komparz?
„Výborný! Jen stojíte, povídáte si s Larrym Robinsonem, Gretzky tam jezdil, natáčel, ale odměnu jsme dostali taky. Jen on tedy asi o něco vyšší.“ (usměje se)

Díky moc!!!

Jedna věc mi nikdy nešla na rozum. Vám bylo po pěti letech v Americe 27 let, nejlepší věk, za sebou NHL i super roky na farmě. A šel jste bojovat v roce 1992 s Hradcem o postup do extraligy. Žádná Sparta, Pardubice, ale první liga. Proč?
„Moje hloupost. Nechal jsem se ukecat trenérem Karlem Fraňkem, se kterým jsem se znal z Pardubic. V Hradci jsem vyrůstal, měli navíc velké oči, jak mají sponzora z Ameriky, spoustu peněz, že se postoupí a pak teprve všechno začne. Uvěřil jsem tomu.“

Ale do extraligy jste postoupili, jen vy jste v ní odehrál 17 zápasů a pak profi kariéru zabalil...
„Vyhodili mě, že jsem rušivý element. Nezaplatili mi půl milionu korun, ale byl jsem rušivý element. Dnes to už můžu říct naplno.“

Rušivý proto, že jste se ozval?
„Ozval, ale čekal jsem ještě dost dlouho. Na tři sta tisíc jsem čekal několik měsíců, následně jsem měl dostat i pět set tisíc, ale tyhle peníze jsem už neviděl nikdy. Kdyby přišli, že nejsou prostředky a budou mi všechno postupně splácet, že se domluvíme, našli bychom cestu. Ale místo toho nic, ticho, jen se vymlouvali na sponzora, že klub nemá. Když pak ale zjistíte, že Martincové, Zima a další měli o Vánocích podepsáno v jiných klubech, je vám z toho akorát špatně.“

Ale neříkejte mi, že o vás v 29 letech nebyl zájem...
„Říkám, byl jsem hloupej, k tomu jsem začal totiž blbě podnikat. Kdybych se držel toho, co umím, hrál hokej, byl bych na tom líp.“

Zasekl jste se, že hádání o peníze máte už dost, takže radši budete dělat jiné věci?
„Situace mezi mnou a klubem byla tehdy hodně vyhrocená, takže jsem si nebyl vůbec jistý, že by mě pustili bez finanční náhrady tak, jak mě získali. Řekli by si o nehorázné peníze, honila se tam každá koruna.“

Tím pádem docela smutně končila kariéra jednoho z pěti Čechů, kteří si mohli říct, že jejich spoluhráčem byl Wayne Gretzky...
„Dnes vidím, že jsem měl přemýšlet jinak, volit jiný klub při návratu z Ameriky. Ve 44 letech jsem pak v roce 2010 nastoupil za Hradec v první lize a tam jsem viděl, že bych byl pořád schopný tuhle soutěž hrát. Stačilo trochu zamakat... Ale počkejte, to nás bylo jen pět?“

Před komunisty utečete a najednou slyšíte nadávky, že jste jeden z nich. Uráželo to hodně?
„Přece se z toho nebudete hroutit. Něco vydržíte. (usměje se) Jednou jsem se kvůli tomu rozvášnil u sebe na Facebooku, když vidím dnes ty chudáky ubrečený? Někdo jim něco řekne a oni za to hned chtějí suspendovat hráče? Hrozně mě štval třeba ten hon na fotbalistu Kúdelu po zápase s Glasgow Rangers. Kdybychom se měli zabývat tím, co nám kdo řekl, za chvíli by nehrála půlka NHL... Vždyť to jsou jen slova.“

Takže jste urážky v klidu pouštěl hned z hlavy?
„A vracel je zpátky. Taky jste si něco našli a ano, z dnešního pohledu to bylo asi nevybíravé, nekorektní... Nevím, jak to chodí v hokeji teď, ale podle mě se toho moc nezměnilo. Děláte všechno, abyste vyhrál. Když rozhodíte chlapa vedle sebe, bod pro vás.“

Skoro 50 zápasů v NHL, 3 góly, prosadil jste se mezi nejlepší hráče na světě v době, kdy bylo méně týmů a jako emigrant, který se do Ameriky musel nejdřív nějak dostat. Jak se vám tahle čísla zamlouvají z dnešního pohledu?
„Je určitě fajn, že jsem si tam zahrál, dal gól. Ale taky musím říct, že kdybych nebyl línej, mohl jsem tam být delší dobu.“

Línej?
„Jo, jsem línej od přírody. (usměje se) Dnes vám řeknu, že jsem měl na sobě víc pracovat a třeba by to dopadlo ještě mnohem lépe. Ale v tu dobu takové věci nevidíte, tak to chodí, dojdou vám až později.“

Schoval jste si aspoň nějaké cenné relikvie?
„Mám puk, se kterým jsem dal první gól v Torontu. Tenkrát těch věcí zase tolik nebylo, takže mám doma ještě pár fotek.“

Sebrat dres nešlo?
„Nešlo. Dostal jsem jen fialovo-žlutý dres Kings, když ještě měli tyhle staré barvy. Dali mi ho po podpisu smlouvy. Já ho pak věnoval kamarádovi, dlouho jsem ho neviděl. Ale on se před nějakými 12 roky stěhoval z Ameriky zpátky do Čech a přivezl mi ho. Byl jsem nadšený, jel jsem si pro dres do jedné malé vesničky, měl ho pověšený na dvou tyčích ve dvoumetrové výšce. Nádhera.“

Na přelomu 80. a 90. let bych pořád ale na farmách čekal slušnou divočinu, kdy jde o krk, ne?
„Bylo to tak a v NHL taky, ne jenom na farmách. Když jste se do něčeho zapletl, nešlo cuknout.“

Přišel jste z Pardubic, hrál technický hokej v týmu, kde byli Otakar Janecký nebo Ladislav Lubina, a teď tohle. Velký šok?
„Jasně, když se už na kempu do sebe pustili dva borci a jeden odklouzal se zlomeným nosem? Koukal jsem. Musel jsem se i hokejově změnit. Zajímavé tedy je, že mě tedy netlačili do tvrdosti, jako spíš, abych byl hodně ofenzivní. Podle mě jsem to v sobě nejdřív nějak extra neměl. Ale zkoušel jsem to. Postupně to šlo, když jsem pak podepsal s Bostonem, tak na farmě v Maine jsem taky udělal 45 bodů. Nakonec to tedy šlo.“

Jen v prvním týmu Bruins z toho byly zase jen tři zápasy...
„Celý kemp jsem odehrál s Rayem Bourquem, ale obránců měli hodně, tak jsem šel na farmu. Pak se udělalo místo, vyměnili beka, získali útočníka a šel jsem nahoru. Zase jsem byl vedle Bourquea, jenže jsem si zranil koleno, bohužel už to vyšlo do konce sezony.“

Sedl jste si na zadek, když hrajete s Gretzkým, sedíte proti němu v šatně, nebo když máte v obraně vedle sebe Bourquea?
„Ani ne. Byly to hvězdy, velké osobnosti v celé NHL, ale když se chovají normálně, chováte se normálně taky. Raye jsem bral v uvozovkách jako sobě rovného.“

A Gretzkého? Dovedu si představit, že LA byl vyloženě jeho tým, kde se kolem hvězdy všechno točí, aby byla spokojená.
„Jo, ale to má logiku. Byl nejlepší na světě, tak se tým postaví tak, aby měl k sobě ty nejlepší hráče, aby prodal, co dovede.“

Když jsem projížděl sestřihy, našel jsem, jak mu nahráváte na gól. Chodil při tunách bodů, které sbíral, vlastně aspoň říct, že teda díky?
„A víte, že si ani nepamatuju? Spíš ne. (usměje se) Zase si vezměte, že v té době jsem byl cizinec, který místním bere práci. Komunista odněkud z východu. Našlo se dost hráčů u soupeře i ve vlastním týmu, kteří to nám z Evropy dávali sežrat. Gretzky samozřejmě ne, pro borce takového kalibru konkurence nejste. Jen vždycky se najde nějaký, s prominutím, idiot, který se ohrožený cítí a jde po vás.“

Hned jste si říkal, že skočíte do NHL?
„Jasně, doufal jsem. Podepsali se mnou jednocestnou smlouvu na tři roky plus další sezona opce. Vůbec jsem nevěděl, jak s hráči zacházejí, že je různě zkouší. Navíc na kempu za mnou každý chodil a plácal po zádech, jak je super, že se rozehrávám. Nechali mě nahoře, do hry mě ale posílali jen v posledních třetinách a ještě na pár střídání. Pak mě do konce ročníku poslali na farmu. Druhý rok jsem byl na farmě celou sezonu, čichnout v NHL jsem nedostal, ale zase jsme se dostali do finále Calder Cupu.“

Třetí rok už se brána v Kings otevřela...
„Ale do Vánoc jsem odehrál jen sedm zápasů. Nastoupil na ně pak můj agent, že chci vyměnit a někde hrát, ne sedět na tribuně. Lítal jsem všude s týmem, ale co z toho, když zápasy jsou bez vás? Já jen bláznil na rozbruslení, hodinu navíc makal, další hodinu navíc před zápasem na kole. Druhou půlku sezony mě hrát nechali, jen v play off mě zase škrtli.“

Pochopil jste proč? Body jste dělal na farmách i v prvním týmu.
„Dodnes ne. Říkal jsem si, že mě vyzkoušeli, vycvičili na farmě, nechali mě zvykat na hokej i životní styl. Teď už je to přeci v pohodě... Nebylo. Největší paradox na tom všem byl, že skončila sezona, mně začínala opce a Kings přišli s tím, že mi nabízejí novou smlouvu na jeden rok a další zase opce. Cvičí s vámi, ale pak najednou o vás zase stojí. Nechápal jsem to. Tak jsem si říkal, že je to dobrý, opravdu mě chtějí. Jenže hned po 14 dnech čtvrté sezony mě poslali na farmu do Phoenixu. Nikdo mi nic neřekl, nevysvětlil, tenkrát to tak chodilo.“

Byl jste naštvaný?
„V tu chvíli ani ne. Řekl jsem si, že na to prostě seru, mám smlouvu, platí mě, tak si to ve Phoenixu užiju, bylo tam pěkně, teplo. Navíc jsem měl úplně nejlepší sezonu za mořem, posbíral jsem 47 bodů, dalších 10 v play off. Agent celou sezonu tlačil na Kings, ať mě pustí, že mají čtyři kluby zájem. Oni řekli ne, že mi dají šanci, když se někdo zraní. No a klub měl ještě druhou farmu v New Havenu, což je šest hodin letu, z mého Phoenixu to byla hodina. Když se někdo zranil, volali kluka z New Havenu.“

Ani teď to ve vás nebublalo?
„Pak už opravdu ne, s rodinou jsme se tam cítili dobře, sezona mi vyšla. Když jsem viděl, že mě nevymění, přestal jsem to řešit. Po sezoně mě pak vyplatili.“

vzpomenout na dávnou dobu, proč jste se v roce 1987 po titulu s Pardubicemi rozhodl emigrovat do Ameriky a rozjel svoje velké dobrodružství?
„O NHL jsem nic moc nevěděl, ale když jsme jezdili s Pardubicemi do zahraničí, chodili za mnou lidé z různých klubů, jestli bych tam nechtěl hrát. Řekl jsem si, že to zkusím. Lákali mě, ať přijdu. Hlavním důvodem ale asi v tu chvíli bylo, že jsem měl nastoupit na vojnu, a moc se mi na ni u nás v komunistickém Československu nechtělo.“

Tím pádem se z vás stal dezertér. Jaký trest vám soudruzi vyměřili?
„Manželka dostala tři roky, že unesla dítě, byla v té době těhotná. Já dostal tři roky za dezerci. Pak to ale nakonec škrtla amnestie.“

Pro nás, kdo tuhle dobu naplno nezažil, je hodně těžké si jen představit plány útěku, když víte, že nesmíte udělat chybu, jinak skončíte v base. Vybavíte si ještě to riziko?
„Chtěl jsem hlavně hrát hokej, moc jsem nepřemýšlel, že by to mohlo dopadnout špatně, vězení jsem si do hlavy nějak nepouštěl. Lákala mě Amerika a když vás tam normálně nepustí... Byli jsme třeba s reprezentačním béčkem na turnaji na Aljašce, a když tam vidíte životní úroveň, co s penězi můžete a nemůžete. Navnadí vás, že můžete žít ve svobodě a rozhodovat sám o sobě.“

V roce 1985 vás draftovali Los Angeles Kings. Drželi jste nějaký kontakt?
„Po draftu jsem dostal dopis, Kings tehdy měli ještě žluto-fialové barvy. Najednou mi přišlo psaní s hlavičkou a v barvách klubu. Poslali mi ho domů a pak zpětně jsem se divil, že psaní bylo zavřené, nikdo ho neotevřel. Oznamovali mi, že si mě vzali na draftu. Ale nic jsem s klubem dopředu neřešil, rozhodl se na poslední chvíli v roce 1987, že jdu.“

A přes Jugoslávii jste se vydal do LA?
„Přes Rakousko, neměl jsem vyřízené papíry, nic. Šli jsme ještě s kamarádem, jeho známá nám říkala, kde se máme hlásit. Týden jsme tak byli v Rakousku na izolaci, pak nás rozeslali po penzionech. Když mě pustili, poslal jsem dopis Kings, volal tam, ale nikdo neodpovídal. Takovou náhodou nás ale našel na ulici jeden blázen. Prý, že mě shání po celé Evropě. Podařilo se spojit s Kings, poslali mi peníze a právníka, aby vyřídil papíry. Začátkem září 1987 jsme byli v Los Angeles.“

Přesně tak. Nerad bych, aby pak vedle mě zuřivě mával šálou fanoušek Pardubičáků, jako posledně, jen proto, že si od Hradečáka na fóru koupí lístek pro permicáře.

Je jedním z pěti Čechů, kteří si mohou říct: „Mým spoluhráčem byl Wayne Gretzky.“ Bývalý obránce Petr Prajsler emigroval do Ameriky v roce 1987, nastupoval za Los Angeles Kings a Boston Bruins. Profi kariéru ukončil ve 28 letech (v roce 1993), když mu Hradec Králové nezaplatil peníze. Teď žije ve Francii, kde dává dohromady koupelny a kuchyně. Když mu položíte otázku, jak často se ho někdo zeptá na hokej, s úsměvem vypálí: „Moc často ne.“ A jedna perlička, za mořem si špatně zapsali jeho jméno. Kdybyste ho hledali ve statistikách na nhl.com, máte smůlu. Nic. Musíte zadat „Prajzler“.


Ve Francii nikdo nechce slyšet zážitky z NHL?
„Jak jsem skončil s trénováním, je to pryč. Na hokej už ani moc nemám prostor, sebere hodně času. Byl jsem v klubu zaměstnaný, ale takhle nás měli jen dva. Na led jsme prakticky chodili se všemi mládežnickými kategoriemi. Jeden trénink, druhý, další... Najednou koukáte, že je půl 11 večer a končíte. Domů jsem to měl hodinu, podmínky navíc špatné, nelepšily se. Nechtěl jsem za trénováním cestovat po celé Francii, radši jsem se rozhodl, že se budu věnovat rodině.“

Tím pádem už ale třicetkrát za rok neuslyšíte otázku: ‚Tak povídej, jaký byl ten Gretzky?‘ Bude vám chybět...
(směje se) „No, to už asi padá. Jasně že mi ten hokej trochu chybí. Ale práci v lepším klubu jsem nesehnal, a když už se objevila, tak daleko. Mám vedle sebe super ženu a nechtěl jsem se stěhovat pryč. Má skvělou práci, byla by škoda, aby odcházela se mnou někam kvůli trénování.“