Diskuzní fórum

Ja mam to dnesni video az dole jako posledni

Nepůjde o jedinou citelnou ztrátu. Změny se ve velkém dotknou brankoviště. Odchází odchovanec Jan Růžička, který by měl zamířit do Hradce, ve hře ovšem může být ještě zahraničí. Veterán Marek Schwarz ukončí kariéru.

Novou jedničkou se stane Filip Novotný a z hostování v Košicích by se měl vrátit Andrej Košarišťan. Otazník tak visí nad pokračováním Gašpera Krošelje. Najde se místo i pro Slovince, který čaroval v play off?

Bruslaře opustí také obránce David Bernad, který má namířeno do Karlových Varů. A otázkou je, co bude s Martinem Ševcem. Kapitán týmu po pátečním vyřazení prozradil, že zvažuje konec kariéry. „Vůbec nevím, je strašně brzy. V hlavě se mi to honí už delší dobu… Nevím, nedokážu teď říct,“ prohlásil.

A co příchody? Realizační tým doplní Ladislav Čihák, který po roce skončil v Hradci. Vytvoří dvojici s Rulíkem, kterému po lednovém odchodu Pavla Patery vypomáhal Petr Haken.

Kromě už zmíněných brankářů by pak měli dorazit mladí útočníci Martin Beránek z Motoru, Tomáš Šmerha ze Sparty a další slovenský expres Pavol Regenda z Michalovců, který by měl navázat na Kelemena. A v posledních dnech se mluví i o pikantním přesunu zkušeného obránce Lukáše Dernera z Liberce.

Filip Novotný

odkaz

Zdráhal z Litvínova

Patriku, máte za sebou odvetu s Hradcem Králové, která se konala s třídenní odmlkou. Bylo utkání v něčem odlišné nebo naopak stejné jako to úterní?

Bylo to velmi podobné jako v úterý. Hradec je suverénně nejlepším týmem extraligy, alespoň z mého pohledu. Hraje se proti němu těžko. Dnes byl velmi hnaný publikem, protože přeci jen hrál na domácí půdě. My jsme nedokázali vstřelit góly, neměli jsme ani moc šancí. Soupeř byl jasně lepší, nemůžeme se na nic vymlouvat. Hradec ukazuje svou sílu celou sezonu, má silné hráče, co dobře bruslí a hrají útočný hokej. Přijde mi, že jsou vždy všude.

Zajímavě se vyvíjí situace kolem čtvrtého místa, kde se na Plzeň dotahují České Budějovice. Občas zaslechnu, že hra Motoru není až tak zajímavá, klíčové jsou však výsledky. Zvlášť pro Motor, který se potřeboval zvednout z posledního místa, kam se v minulé sezoně dostal velmi rychle a nakonec skončil u dna s obrovskou ztrátou.

Velmi oceňuju jejich vzestup, protože je enormní. Ano, nakoupili dobré hráče, kádr se hodně vylepšil, ale jen o jménech to není. Mužstvo musíte sladit, vytvořit dobrou chemii a to se trenéru Modrému daří velmi dobře. Navíc je to kouč, který s českou scénou neměl žádné zkušenosti, přišel z Ameriky de facto extraligou nepolíbený.

Trenér nový, hráči jiní, to není jen tak. Jsou na začátku obrody a hned v první sezoně mají úspěch. To je třeba vyzdvihnout, oproti předchozímu ročníku jde o kardinální posun. Do play off mají v rukách dobré karty.

Klíčovým krokem bylo angažování Lukáše Pecha. Charakterní kluk, dobře si ho pamatuju z nároďáku. Hráč, který neřeší blbosti okolo, ale maká pro tým. Umí se perfektně připravit, kondici měl vždy výbornou. Na ledě vám odvede víc než sto procent. A je užitečný ve všech faktorech hry. Sparta udělala chybu, že ho nepřemluvila a nedomluvila se na pokračování. Uhrál by si v ní své.

Tomáš Martinec působí v organizaci Mountfieldu už řadu let, zřejmě právě přišel jeho čas. Počkal si na správnou chvíli a nyní začíná naplno prodávat své dovednosti. Je to mladý trenér, výborný kluk. Pokud bude v podobném stylu pokračovat, je typem pro národní mužstvo.

V Hradci má jednoznačně velkou zásluhu na tom, jak je mužstvo postavené a hlavně, jak se prezentuje. To jsou dobré dispozice pro vedení reprezentace. Fandím mu.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi Tomáše společně s jeho bráchou Patrikem lanařil jako hráče do Třince. Znám i jejich tátu, Martincovi jsou velká sportovní rodina, všechno inteligentní chlapi. K Tomášovi v Hradci připočtěte i trenéra Čiháka, který mě zaujal výbornou prací už v Plzni. Šli do toho spolu a funguje jim to, panuje mezi nimi symbióza.

Kdysi jsem si tu na stejném místě posteskl, že Mountfield tvoří hodně cizinců. Pořád si stojím za tím, že to pro český hokej není dobrá vizitka. Je smutné a zarážející, že juniorská extraliga nevychovává hráče do světa, natož do dospělé extraligy. Proto musí týmy shánět cizince. Když se pak dočtu z úst svazového prezidenta, že na vině jsou kluby, protože se v nich málo trénuje, nestačím koukat. To je za hranou, vůči klubům minimálně velmi neuctivé.

Nehledě na to, že právě svaz ke své činnosti potřebuje kluby. Nikoli obráceně. Rozpočet extraligových týmů je v průměru kolem 150 milionů korun, jak jim přispěje svaz? Jen přerozděluje peníze někoho jiného... Divím se, že se kluby proti takovým vyjádřením nebouří. Všichni víme, že kvůli slabému konkurenčnímu prostředí, které v mládežnických soutěžích nastavuje svaz, nejsme schopni produkovat kvalitní mladé hráče. Proto se musíme dívat do ciziny.

Když už se tak děje, je dobré vidět, že existují týmy, které dokážou pořídit zdatné zahraniční hráče. Jako právě Hradec. Ono je kumšt sladit všechny národnosti ve fungující celek, což se Mountfieldu daří výborně. Nejdou naslepo, vědí, jaké zboží berou. Šéf klubu Schön je přísný, nedovolil by nakupovat zajíce v pytli. Zkrátka, dělají to dobře. Nebojím se, že by Hradci přišla forma příliš brzy.

Neměl vůbec strach, že by teenager ze Slovenska začal divočit a zvlčil. „Máme dobrý internát, kluci tam mají takový polovojenský režim,“ usmál se hradecký kouč. „Dostanou čipy, takže o nich přesně víme, kde a v kolik hodin se pohybují. Nemůžou se nám nikde flákat. Ale stejně je to vždycky hlavně o klucích samotných a jejich rodičích. Pokud chcete hrát hokej a jdete si za nějakým cílem, žádný čip nepotřebujete, neblbnete a děláte věci, jak máte, a věnujete se hokeji,“ přidal.

Také Martinec si užíval slovenskou senzaci, kdy tým na ZOH vybojoval třetí místo. Logicky sledoval i svého bývalého hráče: „Je to překvapení asi pro všechny, že dal sedm gólů. Ale je vidět, že to dělají ve slovenském nároďáku dobře, dávají těmhle mladým klukům šanci a není tam sám. Hráli dobrý hokej, aktivní a útočný. Slovensko se mi hodně líbilo.“

Slafkovský by jednou mohl být hvězdou NHL, kdyby si tehdy s Hradcem plácnul, extraligu teď hrál už určitě na plný úvazek. Stačilo říct ano. „Škoda, že to bylo tak krátké. Jura je dobrý kluk, ctižádostivý, ze sportovní rodiny,“ líbil se Martincovi. Když jezdili Hradec sledovat skauti z jiných klubů, kteří hledají talent v mládežnických soutěžích, taky měli jasno, že je vysoký Slovák výkonnostně ustřelený. „Hrál jako dospělý, viděli jsme velkou postavu, dovednosti, přehled. Ale vůbec nebylo téma, že by šel k nám, to nemělo ani smysl. Chtěl ven,“ řekl deníku Sport jeden z nich.

Polovojenský režim, žádné divočiny
V Martincově povídání o Juraji Slavkovském vás možná zarazí zmínka o ledu navíc. V éře narvaných multifunkčních arén je to v Česku spíš utopie. Hradec s tímhle ale nemá problém. „Nabízíme tady pro děti extra led, tomu říkáme rybníky. Jsou to dobrovolné tréninky, kdy si pod dozorem mohou dělat, co chtějí. Pro akademii, tedy pro starší kluky, máme dovednostní tréninky navíc. Kdo má chuť, může pracovat nad rámec normálních tréninků, umožňujeme to všem klukům. Jestli chcete, můžete být u nás na ledě dvakrát denně. Jura chtěl a pracoval na sobě. Je fajn vidět, když hokejista má vedle talentu i ctižádost,“ užíval si Slafkovského přístup hradecký kouč.

Mountfield má sice horší kabiny, nenajdete tady luxusní zázemí, stará hala má vážné kapacitní problémy. Ale co se týká přístupu k hokeji? Hráči nic nechybí. I v tolik opěvované Skandinávii to je podobné. Nezáleží na nejmodernějších pomůckách, spíš možnosti trénovat a chuti do práce. „Kluci můžou být na zimáku od rána do večera, když to přeženu. Samozřejmě je vedle toho škola, ale spousta kluků má individuální plány, školu mají uzpůsobenou. Až si vyřešíte svoje povinnosti, tak můžete zázemí v hale využívat podle libosti, k dispozici máte tělocvičnu, posilovnu, led, celý den máme na zimáku trenéry, takže se vám vždycky může někdo věnovat,“ vysvětluje Martinec.

To byl i příklad Slafkovského. Ve čtrnácti letech skončil v Košicích a odešel do akademie v Salcburku. Rodičům se ale víc zamlouval Hradec, k bohaté akademii měli výhrady. Tak si plácli s českým klubem. V kategorii U16 posbíral ve 22 zápasech 42 bodů (19+23) a na tři zápasy naskočil i za juniory. „Biologicky byl napřed, fyzicky byl strašně dobře disponovaný a to je vlastně pořád. Tehdy to ale proti jeho vrstevníkům byla velká výhoda,“ vybavil si hned trenér Tomáš Martinec, který v té době působil v klubu i jako šéftrenér mládeže.

Teď je Slafkovskému sedmnáct, měří 192 cm, váží metrák. „K výborným dispozicím má i talent, hru vidí, má hokejové myšlení. Cítili jste, že to v něm je. Navíc nejde jen o talent, on na sobě hodně pracoval. V Hradci máme výhodu, že je dostupný led navíc. Kluci, co se chtějí zlepšovat, tam mohou být hodně často a on přesně takový byl,“ dodal Martinec.

Hradec si byl vytáhlým útočníkem ze Slovenska jistý. Důkazem je, že pro patnáctiletého kluka už pomalu chystal premiéru v extralize dospělých. Blížila se, stačila drobnost. „Přemlouval jsem ho, aby u nás zůstal. Byli jsme u áčka, viděl jsem ho už i mezi dospělými, zvládl by to. V sezoně 2019/20 bychom ho vzali nahoru, říkal jsem to rodičům. Chtěli jsme to do budoucna na něm postavit, nabízeli mu dlouhodobou profesionální smlouvu,“ prozradil hlavní kouč Mountfieldu. Jenže z toho sešlo. Rodiče naplánovali pro juniora jinou cestu k draftu, přes Finsko. „Dostal dobrou nabídku z TPS Turku. Nedalo se nic dělat, chápal jsem to,“ dodal Martinec.

Dneska super vykon. Jak nekdo psal na instagramu,Konepulky hraly hur nez repre na olympiade.😁

Kdo by mohl podle Sportu vést národní tým
Miloslav Hořava: 40 %

Je to úspěšný, ale zároveň svérázný kouč. Z toho důvodu ještě nedostal šanci vést národní tým. Teď se ovšem situace mění, česká trenérská škola nenabízí moc takových expertů. Aktuálně je spojený se Spartou. Hráče dokáže nabudit, má u nich velký respekt. I když je mu šedesát let, neustále čerpá zkušenosti i ze zahraničí. Profesně nezakrněl.

Zahraniční trenér: 30 %

Varianta, která v očích svazového bosse Tomáše Krále byla v minulých letech nereálná. Jenže teď jsou podmínky jiné, české prostředí je vyčpělé. Zkušenost ze Slovenska (Craig Ramsay) navíc ukazuje, že to může být správná cesta. Úvahy směřují k zámořským expertům, i když konkrétní jména zatím známá nejsou.

Libor Zábranský: 15 %

Jeho jméno se v souvislosti s reprezentací zmiňovalo už víckrát. Teď to opět ožívá. Zůstává otázkou, jestli se brněnský boss po avizovaném ochodu Tomáše Krále spíše nezaměří na převzetí části řídících funkcí svazu. Je tedy možné, že nakonec už na trénování nebude mít tolik času. Do toho se navíc odmítá vzdát milované Komety.

Václav Varaďa: 10 %

Někdejší zarputilý útočník je také mužem, o němž se mluví. S Oceláři dvakrát vyhrál titul jako hlavní kouč, jednou jako hráč. I když ho s Třincem pojí dlouholetá smlouva, s vedením se domluvil na předčasném ukončení. Jedná se o vnitřní záležitost v klubu, čili to nemusí úplně souviset s tím, že by měl nakročeno k národnímu týmu.

Zůstane Filip Pešán: 5 %

Sám kouč si věří, že by pozici obhájil, bude o to bojovat. Fakta ale mluví jasně. Trenér při MS nezvládal především komunikaci s hráči z NHL, tým skončil sedmý. V Pekingu mužstvo nevyhrálo ani jednou za tři body, v úvodu sezony padlo na turnajích EHT šestkrát v řadě.

Měl by Filip Pešán okamžitě skončit? A co pozice generálního manažera Petra Nedvěda?
„To není otázka na mě, ale na výkonný výbor. Ta fraška se táhne už od posledního mistrovství světa.“

Vy jste po olympiádě v Soči sám odstoupil po prohraném čtvrtfinále. Očekával byste to samé od Filipa Pešána?
„To se neptejte mě, ale jeho. To je věc jeho sebevědomí a arogance. Pešán se domnívá, že dělá všechno dobře, včetně obsazování trenérů osmnáctky, dvacítky a dalších pozic. Já si to nemyslím. Pešán se měl od počátku starat o reprezentační áčko, nemělo se stát, že od Tomáše Krála dostane takovou moc. Že bude Pešán rozhodovat o celém dění v českém hokeji z trenérského pohledu. Nebojím se říct, že jde o urážku prakticky všech hokejových trenérů.“

K hokejovému převratu se prakticky nikdo nehlásí – lze čekat razantní změny poté, co se Tomáš Král chystá v červnu opustit křeslo šéfa svazu? Připomenu, že vládu by měli převzít viceprezidenti Bříza, Zábranský, Pavlík.
„Jde jen o předání moci. Taková náplast na uvolněné místo. V roce 2024 se u nás koná mistrovství světa, těm lidem záleží jen na něm. Aby u toho byli. Nezáleží jim na tom, jak zastavit pokles výkonnosti českého hokeje, jak správně vést výchovu českých hokejistů. My tady jen umíme nadávat na rodiče a na všechny okolo. Za chvíli nám nebudou dávat děti na hokej, půjdou jinam. S tímto stylem práce se nemůžeme posunout. Extraligové kluby tvrdí, že ročně dávají na mládež plus minus 25 milionů korun. Za deset let to dělá 250 milionů krát čtrnáct klubů. Jsme na třech miliardách utopených ve výchově mladých hráčů za dekádu. Koho jsme za deset let vychovali?“

Poslední medaile z MS pochází z roku 2012, v čem byli tehdejší hráči jiní, že dokázali přejít přes čtvrtfinálovou bránu?
„Doznívala generace hráčů z éry předchozího vedení svazu. Na svazu pak nebyla šance něco prosadit přes výkonný výbor. Tam jsou lidé, kteří tam sedí patnáctým rokem, co udělali pro český hokej? Dnes nám sedí ve výkonném výboru lidé z Litoměřic, z klubu sponzorovaného svazem. Jakou prací si ti lidé zasloužili, že rozhodují o klíčových otázkách českého hokeje? Praxe je taková, že dvacetiletého hráče vytáhneme z jednoho klubu, dáme ho do Litoměřic, necháme ho tam hrát pět zápasů, jede na mistrovství světa dvacítek a pak vykládáme, že je produktem tohoto projektu. Abychom si ho obhájili. To je k smíchu. Nebo projekt regionálních trenérů. Zodpovědnost za výchovu hráčů musí převzít kluby, o směřování klubu nemohou rozhodovat tihle lidé. Zcela jsme rezignovali na soutěžní prostředí tím, že jsme zrušili sestupy. Je strašně moc věcí, které se už dlouhé roky dělají špatně. Spousta lidí na to iks let upozorňuje, včetně mě. A co se děje? Nic.“

Ještě může být hůř, myslíte?
„Může být. Protože nemáme z čeho brát. A i když doma máme pár dobrých mladých hráčů, nevzali jsme je. Náš tým měl sice výborné zkušené hráče, ale scházela mu střední a mladá generace. Stačilo pět jiných hráčů a dynamika týmu by byla na úplně jiné úrovni. Proč jsme brali Frolíka? Výborný kluk, ale po prvním zápase jsme ho nechali sedět, úplně jsme ho degradovali. O takovém hráči s takovou minulostí musíte být přesvědčený, pokud ho berete. V základní sestavě mi scházel Blümel, Chlapík, oba Musilové. Zrovna tihle dva jsou silní hráči na malém hřišti. Ke zkušeným hráčům Krejčímu a Červenkovi jsme měli dát mladé nebojácné kluky, o tom jsem přesvědčen. Pár zkušených borců jsme měli výtečných, ale řada jich byla jen průměrná.“

Už několikrát z úst bývalých renomovaných hráčů či skautů NHL zaznělo, že český tým v jedné z kategorií spadne z elitní kategorie MS. Očekáváte to i vy?
„Ne nadarmo už roky říkám, že budeme mít problém udržet se. Že sestup jednou přijde. Tady vznikl projekt Litoměřice, který měl být obdobou někdejší Dukly a vychovávat hráče do dvacítky. Realita je taková, že jím jen oblbujeme lidi, ten projekt vytahuje z hnutí deset milionů korun ročně. Každý tým Chance ligy by chtěl takového sponzora. Říkám, že největší zodpovědnost leží na lidech z výkonného výboru, kteří pro všechny tyhle kroky zvedají ruce. Výsledky reprezentace jsou vizitkou dění na svazu za posledních patnáct let. V červnu se koná hodnotící konference svazu. Po tomto fiasku by se měla stát konferencí volební. Musí. Kluby by si konečně měly uvědomit vážnost situace. Vždyť se podívejte do extraligy, kluby nemají kde brát naše hráče, díry doplňujeme cizinci všelijaké úrovně, nerozvíjíme naše mladé hráče, ani to nejde v nastaveném systému přebujelých soutěží. Jsou tu jen výjimky, třeba brankář Bow v Kladně, skvělý hráč, na něj se díváte s otevřenou pusou. Kolik takových je?“

Děláte si naděje na nominaci na olympijské hry do Pekingu?
„Vůbec nevím. Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Je zbytečné se tím zaobírat dopředu. Navíc mám z posledního zápasu zranění, takže řeším trošku jiné věci. Těší mě, že jsem si v Moskvě po dvou letech zase zahrál za reprezentaci. Já mám v nároďáku takové dvouletky. (úsměv) Byla to super zkušenost, ale nedopadlo to výsledkově vůbec dobře. Je načase, aby se s tím začalo něco dělat.“

Vidíte rozdíl mezi českým a švédským výběrem a vůbec hokejem v obou zemích?
„Bohužel ho vidím hodně. Švédové mají různě po světě hrozně moc hráčů. V NHL jsou jich mraky, to samé ve Švýcarsku, v Rusku. I ve švédské lize je jich hodně kvalitních, někteří se vrátili ze zámoří. Výběr pro národní mužstvo mají daleko širší než my.“

Změnila se za ty čtyři roky švédská Elitserien?
„Je to docela rozdíl. Čekal jsem, že bude víceméně stejná. Ale přijde mi, že je ještě víc defenzivní a rychlejší než dřív. Přečíslení dva na jednoho vidíte tak jednou za deset zápasů. Je to něco úplně jiného než extraliga. Každý tým to má postavené na obraně, moc gólů nepadá. Denně děláme na tréninku na defenzivě, soubojích jeden na jednoho. Všechny týmy v lize dobře brání. V útoku je celkem volnost, ale co se týká back chackingu, taktika se musí plnit do puntíku.“

Sledujete vaše bývalé kluby, hlavně Zlín a Hradec Králové?
„Ve Zlíně jsem dvakrát před Vánoci potrénoval s juniory. Co na něj říct? Je to špatné. Zato Hradec je bomba. Hraje bruslivý, aktivní, celoplošný hokej. Radost se na to dívat. Moc bych klukům přál, aby letos udělali titul. Mají dobře našlápnuto. Strávil jsem tam tři roky, fandím jim. Zlín je protipól. Snad extraligu nějak zachrání, je tam obrovská tradice. Ale bude to složité.“

Vidíte za výkony Mountfieldu HK práci trenérů?
„Pan Martinec je neuvěřitelně pracovitý. Když vidíte, jakou práci na zimáku nechává, jako hráč taky nechcete nic ošidit. Bavilo mě to pod ním. A myslím, že všechny. Věřím, že to Hradec dotáhne co nejvýš. Má super kádr i trenéra. Nevidím důvod, proč by to tento rok nemělo vyjít.“

Proč padlo angažmá v Podolsku? Bralo se za hotovou věc.

„Agent mi předložil smlouvu, kterou jsem podepsal. Po měsíci jsem zjistil, že je zrušená, a další měsíc se to ještě řešilo. Bylo to zamotané. Ani nevím, co přesně se stalo. Akorát mi to mohli říct dřív než někdy v polovině června. Pak už bylo těžší něco hledat. Nakonec to dopadlo dobře. Poslední roky mám vždycky smlouvu na rok. V létě zase budu řešit, co dál.“

V tabulce jste zatím devátí. Čeká se lepší umístění, ne?
„To je tím, že jsme po Vánocích čtyři zápasy prohráli. Klesli jsme, ale je to tam hodně nahuštěné. Cílem je pohybovat se kolem šestky. V kádru máme hodně beků, nedávno jeden odešel do Djurgaardenu. Na rovinu mi řekli, že mě chtějí, ale že hrát budou ti nejlepší. Nějakých osmnáct dvacet minut za zápas mám, ale na přesilovku se moc nedostanu. Makám, abych tam byl víc. Když jsem podepisoval, věděl jsem, že moje místa jsou víceméně plná. Přesilové hry hrají hlavně kluci, kteří mají dlouhodobější kontrakty. Je obtížné je odtud vyndat. Je jasné, že bych chtěl mít víc bodů. Ale dělat je při hře pět na pět je dost těžké.“

V hodnocení plus/minus jste na hezkých plus osmi. To potěší.
„To jo. Tady se jako první řeší obrana. Na ní pracujeme furt. Herně se cítím super, góly moje pětka moc nedostává. Z tohoto hlediska je to dobré.“

Vy jste ale „bodový“ obránce. Dokázal jste se vyrovnat s novou rolí?
„Hraju oslabení, s čímž jsem spokojený. To je bomba. V některých týmech v Česku mě na něj nedávali. Tady jsem si dokázal, že ho hrát můžu. Snažím se plnit úkoly, které jsou nastavené. Ve hře dozadu jsem se hodně posunul. Celá liga je zaměřená na rozvoj hráčů. Trenéři s námi hodně mluví, všechno se rozebírá na videu.“

V brance máte třiatřicetiletého Jhonase Enrotha, který odchytal osm sezon v NHL. Pořád ukazuje špičkovou kvalitu?
„Perfektní gólman. Sice malinký, ale velice dobře se pohybuje. Hodně to na něm stojí, je naše jasná jednička. Jako tým moc neinkasujeme.“

Nyní všichni drží basu mlčení. „Kluci v šatně vědí, co se stalo. A budou to mezi sebou řešit. Pokud by situace nebyla pojatá dobře od vedení klubu, atmosféru to poznamená. Každá věc, která naruší důvěru hráčů ve vedení, může být problém,“ dodává svůj pohled Koreis.

„Neumím si představit, že bych oblékal jiný dres. Řešili jsme, že bychom se chtěli vrátit do Česka. A pak by ztrácelo smysl se vracet, kdybych musel zase někam dojíždět. Chceme žít normální život a já chci hrát za Pardubice,“ vykládal v létě 2020 Nakládal.

To vzalo za své. Za Pardubice hrát nebude.

Z Dynama odešel v sezoně 2011/12, postupně nastupoval v KHL, ve Finsku, v NHL, zahrál si na Světovém poháru, třech světových šampionátech a jedné olympiádě. Vrátil se s tím, že tady dohraje kariéru. Ve 34 letech na něj čeká ale ještě jiná epizoda. Konec, nebo pokračovat jinde? „Jakubovu hokejovou budoucnost budeme řešit, prioritou pro nás budou preference samotného hráče,“ řekl Spálenka.

Ihned se samozřejmě objevily spekulace, že by po volném hráči mohl skočit sousední Mountfield HK. Do Hradce by to měl Nakládal blízko, tím pádem by se splnila podmínka, že se chtěl vrátit domů a nikam necestovat. A ambicióznímu sokovi, který je momentálně na druhém místě, by se zkušený bek hodil. Navíc oloupit rivala chutná... Jenže tohle padne.

Součástí vypořádání by totiž mělo být, že do konce sezony Nakládal jinde v extralize hrát nebude. Naposledy měl podobnou klauzuli ve výpovědi Marek Kvapil, když končil ve Spartě – je mu šestatřicet let a hokej od podzimu 2019 nehrál.

Pardubicím tím pádem vyvstal problém, že se v sestavě objevila díra. Kapitán průměrně na ledě trávil 19:55 minuty, nikdo nedostával v zápasech větší porci. „Obránce ale máme, v počtu hráčů problém nevidíme. Samozřejmě že sondujeme trh, už dřív jsme říkali, že bychom chtěli jednoho obránce a jednoho útočníka. Ale opravdu uvidíme, co přijde,“ mlžil Petr Dědek, jestli klub začne být agresivnější na trhu.

Faktem ovšem je, že jednadvacet zápasů před koncem základní části Pardubicím zmizel kapitán, zkušený hráč, o kterého se v play off klub plánoval opřít. Čeká se, kdy zmáčkne tlačítko a začnou do něj proudit ruské posily.

Na jaře 2020 podepsal Jakub Nakládal tříletou smlouvu v Pardubicích. Pár let zpátky plánoval návrat do Dynama s kamarádem Janem Kolářem. Domů. Znovu zažít slávu, velké bitvy, kdy se hraje nahoře, tak vypadaly sny. „Přišel hrát o titul,“ pyšně hlásil majitel Petr Dědek, když Nakládala klub představoval.


Jeho smlouva je nyní minulostí, v půlce byla zrušena.

Klub zprávu oznámil v pondělí: „Obránce Jakub Nakládal po vzájemné dohodě ukončil z osobních důvodů svoji smlouvu s naším klubem,“ stojí ve strohém vyjádření. O důvodu ani slovo. „Domluvili jsme se, že nic víc, než je v prohlášení, říkat nebudeme,“ odvětil majitel Dědek deníku Sport. Stejnou odpověď dal i Nakládal, nic komentovat nebude.

„Můžeme potvrdit, že proběhlo setkání mezi klubem, hráčem a naší agenturou, jehož výsledkem je dohoda o ukončení Jakubova angažmá v Dynamu. Žádné další informace nebudeme komentovat,“ nepřisvítil ani hráčův zástupce Robert Spálenka.

Podle tři zdrojů deníku Sport se ovšem v pátek, po porážce s Českými Budějovicemi 1:6, odehrávalo v kabině mytí hlav. Nakládal se měl dostat do hádky s předsedou představenstva Ondřejem Heřmanem. Ovšem jestli je tohle jediný důvod jeho konce? Spíš jde o dlouhodobější jev.

„Jedna hádka přece nebude důvodem ke konci,“ přidává pohled i Jakub Koreis, bývalý útočník a nyní expert O2 TV.

Není tajemství, že si vedení přálo, aby byl Nakládal, jeden z nejlépe placených hráčů týmu, mnohem výraznější. Různé narážky padaly poměrně často. Faktem je, že k hádce po zápase s Českými Budějovicemi v pardubické kabině došlo a v neděli se rozvázala hráčská smlouva.

Dynamo taky pracuje úplně jinak než naposledy, kdy v rozjeté sezoně končil kapitán Tomáš Rolinek v roce 2019. Tehdejší generální manažer klubu Martin Sýkora zveřejňoval své soukromé zprávy s pardubickým lídrem, ten pak natočil video na Facebook. Pikantní je, že Rolinek se pod současným vedením do klubu vrátil, pomohl k záchraně extraligy a teď pracuje v realizačním štábu jako manažer týmu.

Ano, Jaroslav Pouzar, Robert Lang, Petr Nedvěd, Stanislav Neckář a vy. A mobil na něj bude mít asi jen Nedvěd.
(usměje se) „Hezký. A jen pět nás taky už zůstane navždycky.“

Stejně by vám bylo líto, kdybych se nezeptal, když se o hokeji už moc nebavíte. Tak jaký byl vlastně ten Gretzky?
„Už se nepamatuju. (směje se) Ne, v každém týmu máte hráče, se kterými si sednete víc, s jinými méně, s dalšími vůbec. Nevím, do které skupiny jsem pro něj patřil já. On měl určitě nejblíž ke klukům, kteří tam byli dlouho, tedy k Davu Taylorovi nebo Berniemu Nichollsovi. Po tréninku jsme se sbalili a jeli domů, nic extra se tam nedělo.“

Pivo s Gretzkým se tedy nekonalo?
„Na tripu po zápase někdy ano. Vyrazilo se na jedno, na dvě po zápase. Možná tak dvakrát, co jsem byl v týmu, za nás zaplatil večeři. Normální chlap a my fungovali jako každý mančaft.“

Našel se prostor si třeba nějak uvědomit jeho hokejovou genialitu?
„Rozhodně, měl jsem i to štěstí si zahrát proti němu, když byl ještě v Edmontonu. Je to přesně tak, jak jsem kolikrát slyšel. Jedete do rohu, myslíte si, jak ho máte a on vyjede druhou stranou. Famózní hráč. A taky jsem s ním točil reklamu na Nike.“ (usměje se)

Vážně?
„Zní to hezky... (směje se) V reálu ji točil on, my za ním jenom stáli na modré čáře. Ale zase jsme za to dostali dobře zaplaceno.“

Tedy dobrý komparz?
„Výborný! Jen stojíte, povídáte si s Larrym Robinsonem, Gretzky tam jezdil, natáčel, ale odměnu jsme dostali taky. Jen on tedy asi o něco vyšší.“ (usměje se)