Někteří kluci se s pukem krásně „mazlí“, říká patron 4. třídy Jiří Šimánek
Velkého motivátora v podobě patrona získali hokejisté čtvrté třídy. Ti se totiž mohou v letošním ročníku spolehnout na pomoc toho nejpovolanějšího – hradeckého kapitána s reprezentační zkušeností, Jiřího Šimánka. Ten již navštívil trénink čtvrťáků, navíc se v dohledné době chystá tento krok zopakovat.
Jak obecně vnímáte roli patrona čtvrté třídy?
Pro děti je vždycky dobré, když na trénink jde hráč A-týmu. Pamatuju si, když jsem byl v Českých Budějovicích nebo Táboře někde v sedmé osmé třídě, že tam s námi chodil Viktor Ujčík, který byl v Táboře na vojně. Co si vybavuji, když s námi na ledě byli kluci, co tehdy hráli za „áčko“, tak to bylo dobré. Každý se vyhecoval, snažil se, bylo to pozitivní pro děti.
Chodíte se čtvrťáky na tréninky?
Byl jsem na spojeném tréninku ročníků 2004 a 2005, po kterém následovala autogramiáda ve fanshopu. Příští týden je volné úterý, nehraje se, takže určitě aspoň jeden den s nimi na led půjdu, aby z toho měli radost a taky zažili nějaké zpestření.
| Patroni mládeže |
|---|
|
Junioři – Jaroslav Pavelka Starší dorost – Jiří Vašíček Mladší dorost – Jaroslav Kudrna 8. třída – Rudolf Červený 7. třída – Bohumil Jank 6. třída – Josef Marha 5. třída – Martin Pláněk » 4. třída – Jiří Šimánek « |
Ukazoval jste jim něco konkrétního, nebo se jednalo hlavně o to, abyste byl přítomen?
Dělali jsme nájezdy. Bylo hodně dětí, takže jsme byli s kluky rozděleni asi na šest stanovišť. Vždycky jsme provedli nájezd, co si chtěli zkusit, a pak se učili třeba dlouhou kličku do bekhendu a do forehandu. Samozřejmě pak gólmani už věděli co čekat, když jsme všichni jeli nájezd stejně, takže o to to bylo těžší. Kluci měli radost, když mohli udělat zase něco jiného, a gólman si myslel, že pořád děláme to předcházející. Bylo to spíše zábavnou formou.
Takže už jsou ve věku, kdy se vyjma základních činností dostávají také k techničtějším záležitostem?
Už i v téhle kategorii jsou vidět velké rozdíly a to, kdo je šikovný. Byli tam kluci, co se s pukem mazlili. Když to srovnám třeba se sedmou osmou třídou obecně, jen jako příklad, a vezmu obránce, co puk jen někam odpálí, tak v porovnání s tím to kluci měli „na tkaničce“. Bylo hezké na to koukat. Čtvrťák a míchal to tam krásně. Mají ještě dlouhou cestu před sebou, takže naučit se to můžou všichni, ale je vidět, že tyhle kluci to tam už od mala mají.
Když se podíváme na vaši rodinu, vloni jste říkal, že dcerky chodí na gymnastiku, takže vás nečeká mrznutí na zimácích. Asi se nic nezměnilo, že?
Ne, je to dobrý. Většinou je s nimi manželka, protože závody byly hlavně o víkendech, a to zrovna máme bohužel trénink nebo zápas. Ale jakmile je šance něco vidět, tak vždycky rád jedu a je dobře, že tam je teplo (usmívá se).
Jak prožívají vaše zápasy? Chodí se koukat?
Chodí celkem pravidelně. Jsou rády, když se vyhraje a můžou do šatny. Když se prohraje, tak nálada není nejlepší. Užívají si hokej, vždycky jsou pomalované, něco si na sebe v dětském stánku na stadiónu namalují.
Souhlasíte, že je důležité vést děti ke sportu tak, aby se už od mala hýbaly?
Všeobecně je dobré něco dělat. Když si to tak vezmu, tak jsme jako děti stále byli venku a něco hráli – hokej, fotbal. Rodiče na nás vždycky jen zakřičeli, ať jdeme na jídlo, a zase se šlo ven. Takže je důležité něco dělat. Je jedno co, ale něco.