Aleš Jergl po úspěšné otočce z 0:2: Jsme velice silný tým
Lvi po třinácté za sebou porazili vítkovickou Rideru, ovšem cesta k tomuto vítězství nebyla vůbec jednoduchá. Hradečtí ještě ve 37. minutě prohrávali 0:2, nakonec však i díky dvěma přesilovkovým trefám dokázali skóre otočit – v prodloužení při již celkem tradičním risku bez brankáře, v přesilovce pět na tři, rozhodl z dorážky Aleš Jergl, jenž se prosadil ve druhém duelu po sobě.
Aleši, připsali jste si třetí výhru v řadě, tentokrát jste na domácím ledě po úspěšné aktivaci „Csaplárovy pasti“ zdolali Rideru 3:2 po prodloužení. Jak byste duel zhodnotil? Jsou to pro nás super dva body. Škoda, mohli jsme vyhrát už v základní hrací době, ale jsme rádi za každý bod. Zase jsme si ukázali, že jsme velice silný tým, který umí zápasy otáčet.
Přitom v první části jste měli nejprve dobrou pasáž, pak vás ale soupeř přehrával a do kabin šel ve vedení 1:0, které však mohlo být i vyšší. Co vám v úvodní třetině chybělo? Nevím, těžko hodnotit, musíme se na to podívat. Myslím si, že vždycky prvních deset minut třetiny jsme hráli dobře, pak náš výkon uvadal. Ale jak říkám, jsme silný tým, zvládli jsme to a zase ukázali, že zápas umíme otočit.
Po druhé inkasované brance jste však převzali otěže a od té doby jste začali s dobýváním vítkovické tvrze, které jste úspěšně dokonali v prodloužení. Co za vaším dokonaným obratem stojí? Začali jsme víc napadat a dělat věci, co nás zdobí. To si myslím, že změnilo ráz utkání a dokázali jsme ho otočit.
Dalo by se říct, že Ridera je vaším vůbec nejoblíbenějším soupeřem – před tímto duelem jste ze souboje s ostravským celkem hned dvanáctkrát v řadě odešli vítězně, navíc v devatenácti kláních v řadě jste s ním získali alespoň bod. Měli jste to před zápasem v hlavě? Myslím, že neměli. Do každého zápasu jdeme na sto procent a nedíváme se, kolikrát v řadě jsme koho porazili – každý zápas je jiný. Utkání jsou čím dál tím těžší, vyrovnanější, v lize není de facto nějaký lídr. Pokaždé proto musíme hrát na krev, protože nic nebude jednoduché.
Kádr Moravanů se přes léto výrazně nezměnil, ovšem Ridera se proti vám poprvé představila pod novým trenérem Yorickem Treillem. Vnímal jste nějaké změny ve hře soupeře? Ano, šlo to znát. Trošku méně napadali, hráli past ve středním pásmu, něco podobného jako Třinec. Bylo těžké, se dostávat přes střední pásmo, ale našli jsme na to lék, věděli jsme, co na ně hrát, a myslím si, že od půlky utkání už se nám to dařilo.
Jednou z letních posil Vítkovic byl pro vás velmi známý zkušený obránce Tomáš Pavelka, který byl ještě donedávna vaším spoluhráčem. Byli jste spolu před utkáním v kontaktu? Před zápasem ne, ale po konci jsme si popřáli, ať se daří, hlavně bez zranění. Říkal, že doma je všechno v pohodě, takže super. Hlavní je zdravíčko a všechno ostatní už nějak dopadne.
Pojďme se přesunout do prodloužení, kde jste byl hlavním aktérem klíčových událostí, které nakonec celý mač rozsekly. Nejprve jste se řítil do úniku, ovšem zezadu vás zastavil faul hostujícího hráče. Sudí nejprve nařídili trestné střílení, po následné poradě však zákrok vyhodnotili pouze trestem na dvě minuty. Jak jste situaci viděl? Jel jsem sám na branku a dostal jsem sekeru. Viděl jsem, že má být trestné střílení a věděl jsem, že pojede Lukáš Radil, který nájezdy umí. Škoda, ale dali jsme gól v přesilovce – ještě že tak.
Nebylo ve hře, že byste případné vybojované trestné střílení vzal na sebe? Těžko říct (směje se). Když jsem minule viděl statistiku, jaké mám skóre v nájezdech – bohužel se mi nedaří – tak to radši přenechám kluků, kterým se nájezdy teď daří lépe než mně. Máme spoustu útočníků, ale i obránců, kteří nájezdy umí, pak je na trenérovi, koho zvolí.
Už jste to nakousnul, v posledních devíti nájezdech nebo trestných stříleních jste branku nevstřelil, čím to je? Přepokládám, že na tréninku na nich často pracujete… Na tréninku je dávám, v zápasech ne. Nevím, možná se musím hlavou dostat do toho nájezdu a myslet si, že jsem na tréninku (směje se).
Místo trestného střílení jste tedy nakonec hráli přesilovku, po oddechovém čase jste rovnou nastoupili v pěti hráčích v poli bez brankáře a vylepšili si situaci na pět na tři. Jak hráč vnímá takový risk, ještě navíc před samotným vhazováním? Tuhle situaci trénujeme celkem často, takže nad tím, že máme branku prázdnou moc nepřemýšlíme. Je nás tam o dva více, takže když máme rychlý přístup, pro bránící hráče je to těžké, povedlo se nám to proměnit, což je super. Čekal jsem, že se ke mně puk po střele od modré čáry odrazí, byl jsem ve správný čas na správném místě a hlavně jsem rád, že jsme vyhráli.
Probíhala na střídačce nějaká debaty mezi hráči, zda do risku jít, nebo šlo rozhodnutí čistě za trenérem? Trenér zavelel, ale tentokrát se to tam úplně chystalo. Bylo vyloučení, měli jsme o dva hráče navíc, takže tam si myslím, že se ani nepřemýšlelo, jestli gólman zůstane, nebo ne. Odvolali jsme brankáře a situaci pět na tři se nám povedlo sehrát přesně tak, jak se má.
Před duelem s Vítkovicemi jste měli, v této extraligové sezoně, na svém kontě pouze dvě trefy z početní převahy. Tentokrát jste stejný počet přesilovkových zásahů zvládli v jednom klání. To částečně potěší, že? Každý gól z přesilovky potěší, jsou to situace, které rozhodují zápas. My kluci, které je hrajeme, v nich góly musíme dávat, od toho tam jsme. Jsem rád, že to tam padlo a doufám, že na to příště navážeme.