Cítím se tu výborně, hlásí Alex Tamáši. Jak si užil běžkování?
Slovenský ofenzivní univerzál přestoupil do Hradce Králové v roce 2023. A to po tom, co stihl v barvách Banské Bystrici hned dvakrát pozvednout nad hlavu Pohár Vladimíra Dzurillu pro vítěze tamní nejvyšší soutěže. Alex Tamáši nastupuje již třetím ročníkem v řadě v královéhradecké zbroji, ten aktuální mu sice komplikovala zranění, i přesto se řadí mezi lídry svého mužstva. Sedmadvacetiletý rodák z Rimavské Soboty v rozhovoru hovoří o národním týmu Slovenska, svém studiu na univerzitě, nebo třeba o tom, jak mu královské město přirostlo k srdci.
Alexi, začněme aktuálně: Celý hokejový svět v posledních týdnech žil olympiádou. Jak moc rezonovala u vás v kabině? Sledovali jsme to, někdo více zápasů, někdo méně, ale olympijské hry běžěly vždy i v šatně. Máme v ní televizor, takže tam jsme si zvykli sledovat i některá utkání, když je kousek času. A doma? Nevím, jak kluci, ale já se dívám.
V týmu Slovenska je i hradecký gólman Stanislav Škorvánek, v útoku se prosazují hráči z české extraligy. Je to pro vás signál a motivace, že ta cesta do reprezentace vede i odsud a že máte velkou šanci zabojovat o velkou reprezentační akci. Chlapci z české extraligy určitě mají vždy šanci se dostat do národního týmu. Jsem tu třetí rok a od momentu, kdy jsem přišel, mám pocit, že každým ročníkem jde soutěž výš a výš. Je těžší se prosadit a vracejí se sem skvělá jména. Myslím si, že liga je opravdu kvalitní. A věřím, že po sezoně dostanu pozvánku a určitě budu bojovat o to, abych na mistrovstí byl.
V extralize finišuje dlouhá reprezentační přestávka. Vy hráči jste měli nejprve volno – jak jste ho využil vy? A taky: jak byste zhodnotil následné soustředění týmu v Krkonoších? Měli jsme pár dní volna, takže jsem byl doma na Slovensku. Setkal jsem se s rodinou, trávil čas víceméně oddychově. A teambuilding byl super! Vždy je dobře utužit kolektiv, pokud je možnost. Byly tam nějaké společné aktivity, zasmáli jsme se, za mě super.
A co vy a běžky? Vyhovovaly vám? Špatné (směje se). Já jsem na běžkách stál poprvé, ale třetí den už jsem se s tím celkem obeznámil. Nicméně dobrovolně na běžky určitě nepůjdu (usmívá se).
Když jsme u toho relaxu mimo hokej – vy dokonce máte titul bakaláře a studoval jste snad něco ohledně dřevěných staveb. To je u profi hokejistů docela netradiční. Co vás k tomu přivedlo? Chtěl jsem mít nějaká zadní vrátka, v hokejové kariéře se může kdykoliv stát cokoliv, hlavně taky netrvá do konce života. Proto si myslím, že je důležité mít něco vystudované. Celkově mě dřevěné stavby bavily a naskytla se možnost studovat ve Zvolenu na Technické univerzitě. Je tam obor dřevostaveb, takže jsem se o to zajímal a musím je pochválit a ocenit, že mi vyšli vstříc, abych mohl stíhat školu i hokej. Umožnili mi individuální plán a mohl jsem to spojit.
Takže jste tam studoval tři roky a bakaláře úspěšně absoloval… Ano, potom jsem už přestoupil do České republiky.
Pojďme k letošní sezoně: Pro vás osobně je trochu smolná – zranění vás přibrzdila na podzim a teď znovu před pauzou. Jak náročné je na psychiku hledat herní rytmus, když vás zdraví takhle kouskuje? Je vždy smůla, když se hráč zraní. Obzvlášť před zraněním jsem se cítil dobře a bodoval, takže o to to bylo asi těžší. Ale nic se nedá dělat, člověk se musí nastavit, vždycky to chce čas. Hlavně to nějak neuspěchat, aby se zranění neobnovilo a trvalo ještě déle.
Přitom loni jste vystřelil mezi elitu a dal dvacet gólů. Byla to ta sezona, která vám dodala zdravé sebevědomí? Určitě ano. Já jsem nikdy nebyl nějaký střelec, vždy jsem radši na góly nahrával. Ale od začátku mi bylo vštěpované, že musím střílet, že mám dobrou střelu. Asi jsem tomu nějak vnitřně uvěřil a padalo mi to tam (usměje se). Měl jsem tehdy pocit, že když vystřelím z bufetu, tak dám gól. Člověk musí mít i nějaké štěstí, loni to končilo v síti. Například teď má podobnou situaci Ráďa Pavlík. Je to super, že vždy tomu týmu může někdo pomoci.
V Hradci Králové máte smlouvu až do roku 2027, takže tady zapustíte kořeny na pěkně dlouho. Podobně dlouho jste byl jen v Banské Bystrici. Sedlo vám to tady lidsky i hokejově tak, že jste o prodloužení nepochyboval? Ani chvíli jsem o prodloužení smlouvy nepochyboval. Velmi se mi tu líbí, jsme super kolektiv, pěkné město, které mi připomíná právě Bystricu. V podstatě je to tak uprostřed České republiky, takže i cestování na zápasy není tak náročné. Oblíbil jsem si to a cítím se tu výborně.
Když už jsme nakousli slovenskou extraligu – máte na kontě dva slovenské tituly s Banskou Bystricou. Cítíte teď v Hradci o to větší hlad, dokázat, že umíte tým k titulu dovést jako jeden z lídrů? Jasně. Bylo by to skvělé vyhrát a myslím, že tým na to určitě má. V brance máme kvalitu, což je velmi důležité a to play off je nevyzpytatelné, vidíme to každý rok. Zvítězit by bylo dokonalé.
Blíží se vrchol sezony, jinými slovy poslední tři domácí mače a na dveře ťuká play off. Co byste vzkázal fanouškům, proč by měli přijít fandit právě teď? Je to určitě důležitá část sezony a blížíme se ještě do důležitější. Všichni určitě ví, že tabulka je strašně nabitá a velmi nám pomáhá, když je na stadionu co nejvíce fanoušků a všichni burácí, jako by byli šestý hráč na ledě. Tímto bych je chtěl všechny pozvat, aby přišli a pomohli nám do top čtyřky.