Devátá nula? Vděčím za ni týmu i taktice, líčí Stanislav Škorvánek
Čisté konto udržel už podeváté v sezoně, poskočil na dělené druhé místo extraligových historických tabulek k Igoru Murínovi, vyrovnal slovenský rekord a od nového a celkového rekordu ho dělí jen tři utkání bez inkasovaného gólu. Stanislav Škorvánek po návratu z Milána opět čaroval a stal se důležitou součástí čtvrtého skalpu Vítkovic v sezoně. Na co si musel hradecký fantom po návratu z Milána zvykat a co říká na sérii s Ostravany?
Stanislave, vychytal jste už devátou nulu v sezoně, což je skvělý počin… Za to vděčím týmu a vlastně i taktice, kterou trenér Martinec hraje. Je tam defenzíva a velký důraz na ni, takže tolik šancí týmy nemají. Šance na nulu je větší, takže jsem rád, že se to znovu podařilo, a že máme tři body.
Jednoduché to pro vás ale rozhodně nebylo, měl jste tam několik těžkých zákroků… Byly tam takové situace, někdy jsem měl i štěstí. Vítkovice mají kvalitní hráče, hlavně první útok, ale i ty další útočníky, kteří vědí, jak zakončit a jsou šikovní s pukem. To jsme chtěli eliminovat. Dařilo se nám to hlavně první třetinu, pokud jsme nehráli oslabení. Ve druhé třetině tam něco měli, ale to jsme si pokryli. Potom už, když jsme dali dva góly, tak už to bylo z naší strany klidnější.
Co pro vás byla největší změna po návratu na extraligové kluziště? Trochu jsem se vracel k výstroji, kterou jsem měl celou sezonu. Na olympiádu jsem měl všechno nové a asi měsíc před olympiádou jsem novou výstroj začal používat. Trochu jsem si na to zvykal, a teď si zase zvykal na tu starou. Navíc nebylo moc času, vrátil jsem se v pondělí a moc tréninků samozřejmě nebylo. Dále bylo i jiné hřiště a celkově jiný styl hokeje. Přece jen se tady hráči neumí až tak prosadit jako tam, kde byla kvalita nejlepší na světě.
Bylo po příjezdu jasné, že se pro zápas s Vítkovicemi postavíte mezi tři tyče? Ani jsme se o tom nijak nebavili. V podstatě, když jsem přišel v pondělí na trénink, tak jsem i chtěl chytat, protože se i zápasem do toho co nejrychleji dostanu. Nemělo smysl čekat na to, že bych chytal až v pátek, takže jsem rád. Přeci jen je zátěž v zápase jiná, než v tréninku, takže mi to jen pomohlo.
Dá se říct moment, kdy jste se začal cítit už v pohodě zpět v extraligovém módu? Asi nějaké ty první zákroky... Myslím, že po té první přesilovce, kdy jsem měl nějaké čtyři pět zákroků, jsem si sáhl na puk a bylo to takové lepší. Někdy bývají i takové zápasy, že jsem patnáct minut bez prvního zásahu a potom je to pro mě nepříjemnější. Takže to mi pomohlo.
Říká se, že kdo přečká oslabení tří na pět, tak vyhraje zápas. Teď se to potvrdilo. Byl to ten moment, kdy jste si i vy říkal, že teď už by se to mohlo otočit na vaši stranu? Určitě, je to pozitivní vzpruha pro tým. Když se to zvládne, tak tým, co gól nedal, to trošku shodí dolů, a ten tým, co to ubránil, se zase nakopne nahoru. Potom jsme dokázali dát dva góly ve druhé třetině. Takže si myslím, že když se zkombinovalo ubráněné oslabení pět na tři a dva góly, tak to byl ten klíčový bod.
Co vám z olympiády zůstane nejvíce v paměti? Určitě pěkný zážitek. Asi jednou za život se podaří chytat proti takovým hráčům, i když jsem tam byl jen nějakých pětadvacet minut proti USA, ale to si budu pamatovat do konce života. Ale poslední zápas o bronz nám nevyšel. Byli jsme blízko, měli jsme to dobře rozehrané, šli jsme z prvního místa ve skupině, takže ty pocity jsou smíšené. Dobrý pocit z umístění i možná negativní pocit, že jsem nechytal víc. Takový mix. Ale myslím, že za půl roku nebo za rok, když se na to podívám, tak asi bude převažovat ten pozitivnější pocit.