Mountfield HK
Rozhovory
út 19.6.2018, Klára Petrásková, Jan Vavřina

Hradec jako přestupní stanice? Tak to vůbec neberu, říká Martin Réway

Skvěle rozjetá kariéra, vstup do NHL na spadnutí. Martin Réway měl slibně našlápnuto do nejslavnější ligy světa, jeho vzestup ale náhle utnulo virové onemocnění srdečního svalu. Mladý forvard musel vynechat celý jeden ročník, v loňské sezóně se pomalu začal dostávat znovu do tempa. Jak se slovenský hokejista s vleklou nemocí vypořádával? A jak se zrodil jeho přesun pod Bílou věž?


Martine, před podpisem smlouvy jste vybíral z více nabídek. Proč jste se rozhodl nakonec právě pro Mountfield HK?
Už jsem v Česku hrál, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl hrát extraligu. Znám tu spoustu kluků, ať už ze slovenské repre nebo když jsem proti nim hrál se Spartou. Moc se těším, věřím, že budeme mít dobře vyvážený tým mladých a starších kluků. Věřím, že můžeme hrát atraktivní hokej. Extraliga je podle mě podceňovaná liga. Může se zdát, že není tak těžká, když ji hraje hodně starších hráčů, ale podívejte se, kolik kluků z extraligy teď podepsalo kontrakty v NHL. Hráčům, které skoro nikdo nezná, se povede sezóna, jedou na mistrovství a podepíšou smlouvu třeba s Montrealem. Liga má svoji úroveň, sledují ji lidi z Ameriky, hodně se tam o ní mluví. Vím, že v ní jsem schopný hrát, alespoň podle toho, co jsem viděl na Spartě. Věřím, že budeme hrát hodně dobrý hokej.

Byly ve hře i jiné varianty než přesun pod Bílou věž?
Nějaké nabídky jsem měl, bylo tam i Rusko. Nechtěl jsem to ale uspěchat, chtěl jsem si pořádně promyslet, co a jak. Věřím, že je tohle pro mě ideální možnost. Je tady hodně nových kluků, vypadá to, že budeme mladý tým a budeme hodně bruslit a hrát atraktivní hokej. Podle mě budeme hodně napadat, to je účel přestavby týmu. Doufám, že to lidi bude bavit.

Vnímáte nadcházející ročník jako něco, co vás může přiblížit zpět k vysněné NHL?
Vůbec to neberu jako nějakou přestupní stanici. Jsem rád, že v Hradci můžu být. Neberu to tak, že bych tu měl být rok a potom zmizet, chci oplatit důvěru, kterou mi dali trenéři a vedení. Budu se snažit odvádět co nejlepší výkony a pomoci týmu vyhrávat.

Můžeme spolu hodně dokázat, a tomu věřím

A berete působení v Hradci jako jakýsi restart vaší kariéry?
Vlastně to musí být restart. Buď se tu prosadím, nebo ne, ale jak už jsem řekl, rozhodně neberu Hradec jako přestupovou stanici, chci tu udělat nějaký úspěch. Vím, že tým je v přestavbě a že cíle nemusí být úplně nejvyšší, ale kdo ví, třeba se nám povede fakt hodně dobrá sezóna a v play off je možné všechno. Nevidím důvod, proč být negativní.

Jak vlastně celá dohoda s Mountfieldem HK vznikla?
Volal mi Bedýnka (Jaroslav Bednář), že o mě mají zájem. Potom mi volal pan Martinec a pan Kmoníček a všichni tři se shodli na tom, že mě tady chtějí. Že je to možnost pro obě strany výhodná, protože pokud se mi bude dařit, můžu hrát hodně. Tým je v přestavbě a můžeme spolu hodně dokázat, a tomu věřím. Znám tu taky hodně kluků a všichni si to pochvalují, už když jsem se jich ptal, věděl jsem, do čeho jdu. Už ze zápasů za Spartu v Hradci vím, že fanoušci jsou tady taky skvělí a doufám, že jich bude chodit na hokej hodně a že budou mít důvod k radosti.

Stihl jste si už projít město? Jak se vám líbí?
Byl jsem na koupališti a chodíme s klukama na obědy, je to pěkné město. Taková rodinná atmosféra. Lidi vás poznají, rádi si o hokeji promluví a pak je uvidíte třeba na zápase. Je to super, zatím mám jen pozitivní dojmy.

Hokej bych hrál i zadarmo, protože ho miluju a baví mě

Před dvěma lety jste si prošel vleklou nemocí a musel jste vynechat celou sezónu 2016/17. Hrála v návratu zpátky k aktivní kariéře velkou roli i psychická stránka?
Ano, určitě je to i o hlavě. Vždycky když jsem šel po zranění zase do zápasu, začalo se mi znova dařit, teď to ale bylo hodně složité. Věřil jsem si, že to zvládnu, ale jak ukázal čas, optimálně jsem se na zápasové tempo začal cítit až o olympijské přestávce, kdy jsme na Slovanu paradoxně nehráli zápasy, ale hodně trénovali. Letos budu chtít zachytit začátek mnohem dřív. Máme tu hodně těžkou letní přípravu, ale je to jen pro naše dobro a budeme z toho moct těžit celou sezónu.

Co se vám honilo hlavou, když bylo jasné, že rekonvalescence potrvá velmi dlouhou dobu?
Věděl jsem, že budu moct hrát hokej, i když jsem samozřejmě nevěděl na jaké úrovni. Před rokem jsem zjistil, že na NHL to asi nebude. Když jsem to tam zkoušel a viděl, jak na tom momentálně fyzicky jsem, veškerý tvrdý trénink, který jsem v létě absolvoval, byl nakonec k ničemu, protože jsem onemocněl. Úplně všechno jsem ztratil. Je to trochu i smůla. Dvacet jedna let jsem tvrdě dřel, abych se tam dostal, a když jsem se tam konečně dostal, stalo se mi tohle. Jsem zase na začátku a věřím, že tvrdou prací to můžu vrátit zase nazpátek.

Přemýšlel jste nad tím, proč takováto situace potkala právě vás a ne třeba někoho jiného?
Doktoři mi sami automaticky řekli, že je to náhodný výběr lidí. Může se to přihodit sedmdesátiletému nebo třicetiletému, není to ovlivněné věkem nebo genetikou. Prostě se stalo a já věřím, že mě to posílilo. Začal jsem trochu jinak přemýšlet a můžu být díky této situaci ještě lepším hráčem.

Martin #Réway už se potí v hradeckých barvách 💪

Příspěvek sdílený Mountfield HK (@mountfieldhk),

Jak konkrétně se virové onemocnění vedoucí až k zánětu srdečního svalu u vás projevovalo?
Měl jsem hodně těžkou přípravu na sezónu, věděl jsem, že budu muset hodně makat, jestli se chci vyrovnat starším hráčům. Nebyl jsem na tom celý život nijak fyzicky dobře a po letní přípravě jsem se cítil fakt dobře a nadupaně na ledě. Ale tréninky byly hodně složité a začaly mě bolet klouby. Nikdy mi nic takového nebylo a ptal jsem se i ostatních kluků, kteří říkali, že to asi není normální, že jsem možná přetrénovaný. Po dvou dnech jsem z ničeho nic nemohl hýbat rukama a nohama, byla to hodně nepříjemná bolest. Měl jsem vysoké horečky, bolelo mě v krku, nemohl jsem skoro nic spolknout. Šel jsem za doktorkou, která mi předepsala nějaké bonbony na cumlání a antibiotika. Ale vůbec to nepomohlo, bylo mi ještě hůř. Tak jsem se vrátil a už si mě nechali v nemocnici, asi měsíc sami nevěděli, co mi je. Bylo to hodně vyčerpávající, zkoušeli různé léky a chtěli nemoc zastavit ještě na začátku, ale nezjistili ji dřív, než už byla hodně špatná. Rekonvalescence by trvala hodně dlouho, proto ta celá vynechaná sezóna. Už o Vánocích jsem zkoušel jít na brusle, ale sotva jsem dýchal. Musel jsem rozhodnutí vážně respektovat, bral jsem hodně léků a jsem rád, že je to za mnou.

Přemýšlel jste o konci kariéry? Když je člověk v podobné zdravotní situaci, asi se takovým obavám nedokáže stoprocentně vyhnout…
Nepochyboval jsem. Věřil jsem, že hokej hrát budu, klidně třeba druhou slovenskou ligu. Hokej bych hrál v podstatě i zadarmo, protože ho miluju a baví mě. Věděl jsem, že to nemusí být už na nejvyšší úrovni jako Rusko nebo Amerika. To mi hned řekli i doktoři, že nemám doufat v něco, co už nemusí být. Mě nemoc potkala v mládí, takže jsem měl možná větší šanci ji překonat a vrátit se zpátky do fyzické zátěže. Někdo se už vůbec nemusí vrátit k nějaké větší zátěži, můžu být rád, že jsem teď tady a můžu trénovat naplno.

Udělám všechno pro to, abychom zápasy vyhrávali

Jak moc vás žene dopředu důvěra okolí? Ať už hradeckých trenérů, rodiny nebo třeba vašich fanoušků?
Podle mě každý hráč potřebuje důvěru vedení, spoluhráčů, fanoušků… prostě všech lidí, co se okolo něj točí. Já cítím, že ji mám, že budu hodně hrát a že budu pro tým platný. Vždycky se pro něj pokusím udělat maximum. Vím, že některé zápasy nemůžu rozhodnout třeba gólem, tak budu blokovat střely a udělám všechno pro to, abychom zápasy vyhráli. Myslím, že takových kluků máme v týmu momentálně pětadvacet. Všichni víme, že teď je mužstvo v přestavbě a že si šanci musíme vybojovat, šance je pro všechny mladší kluky, aby ukázali, že můžou zůstat nahoře celý rok. To nás může motivovat k tomu, abychom hráli každý zápas naplno a nevypustili ani jeden souboj.

V minulosti jste si vytvořil profil „problémového hráče“. Vnímáte, že na sobě stále máte tuto „nálepku“, nebo je toto období už za vámi?
Nebudu nikomu nalhávat, že nevím, proč se to říká. Prostě byly takové časy, na Spartě se mi dařilo, vyhrávali jsme, s klukama jsme chodili často ven. Nebylo to asi správné řešení a už je to za mnou. Někdo si takovým obdobím projde, někdo je natolik vyspělý hráč, že si tím ani nemusí projít. S Hradcem to máme pořešené ve smlouvě, vím o tom a respektuji to. Myslím, že je to v pohodě, protože mám nějakou pověst a rozumím tomu. Jsem ochotný ukázat, že jsem schopný být jedním z lídrů týmu a pomoct klukům vyhrávat. Věřím, že dokážu být pro tým platný i mimo led, můžu i pomoct mladším klukům. Přece jenom jsem už něco odehrál a chci to zúročit pro celý tým.

Ovlivnilo váš přístup k hokeji právě vaše onemocnění, nebo hraje roli spíš věk?
Určitě je to i věkem, jak člověk stárne, postupně dospívá. Nevím, jestli se to, že musím makat, stalo kvůli nemoci, protože samotná nemoc mohla být způsobená právě tím, že jsem letní přípravu tak odmakal. Vím, že jsem byl tehdy nemocný a potlačil jsem to s tím, že si nemůžu dovolit marodit, nechtěl jsem z přípravy nic ztratit.

Pokud si mám zahrát v NHL, jednou se tam dostanu

Nemrzelo vás během sezóny, že jste v létě nepodepsal nominační listinu a nemohl reprezentovat Slovensko na olympiádě?
Měl jsem v tu dobu kontrakt v NHL, takže bych vlastně nemohl reprezentovat. Vyvinulo se to tak, že kdybych list podepsal, mohl bych teoreticky nastoupit. Ale asi bych se do toho moc nehrnul, všichni viděli, jak jsem na tom byl fyzicky. Až po olympijské přestávce, kdy jsem mohl trénovat dvakrát denně, jsem na tom začal být fyzicky dobře. Mohl jsem to podepsat, ale věděl jsem o smlouvě v NHL a také od doktorů, že než se dostanu do své zápasové kondice, nebude to otázka měsíce, ale celého roku. Proto jsem reprezentační listinu nevyplnil, nevidím důvod, aby se okolo toho dělalo divadlo. Vždycky jsem rád reprezentoval a vždycky rád budu, musím na to mít ale výkonnost a musím se na to cítit. Nechtěl bych se například dostat do reprezentace jenom proto, že nemůžou jít hráči z NHL.

Loňskou sezónu jste začal na farmě Montrealu. Nemrzí vás, že jste nevydržel déle a přesunul se do Slovanu?
Mluvil jsem s lidmi z klubu, drželi mě a od začátku kempu se mnou pracovali individuálně. Nemohl jsem dělat některé věci, které dělali ostatní, na psychiku to bylo těžké. Byl jsem tam i rok předtím a viděl jsem, že jsem hodně blízko NHL. Pak tam přijdete další rok a najednou vidíte, že vy jste mezi posledními kluky, co se do NHL můžou dostat. Mohl jsem zůstat a postupně si vybojovávat místo, ale je to hodně těžké na psychiku. Většina AHL se hraje tak, jako když jde v NHL na led čtvrtá pětka. Já jsem tam přišel bez kondice, kluci mi nahazovali puk na zadní mantinel a já na ně koukal, jestli se nezbláznili. Jak se možné, že mi to tam hodí, když nedokážu zrychlit. Mohl jsem zůstat, ale věřil jsem, že když se vrátím domů, budu mít lepší psychickou podporu rodiny a kamarádů, budu moct mluvit slovensky a česky. Pokud si mám zahrát v NHL, jednou se tam dostanu. Vím, že se to nestává tímhle způsobem často, ale rozhodl jsem se tak a nelituju. Věřím tomu, že tohle je taky cesta.

Otevírá se vám tímto krokem cesta zpátky do slovenské reprezentace?
Teď bude mistrovství na Slovensku a udělám všechno pro to, abych přesvědčil trenéry a abych se tam dostal.