Pardubičtí diváci nás vůbec nemají šanci překřičet, myslí si Miroslav Řehák

S hradeckým klubem jste spojen opravdu dlouho. Od kdy v něm působíte?
Za muže jsem v Hradci hrál od osmnácti let od roku 1967. Poté jsem byl dva roky na vojně, vrátil jsem se a působil jsem v klubu jako hráč až do roku 1983. Pak následovala trenérská část kariéry.

Zdá se, že vám hradecký hokej přirostl hodně k srdci…
Chvilku jsem tady nebyl, protože jsem se v jednu dobu nepohodl s jedním pánem. Pohyboval jsem se v Jaroměři a v Třebechovicích. Letos jsem se vrátil zpátky, abych u mladších kluků malinko omládl (směje se). Tato práce mě baví.

Jaký se hrál ve vaší době hokej, oproti dnešku?
Hokej byl techničtější, samozřejmě bylo na všechno více času a prostoru. Dneska je to vyloženě kontaktní hokej, až je to někdy za hranicí únosnosti.

Vzpomínáte i po tolika letech na nějakou konkrétní osobu z doby, kdy jste pod Bílou věží působil jako hráč?
Hodně času jsem strávil s Milanem Parajem, se kterým jsem byl také na vojně. S ním jsem hrál skoro celou dobu. Na křídle s námi nastupoval například Václav Čergeť, který byl ale starší. V těchto třech jsme měli zřejmě nejúspěšnější sezóny.

Dlouho jste zde také trénoval muže. Který z hráčů to dotáhl nejdál?
Daleko se dostal Milan Nedoma, který zde byl ale jen chvilku a přišel až do extraligy. Z těch, kdo mi prošel rukama, je to Tomáš a Patrik Martincové, který odešel do Sparty. A třeba Zíma šel tenkrát do Olomouce.

Vy jste zde trénoval jediný extraligový ročník. Jak na toto období vzpomínáte?
Dělal jsem asistenta Karlu Fraňkovi. Vzpomínám na to v dobrém i ve zlém. Po zápase v Pardubicích jsem skončil. Došlo tady k malé roztržce a byl jsem odvolán hráči, to byl můj konec. V té době jsme ale ještě nebyli na "padáka".

Čím to bylo, že Hradec nakonec extraligovou příslušnost neudržel?
Myslím si, že to bylo trošku o penězích. Tenkrát se do toho vrhl doktor Voda, který to začal financovat. Řekl bych, že to byla také trochu práce managementu, protože se dohrávala liga, poté se hrálo o padáka se Vsetínem a Slavií. V té době zde byli hráči, kteří neměli vůbec podepsanou smlouvu na příští rok.

Letos se do východočeské metropole extraliga vrátila. Sledoval jste během léta vývoj situace?
Protože se na zimním stadionu pohybuji od května, tak jsem to samozřejmě sledoval. Lidé se toho báli, ale když dneska někdo řekne, že nebude chodit na hokej, protože tam nejsou Hradečáci, tak bych mu odpověděl, že pokud vloni chodil, tak tam byli ryzí Hradečáci akorát Filip Luňák, Honza Berger, Milan Valášek a Jirka Hendrich, který sem přišel. Výkony, které současný tým předvádí, natáhly do hlediště diváky. Ti vzali hráče za své a tomu odpovídá i atmosféra, která zde je.

Přál jste si, aby se sem extraliga přesunula?
Samozřejmě, že ano!

Zmínil jsem atmosféru a diváky. Je to srovnatelné s ročníkem 1993/94?
Bylo to období, kdy tady lidé seděli na schodech a bylo naprosto vyprodáno. To nás čeká i v pátek proti Pardubicím. Řekl bych, že se fandí ještě více, než se fandilo. Teď fandí vyloženě celý stadion, což nebývalo zvykem.

Chodíte se dívat na extraligové zápasy? Jak jste spokojen s výsledky?
Ano, chodím pravidelně. Takové výsledky nečekal asi nikdo, je to všechno o tréninku, poctivosti a přístupu.

Už jste zmínil derby, které nás čeká v pátek. Jak se na něj těšíte?
Těším se na něj moc. Je vyprodáno, lidé budou sedět i na schodech, jako když jsme zde hráli před dvaceti lety o postup s Třincem. Přeju si, aby Hradec vyhrál. Bude to ale těžké, protože žádné derby nemá vítěze. Je to i otázka štěstí a toho, kdo dá první branku.

Máte nějaký tip na výsledek utkání?
Tipuji, že Hradec vyhraje 3:2.

Mnoho hokejových fanoušků zápas mezi Hradcem a Pardubicemi za derby nepovažuje. Jak to vnímáte vy?
Já to jako derby vnímám. Kdyby to nikdo jako derby nevnímal, tak není už od neděle, pět dní před zápasem, vyprodáno.

Byl jste se podívat na derby v Pardubicích?
Nebyl, protože jsme s mladším dorostem hráli předzápas, a musel jsem s kluky odjet domů. Co vím, tak byl Hradec lepší.

V sezóně 1993/94 se vzájemné střetnutí s Pardubicemi nedohrálo. Jak na to vzpomínáte?
Pamatuji si to jen matně. Řekl bych, že nyní má liga jinou úroveň vzhledem k rozhodčím. Dneska je mezi nimi asi osm nebo devět profesionálů. I když někdy utkání pokazí, jako třeba zápas Hradec – Sparta, když tady rozhodčí Čech neuznal jasnou branku. Abych řekl pravdu, tak se bojím reakce diváků, aby se zde něco nestrhlo. Když to řeknu naplno, tak se sem dostanou i fanoušci fotbalu, kteří to mají spíše na vybouření. Na druhou stranu kotel, který tady je, to je naprostá fantazie. Pardubičtí diváci nás vůbec nemají šanci překřičet.

V době, když jste zde trénoval, byl vaším svěřencem Tomáš Martinec, se kterým nyní vedete mladší dorost. Jaká je s ním spolupráce?
Výborná! Já jsem Tomáše trénoval asi ve čtvrté nebo páté třídě, ještě když jsem k tomu hrál, trénoval jsem ho i potom. Tomáš je bezproblémový kluk, který se neustále vzdělává. Nyní dodělává licenci áčko, takzvanou jedničku. Navíc pomáhá "A" mužstvu, panu Draisaitlovi dělá zápisy z utkání. Jsem s ním zkrátka spokojen.

Může být pro kluky v mládeží motivací, že se v Hradci hraje seniorská nejvyšší soutěž?
Určitě! Mají měřítko, protože vidí, že tam naskočil na pár zápasů Lukáš Nedvídek. Motivace by měla být o to větší. Nebudeme si nic namlouvat – je rozdíl mezi první ligou a extraligou, co se týče taháku pro kluky. Navíc se zde mohou dívat na hokej, který by v Hradci normálně neviděli.

Je mezi vašimi hráči nějaký talent, který by se jednou mohl probojovat do extraligy nebo ještě výše?
Máme šikovné kluky, ale je to těžké. Dneska máme v širší nominaci reprezentace do šestnácti let Radovana Pavlíka. Další si o to říkají, ale je to všechno o přístupu a poctivosti. Už nestačí jen to, co odtrénují na ledě. Každý ze skutečně dobrých hráčů si přidává sám od sebe.

Trénoval jste seniory, nyní jste u mládeže. V čem je podle vás největší rozdíl?
Opakoval bych to, co říkal v rozhovoru pan Slabý. U seniorů se řekne cvičení a hráči už jedou sami. U mládeže to chvilku trvá. Někteří to pochopí dřív, někteří později. Momentálně máme mužstvo, které chce hrát, pohybujeme se kolem čtvrtého místa a chtěli bychom se dostat do finálové skupiny. Uvidíme, jak to bude dál. Mužstvo je dobré i přesto, že máme hodně mladých kluků oproti jiným mančaftům.

Neláká vás návrat k trénování mužů?
To už ne. Bude mi šedesát pět let a já u kluků spíše omládnu. Je to i o psychice. Kdo to nezažil, tak to nepochopí. Když je skóre 1:1 a dostanete gól těsně před koncem, tak to udělá pěkný šrámy na srdíčku.

Jak jste celkově spokojen s vývojem hradeckého hokeje? Za poslední dobu se zde událo mnoho věcí…
Je to tady všechno dobré, ale to nejdůležitější chybí. A tím je extraliga juniorů. Chybí nám mezičlánek mezi extraligou staršího dorostu a seniorskou extraligou. Hraje se zde jen první liga juniorů a někteří hráči ze staršího dorostu nám odcházejí. Kdyby zde byla extraliga juniorů, tak by neměli důvod odcházet.

Je dobrou cestou to, že klub výrazně spolupracuje s bývalými hradeckými hráči a trenéry?
Je to dobře, jsou tady také mladí kluci – Jirka Janoušek, Venca Pánek, který byl před třemi lety prakticky v kádru "A" mužstva a ze zdravotních důvodů toho musel nechat. Máme hodně mladých trenérů, a to je jenom dobře. Rozhodující je, aby se i nadále dařily nábory tak jako momentálně. Před pěti šesti lety byly nábory špatné a nepodařily se pořádně doplnit ročníky. Hráči se pak musí shánět po okolí, a to pro Hradec není tak dobré.