Sedmistovkař Michal Tvrdík: Osobní cíle jdou s přibývajícím věkem stranou
Diváci, přihlížející ve FORTUNA aréně pátečnímu klání mezi Vítkovicemi a Hradcem Králové, byli svědky historické události, která bude navždy zapsaná v archívu hradeckého hokeje. Útočník Michal Tvrdík totiž nastoupil v dresu Mountfieldu ke svému jubilejnímu sedmistému startu, co se extraligy týče. Jak on sám toto jubileum vnímá či jak byl spokojen s průběhem zápasu, to se můžete dočíst na následujících řádcích.
Sedm set zápasů… jak rychle vám to všechno uteklo?
Jak kdy. Někdy to utíká strašně rychle, někdy strašně pomalu. Jde o to, jak se člověk cítí, a já se momentálně cítím docela dobře. Že by to ale uteklo nějak rychle, to říct nemůžu.
Jak jste si užil jubilejní utkání? Proběhlo vám to hlavou, nebo jste to neřešil?
Snažil jsem se, stále jsem si říkal, že je to zápas jako každý jiný. Ale když mám být upřímný, trošku v podvědomí to tam někde bylo. Snažil jsem se toho zbavit, ale abych řekl pravdu, tak se mě to úplně nepodařilo.
Do Hradce jste přišel v dobách, kdy se zde hrála první liga. Napadlo vás, že byste mohl za místní klub přidat extraligové starty a dosáhnout třeba oné sedmistovky?
Upřímně – v době, kdy jsem sem šel, jsem žádné signály o tom, že by se tu měla hrát extraliga, neměl. Samozřejmě jsme se v první lize snažili skončit co nejlépe, ale extraligové ambice měly tehdy jiné mančafty. Takže jsem s tím nepočítal.
A jaké jsou další cíle do budoucna? Máte nějakou metu, které byste chtěl dosáhnout?
Osobní cíle jdou s přibývajícím věkem, co alespoň pociťuji, stranou. Zajímá mě týmový úspěch, abychom tady udělali nějaký dobrý výsledek a dopadli co nejlépe.
Sálala z nás víra v otočení zápasu
Jak byste zhodnotil zápas? Vypadalo to, že první třetina byla z obou stran opatrná. Byl to váš cíl, držet co nejdéle stav 0:0, a pak rozhodnout jedním nebo dvěma rychlými góly?
Chtěli jsme určitě hrát opatrně dozadu a nedostat zbytečnou branku, kdy bychom někde propadli. První třetina byla, dalo by se říct, bez šancí na jedné i na druhé straně. Obě mužstva hrála opatrně a dávala si pozor na zadní vrátka.
Pak přišly dva vstřelené góly Hradce, a rychle otočené skóre ze strany Vítkovic. Co se vám honilo hlavou?
Trochu se nám do hlavy dostala dvě poslední nevydařená domácí utkání, ale z týmu – alespoň mi to tak přišlo – sálala víra v to, že jsme schopni zápas otočit.
Vy jste mohli vyrovnat už v momentě, kdy Dolejšovi po vyjetí mimo brankoviště spadla maska, následkem čehož rozhodčí branku neuznal. Jak jste celou situaci viděli vy?
Rozhodčí to odpískal tak, jak to odpískal. Do souboje šli oba hráči, brankář chtěl zabránit inkasování, Ruda Červený se dral za pukem, bylo to padesát na padesát. Dolejšovi spadla helma, náš hráč Tomáš Pospíšil to z první dorazil. Nejsem si úplně vědom toho, jak jsou napsaná pravidla. Jestli, když gólmanovi spadne helma, tak rozhodčí musí pískat, nebo nemusí. Nejsem schopný to takhle zhodnotit.
Byla škoda, že jsme soupeři dali čuchnout
Ve třetí třetině, kterou jste 2:0 vyhráli, jste předvedli parádní hru. Vám se vůbec až donedávna poslední periody dařily. Je důležité je takhle znovu nastartovat v momentě, kdy je nezbytné sbírat body a třeba i výsledky otáčet?
Jistě. V takových momentech se právě ukáže, jestli mužstvo má sílu, a my jsme proti Vítkovicím ukázali, že ji máme.
V domácích zápasech jste dlouho neskórovali, až po 144 minutách se prosadil Jaroslav Kudrna. Co jste si říkali v kabině, když jste vlastně ani po první části opět neskórovali?
Co se týče gólů, tak jsme v hlavách neměli to, jestli jsme gól nedali třetinu, dvě nebo dva zápasy. Chtěli jsme jen dělat správné věci, které by vedly ke skórování. Nakonec jsme se dostali do vedení 2:0, a je trochu škoda, že jsme soupeři dali čuchnout a zase ho vrátili do zápasu a ve finále jsme ještě museli utkání otáčet.
Vy osobně jste měl ve druhé části velkou šanci, kdy jste se sám zjevil před gólmanem. Chtěl jste svůj sedmistý start oslavit gólem, snažil jste se o to víc?
Člověk se snaží dát branku v každém zápase. Nebudu říkat, že když je to jubilejní zápas, tak jsem se snažil o to víc. Člověk se prostě musí snažit vždycky a je jedno, jestli je to čtyřstý, pětistý nebo sedmistý zápas.