Timur Fedenciuc ze st. dorostu: Rodiče se narodili v Moldavsku

Timure, do nové sezony v U18 jste se opřel ve velkém stylu – po třech zápasech máte na kontě šest kanadských bodů, hned čtyři jste nasbíral v posledním utkání. To je slušný start, viďte?
Jo, cítím se dobře. Jsem rád, že se mi po individuální stránce daří, ale důležitější je, abychom začali více vyhrávat a dařilo se celému týmu. Letní příprava byla velmi těžká a určitě se nám všem zlepšila kondice, což je poznat i na ledě.

Jaké cíle jste si pro letošní ročník nastavil? Ať už vy sám, nebo tým?
Osobně bych chtěl být v top desítce bodování celé ligy. Ale na druhou stranu jsou hlavní úspěchy týmu – takže abychom se dostali do bojů o medaile.

V létě jste si připsali parádní 2. místo na prestižním President Cupu v Třinci, kde jste prohráli až ve finále na nájezdy. S novým trenérem ideální začátek, že?
Je pravda, že turnaj se nám velmi povedl. Celý tým hrál dobře, drželi jsme spolu a zhodnotil bych ho určitě vydařeně.

President Cup bývá nabitý tou nejvyšší českou i zahraniční konkurencí. Byla na ledě hodně znát ta vysoká kvalita soupeřů?
Určitě tam hrály kvalitní týmy – například Salcburk, za něj hráli velmi dobří hráči. Byl to těžký turnaj, ale my jsme se neustále podporovali. I proto jsme ho zakončili takto úspěšně a mohli se měřit i s velmi kvalitními týmy. I když samozřejmě dostat se do finále a prohrát byla škoda, navíc když jsme prohráli až takhle na konci.

Když se podíváme na vaši kariéru, minulou sezonu jste naskakoval za juniorku a máte za sebou angažmá i v Chrudimi. Co vám tyhle zkušenosti a přechody mezi týmy nejvíce daly?
V Chrudimi jsem hrál za dorost a potřeboval jsem nabrat sebevědomí – v tom mi Chrudim pomohla. Více jsem si potom věřil, obzvlášť po přesunu do nové kategorie. Juniorka mi dala také super zkušenosti, protože se tam hrálo v rychlejším tempu. Hlavně ti hráči jsou tam větší a tvrdší, což bylo nejvíce znát v soubojích.

Jste pravák hrající na pravém křídle. V čem vidíte svoje největší přednosti na ledě?
Myslím si, že má největší síla je tah na branku, věřím, že umím dávat góly. Mám herní myšlení, s kluky v lajně si dokážeme vyhovět a puk si přesně nahrát.

Sezona je samozřejmě teprve na začátku. Na jakých věcech nebo herních činnostech musíte s trenéry ještě zapracovat?
Určitě musíme zapracovat na činnostech v obranném pásmu a celkově naši hru vzadu ještě trochu zlepšit. Prostě defenziva.

Na svém instagramovém profilu máte vedle české vlajky i moldavskou. I jméno tomu nahrává. Takže moldavské kořeny?
Moje rodina pochází z Moldavska, narodili se tam moji rodiče. Poté se přestěhovali do České republiky, kde jsem se pak narodil já. Mám občanství obou zemí.

Jezdíte do Moldavska často? A sledují tam příbuzní vaše zápasy?
Jezdíme tam s rodinou vždy v létě. Zápasy nesledují, ale volají si s mým tátou přes videohovor a ten je informuje o mé kariéře, jak se mi vede.

Je vám sedmnáct let, hokej hrajete na poměrně vysoké úrovni v extralize staršího dorostu. Jak se vám daří skloubit sport se studijními povinnostmi ve škole?
Občas je to těžké, protože kvůli absencím je náročné učivo dohánět. Ale doteď jsem to nějak skloubil, takže si myslím, že ty dva roky ještě zvládnu.

Máte nějaký vzor mezi dospělými hokejisty, od kterého odkoukáváte detaily?
Můj hokejový vzor byl odmalička Jevgenij Malkin. Vždy jsem sledoval jeho hru a i kvůli němu jsem si zvolil číslo dresu jedenáct, když ještě hrál za ruskou reprezentaci. Chtěl bych být jako on.

Co rád děláte ve volném čase, když máte prostor sám pro sebe?
Ve volném čase rád sportuji – baví mě fotbal s kluky, rád chodím ven s kamarády nebo si jdeme zahrát padel.

A když zmiňujete fotbal – komu tedy fandíte?
V české lize fandím Spartě a jinak nejvíc Barceloně.