Patron 2. třídy Rastislav Dej: Mládež v Hradci? Fanoušci se mají na co těšit
Královéhradecký hokej před sebou má zřejmě zlatá léta. Východočeští mládežníci momentálně obsazují v rámci republiky přední příčky ve většině kategorií. Toho si povšiml i hráč A-týmu Rastislav Dej, kterému v sezóně 2014/15 připadla milá povinnost – stal se patronem druhé třídy. A mladí hokejisté své soupeře, alespoň podle jeho slov, převyšují i na této úrovni.
Jeho nová úloha spočívala například v tom, že předával ceny nejlepším hráčů a týmům na turnaji O pohár Královského lva, který opanovali právě Hradečtí. „Se Zdeňkem Čápem jsme přišli a předávali ceny všem účastníkům, jednotlivým týmům, nejlepším hráčům turnaje. Hradec měl celkem početné zastoupení. Každý víme, jak dobrá je hradecká mládež, a když kluci vynikají už ve druhé třídě, tak se v Hradci máme na co těšit,“ říká Dej.
Ten si je vědom motivačního vlivu směrem k mladým hokejistům, kterým může být přítomnost dospělých hráčů na podobných akcích. „Samozřejmě, že je to super. I já jsem za to byl v Púchově vždycky rád, registrovali jsme hráče A-týmu. Věděli jsme o nich, byli to sportovní vzory. Vždy jsme se na ně dívali, ať už to byl třeba jen trénink. A když přišel někdo z nich na náš trénink, byli jsme moc rádi a koukali na něj jako na zjevení. Takže je to super i při předávání cen, povzbuzení pro mladé hráče,“ tvrdí slovenský forvard.
Avšak turnajové ceremonie s dospělými hráči či podobnými osobnostmi si ve vlastním mládí nevybavuje. „Co jsem hrál ještě v Púchově, tak to bylo strašně dávno, ale samozřejmě, že si matně pamatuju na nějaké turnaje. Vím, že jsem sem tam pár ocenění dostal i já osobně, ale nebyli jsme extraligový tým. Byly turnaje, ale osobnosti si extra nepamatuju.“
I tak ale ve vlastním archívu najde několik položek dokumentující jeho hokejové mládí. „Nějaké fotky a sem tam video mám. Na první druhou třídu matně vzpomínám. Vím, že jsme tam hráli ještě dřevěnými hokejkami, dokonce si pamatuju, že jsem dobu hrál se zlomenou hokejkou, a ani mi to nevadilo. Naučil jsem se díky tomu zvedat puk, protože jak jsem měl hokejku zlomenou, tak mi to lítalo více nahoru. Z toho jsem byl nadšený, to si pamatuji doteď. Ale pamatuji si i začátky v Púchově, jak jsme se učili bruslit a vůbec hrát s pukem. Člověk si na to vzpomene, když nad tím popřemýšlí, takže nějaké vzpomínky určitě jsou,“ uzavírá s úsměvem Rastislav Dej.