Dominik Pavlík: Mohl jsem se porovnat se světovou elitou

Dominiku, máte za sebou reprezentační turnaj v Romanshornu, což byla vaše první zkušenost za reprezentaci do 17 let. Jak jste si turnaj užil?
Vůbec jsem nečekal, že mě trenéři nominují na sedmnáctku, takže to pro mě bylo velmi milé překvapení. Turnaj jsem si užil moc, hrál se extrémně rychlý a podle mě i pohledný hokej. Užil jsem si to jak po stránce lidské s ostatními kluky, tak hlavně po té hokejové, protože jsem se mohl porovnat se světovou elitou, kterou jsou Američani.

Podle výsledků se zdá, že jste se všemi soupeři dokázali držet krok a bylo to velmi vyrovnané. Cítil jste to taky tak?
V prvním zápase s Finy jsme byli jednoznačně horší, a to hlavně kvůli tomu, že jsme nehráli tak, jak se za nároďák má. Bylo to, jak kdybychom hráli krajský hokej a chybělo nám nasazení. Ve všech ostatních utkáních jsme se soupeřům dokázali minimálně vyrovnat, se Švýcarskem a většinu zápasu se Švédskem jsme je přehrávali. S USA jsme dokázali držet krok hlavně díky systému, protože individuálně jsou úplně jinde. Tím, že jsme hráli tak, jak jsme měli, tak jsme i přes prohru 1:2 podle mě uhráli slušný výsledek. Deset minut před koncem byl stav 1:1 a byla to pasáž, ve které to bylo hodně vyrovnané.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si na systém hry a na spoluhráče ze starší kategorie zvykl?
Systém hry je podobný jako v šestnáctce a některé kluky jsem znal. Ať už Jirku Klímu nebo Lukáše Krále z Hradce, se kterým jsem začínal v jedné lajně na tréninkovém kempu v Chebu. V naší pětce ještě byli Samuel Drančák z Českých Budějovic a na becích Jan Skok z Plzně a Adam Král z Liberce. Právě Lukáš Král a Honza Skok mi hodně pomáhali a říkali, jak dodržovat systém a co a kde dělat líp. Po dvou třetinách prvního duelu jsem se srovnal s herní rychlostí, která byla o kousíček vyšší než v šestnáctce, takže víceméně jeden zápas.

Hned ve druhém vašem vystoupení jste se trefil do sítě Švýcarska. Byla to hezká branka?
Tečovaná do protipohybu brankáře. Dlouho jsme se drželi v pásmu a já dojel odražený puk do rohu. Ten se přes dvě nahrávky dostal k Matyáši Humeníkovi a já v předbrankovém prostoru změnil jeho směr. Podle mě jsme to sehráli skvěle, takže za gól hodně vděčím celé pětce. V tu chvíli to byl samozřejmě skvělý pocit, trefit se hned při druhém startu. Navíc to bylo na 1:0 v pasáži, kdy nás Švýcaři trochu přehrávali, takže to bylo dost důležité. Pak jsme to otočili a byli jsme lepší. Nakonec to byl dokonce gól vítězný.

Tečoval jste puk cíleně, nebo jste měl trochu štěstí?
Trenéři po nás chtěli, abychom chodili do předbrankového prostoru, takže jsem tam byl. Můj cíl úplně nebyl puk tečovat, ale letěl mi přímo na hokejku, takže jsem s ní trochu škubl a on úplně změnil směr, což pro mě i celý tým samozřejmě bylo dobře.

Jak jste z osobního i týmového hlediska spokojený s celou letošní sezonou? V tabulce produktivity vám patří šesté místo…
Z osobního hlediska si myslím, že i když by to mohlo být o něco lepší, tak je to poměrně dobré. Naše lajna měla ale na Slavii i Spartě spoustu šancí, ve kterých jsme se mohli prosadit ještě víckrát. Z týmového hlediska se nám nevydařily poslední čtyři zápasy, protože do nich chodíme nekoncentrovaní. Trvá nám deset až patnáct minut se rozjet a když nám soupeř dá gól nebo má extrémní tlak, tak je pro nás těžké se do toho zpátky dostat. Uprostřed nadstavby jsme ale měli sérii několika zápasů, kdy jsme bodovali a dokázali si, že to v play off klidně můžeme dotáhnout dost daleko. Hokej hrát umíme a teď akorát musíme zajistit, abychom byli konzistentní a připravení na play-off.