Nikdo jiný než my sami nám nepomůže, tuší Petr Koukal

Petře, jde o vaši čtvrtou ligovou prohru v řadě. Je už na týmu znát, že na něm leží určitá psychická deka z toho, že se nedaří?
Je to možný. V podstatě se teď hrála Liga mistrů a do toho byla ještě repre přestávka, takže je to delší dobu. Ale už je asi znát určitá nervozita. V těch hlavách už to je, že bychom měli zabrat a vyhrát.

Věřil jste, že vám pomůže přestávka a dobrý výkon v Champions Hockey League?
Doufal jsem, že repre pauza a ubojovaná výhra nad Mannheimem 1:0 nás trošku psychicky zklidní. I výkon na Spartě byl dobrý, jen kvůli jedné hloupé chybě jsme přišli o nějaké body.

Pojďme se přesunout k zápasu s Třincem. Jaký byl?
Celkem vyrovnaný hokej v první třetině, přesto jsme prohrávali 0:2, přitom jsme si ještě nechali dát gól 14 sekund před koncem. To nás sráží. V druhé jsme pak dali kontaktní gól na 1:2 a opět přišla naše obrovská chyba, kdy trefíme jejich hráče, oni jedou sami na gólmana a dají branku. V třetí třetině měli tak tři střely někde od modrý a soustředili se na obranu středního pásma. My je touhle chybou dostali do dvoubrankového vedení a pak už tam byla taková celková křeč. Oni bránili, vyhazovali, stejně jako Sparta když dala na 2:1, takhle se teď hraje hokej, ze zabezpečený obrany a my si s tím momentálně nedovedeme poradit, bohužel.

Sráží vás špatné začátky, kdy musíte zápasy otáčet?
Ano. Kdybychom šli aspoň do vedení, tak bychom to pak třeba zatáhli. Ale zatím pořád jen dotahujeme, jako třeba s Dynamem nebo teď s Třincem. Na Spartě jsme sice vedli, ale ztratili jsme to. Ta deka na nás už je asi znát, ale nikdo jiný než my sami nám nepomůže. Takže je to o tom sklopit hlavu a přemýšlet o tom, že za dva dny je další zápas, takže musíme zas koukat dopředu, tohle už je bohužel pryč, body nemáme. Mrzí nás to, že opět přišli fanoušci, podporovali nás a my nejsme schopní to doma urvat ani do remízy a vyhrát v prodloužení. Už je to asi šestá krize, ale teď už přišel i Růža (trenér Vladimír Růžička) a my se v tom pořád plácáme. Musíme se z toho nějak vyhrabat, začít každý u sebe, kouknout jak každý pracuje, jiná cesta nevede.

Ovlivnilo nějak zápas to, že se nezvykle hrálo už ve 14:20?
Ne, myslím, že to nezapůsobilo nijak na nikoho. Všichni jsme profíci, myslím, že je to úplně jedno. My hráli před dvěma roky v deset hodin play off v Liberci, takže to je úplně jedno, v kolik se hraje. Protože já když přijdu na zimák, tak už nekoukám na hodiny, které ukazují čas, ale na ty které odpočítávají, kdy jdu na led. Takže je mi jedno jestli to je v deset nebo v šest. Jak přijdeme na zimák, tak už každý jedeme ten svůj stereotyp.

Za poslední dva zápasy jste vstřelili pouze dvě branky. Je vidět, že to nelepí, platí to i o přesilovkách?
Neustojíme to, nemáme tam ten tlak od první přesilovky. Třinec to dobře odcouval a my si s tím neumíme poradit, málo se nabízíme. Pak už to je jedno s druhým, že si to místo toho, abychom si to podrželi a dali si to na krátko, tak jen ometáme po prknech a oni nám to seberou. Tentokrát to byla dokonalá ukázka toho, jak to vypadá, když člověku funguje hlava. Oni dali dva góly asi ze tří přesilovek, což prakticky rozhodlo zápas. Když už to my konečně sehrajeme, tak to narveme do břevna. To mohl být gól na 2:3 a bylo by to hratelnější, jenže když se nedaří, tak se ani puk správným směrem neodrazí.

V týdnu se hodně mluvilo o vašem protivníkovi z Třince. Především o jeho teď už bývalém brankáři Patriku Bartošákovi. Bylo to téma i u vás v kabině?
Někdo se o tom třeba pobavil, ale že bychom to rozebírali, to ne. Doufám, že se dá co nejrychleji dokupy a bude co nejdřív zpátky.