Akademie ČH
čt 24.12.2020 | Klára Petrásková

Očima mládeže #1: Jaký je pohled mládežníků na rodinu a vztahy?

Mládežnické soutěže mají letos stále nejistou prognózu, místo zápasů si tak dorostenci a junioři vzali čas na zamyšlení. V sérii článků „Očima mládeže“ vám postupně představíme jejich názory na deset vybraných témat, v rámci každého z nich se zaměříme na nejdůležitější věci. A před Vánoci začínáme ikonicky – rodinou a vztahy mezi lidmi.

Jaké pro vás mají význam Vánoce? Na co se o těchto svátcích těšíte nejvíc?

JaroslavKašpar
junior
útočník
18 let

Jaroslav Kašpar: Beru je tak, že se sejde celá rodina pohromadě, což je na tom asi to nejlepší. Mám „troje” Vánoce – 23. s přítelkyní, 24. s rodiči a 25. se sleze cela rodina včetně bratranců, tety a strejdy u dědy, kde jsme už na oběd a až do večera. Nejvíc se těším na to, že budu chvíli s mamkou a taťkou, a pak na 25. na dědovu svíčkovou (směje se).

Kryštof Ševců: Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky v roce. Každoročně chodíme do kostela, k večeři máme kapra s bramborovým salátem, pouštíme lodičky, hrají nám koledy a užíváme si vánoční atmosféru. Moc se těším, až si zase všichni sedneme ke štědrovečerní večeři a jak budu u rozbalování dárků pojídat bramborový salát.

Jan Kasal: Vánoce si moc užíváme. Sejdeme se se známými, večer přijdou prarodiče, děláme nějaké tradiční věci jako rozkrajování jablíčka, také jdeme na hřbitov zapálit svíčku. Dáme si dobrou večeři a společně si rozbalíme dárky, večer se pak po tom všem jdeme koukat na telku. Jako malý jsem se samozřejmě nejvíc těšil na dárky, teď už jsem ale trochu starší a těším se úplně na všechno – na pořádnou večeři a celkově na atmosféru, jak probíhá Štědrý den od rána do večera.

Stanislav Pelikán: Dřív to bylo hodně o dárcích, ale teď jsem rád, že můžu trávit čas s rodinou, když na to nemám přes rok tolik čas. Nejvíc se mi líbí asi ta atmosféra, když jsme všichni pohromadě.

Pavel Šimek: Vánoce pro mě znamenají, že si odpočinu od sportu a trávím čas se svou rodinou. Na svátky jsem nejdřív s rodiči a bratrem a potom je trávím s ostatními členy rodiny. Vždy se sejdeme a jsme všichni pohromadě, prostě jedna velká rodina.

Co pro vás znamená rodina? Jak si v budoucnu představujete tu svoji?

KryštofŠevců
junior
brankář
19 let

Jaroslav Kašpar: Rodina pro mě znamená mamka a taťka, to že když něco potřebuju nebo mám nějaký problém, tak mi pomohou nebo poradí. Jakožto jedináček jsem to měl docela dobré, většinou když mamka něco zakázala, tak taťka to povolil. Tak nějak to fungovalo. Nejvíc si u nich vážím podpory a tolerance, už odmala mě podporovali a dá se říct, že i pro ně byl můj hokej na denním pořádku. Zápasy, na kterých nebyli, když jsem byl menší, bych spočítal na prstech jedné ruky. Vůbec nevím, jak si v budoucnu představit svoji rodinu, asi bych chtěl dvě děti a obě aby hrály hokej nebo dělaly aspoň nějaký jiný sport.

Kryštof Ševců: Když někdo řekne rodina, tak se mi vybaví taťka, mamka a oba bratři. Kdykoliv cokoliv potřebuju, tak za nimi můžu přijít a zeptat se, poradit se nebo se svěřit. Nejvíc si na nich cením asi trpělivosti a tolerance. Chodili se mnou na každý zápas a podporovali mě v tom, co mě bavilo. Ať už to bylo cokoliv. Nemám přesnou představu, jak bude vypadat má rodina, ale určitě chci děti a chci, aby uměly bruslit. Jestli budou chtít hrát hokej, tak je podpořím. Když budou chtít dělat jiný sport, tak je podpořím stejně tak, ale přál bych si, aby sportovaly.

Jan Kasal: Rodina pro mě znamená pocit bezpečí. Vím, že tu pro mě jsou, s čímkoliv za nimi můžu jít a vždycky mě s jakoukoliv blbinou podpoří. Vážím si toho – když jsme u toho hokeje – kolik času a peněz do toho se mnou dali a že mě v tom podporují. Přeci jenom nejsem přímo z Hradce, tak není zrovna paráda občas vstávat v pět ráno na trénink. A jak si představuji v budoucnu svoji rodinu? Na to moc nevím, jak odpovědět, ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Ale hlavně chci, abych s ní byl šťastný a spokojený.

Stanislav Pelikán: Znamená pro mě domov, místo, kam můžu vždycky jít. Stojí vždycky při mně a její členové mě ve všem podporují, snaží se mi se vším pomoct. Doufám, že v mé budoucí rodině budeme všichni spokojení a bude to nejdůležitější část mého života.

Pavel Šimek: Rodina pro mě znamená hodně, je to část mého života, všichni moji příbuzní. Strašně moc si na jejích členech vážím toho, že mě všichni podporují v tom, co dělám, a pomáhají mi v tom. Než budu mít svoji rodinu, je to strašně dlouhá doba a nevím, jak si mám představit třeba deset let dopředu. Ale chtěl bych, aby byla, jako ji mám teď – abychom si ve všem vyhověli, podporovali se a měli se rádi.

Jak by měla vypadat vaše ideální životní partnerka? Co je v partnerském vztahu nejdůležitější?

JanKasal
dorostenec
brankář
15 let

Jaroslav Kašpar: Ideální podle představ není nikdo. S tou svojí si dokážu představit strávit zbytek života, je skvělá, má ráda hokej, umí vařit, jen by nemusela být až tak velká perfekcionistka. Nejdůležitější jsou důvěra, tolerance, umět přiznat chybu a dokázat se omluvit. Tohle jsou asi jedny z věcí které musí fungovat, aby fungoval vztah.

Kryštof Ševců: Podle mě není ideální nikdo, každý má svoje mouchy. Proto asi nemám představu ideální partnerky, ale s tou mojí si zbytek života dokážu představit. Určitě důvěra mezi partnery je to nejdůležitější. Uznat chybu a dokázat se omluvit, přijmout kritiku ale taky chválit. Bez toho by to nefungovalo.

Jan Kasal: Měla by mít stejný smysl pro humor jako já a umět dobře vařit. Taky by měla být milá a hodná a sportovního typu. Myslím ale, že je důležité, aby spolu byli partneři hlavně šťastní a užívali si život naplno.

Stanislav Pelikán: Podle mě je v partnerském vztahu nejdůležitější důvěra. Partnerka by mě měla podporovat, chtěl bych s ní sdílet svoje štěstí a úspěchy. A ano, dokázal bych si představit, že bych zůstal s jednou partnerkou do konce života.

Pavel Šimek: To je velmi těžká otázka. Moje představy se každou chvíli mění a nevím, jak bych ji popsal. Nejdůležitější podle mě je, aby se oba milovali, naslouchali si a hlavně aby si byli věrní.

Významný je také přátelský vztah. Co dělá dobrého kamaráda dobrým kamarádem? Je lepší mít jen pár přátel, ale zato opravdových?

StanislavPelikán
dorostenec
obránce
16 let

Jaroslav Kašpar: Určitá vzájemná důvěra, podobný smysl pro humor. Abych si s ním mohl pokecat o čemkoliv, něčemu se zasmát. Něco neplánovaně podniknout, prostě aby s ním byla sranda. Pro mě je to tak půl na půl – mám „opravdové” kamarády, ale taky hodně známých ze školy, hokeje nebo jiných sportů.

Kryštof Ševců: Dobrý kamarád vás nikdy nenechá na holičkách, a když potřebujete pomoct, tak vám podá pomocnou ruku a můžete se na něj spolehnout v jakékoliv situaci. Je důležité mít dobré kamarády, protože bez nich je život složitější. Za mě je ideální mít pár opravdových přátel, ale i být obklopen větším množstvím známých. Obojí je stejně důležité.

Jan Kasal: Znamená to pro mě někdo, kdo se mnou tráví čas, má stejné koníčky a je s ním sranda. Vždycky dokáže zvednout náladu, to je pravý kamarád. Důležitější je pro mě mít pár opravdových přátel než tisíc neopravdových.

Stanislav Pelikán: Pravý kamarád je člověk, který by ti měl vždy pomoci. Nikdy se na tebe neotočí zády, vždy ti zlepší náladu a můžeš s ním probrat věci, které nechceš probrat s rodiči nebo přítelkyní. Rozhodně je lepší mít málo, ale opravdových přátel. Nikdy by tě neopustili a můžeš se jim se vším svěřit a důvěřovat jim.

Pavel Šimek: Moji dobří kamarádi mají strach vždy, když se něco stane, a jsou nápomocní, toho si velice vážím. Jsou ochotní a přátelští. To je důležité, protože potom máte v tom člověku důvěru a můžete se mu s čímkoliv svěřit. Já osobně jsem obklopen hodně lidmi a přáteli, ale mám taky bližší kamarády, se kterými si více rozumím a trávím s nimi víc času. Lepší je méně přátel, ale zato dobrých.

Jaké jsou nejdůležitější charakterové vlastnosti člověka a máte je vy sami? Co může každý udělat ve vztahu k ostatním lépe?

PavelŠimek
dorostenec
útočník
15 let

Jaroslav Kašpar: Za mě určitě tolerance, pomáhat ostatním, být ochotný. Ale jde o to, jakou mám v tu chvíli náladu – když budu mít špatný den, tak moc ochotný nebudu. Když někoho potkám, nejdůležitější je podle mě první dojem, jak se vyjadřuje, jak se chová na veřejnosti, jestli je přátelský a nechá se s ním povídat. Je hrozně těžké říct, co každý může udělat. Někdo má takovou povahu, že nemá zájem se s nikým bavit, ale už jsem avizoval, že je důležitá tolerance a umět přiznat chybu.

Kryštof Ševců: Ochota někomu pomoci. O sobě si myslím, že jsem ochotný někomu pomoci, ovšem radši pomohu někomu, kdo si toho váží. Hodně důležitý je první dojem, ovšem není rozhodující. Jde o to, jak se člověk chová, jak komunikuje s ostatními na veřejnosti a jak je ochotný. To poslední je těžká otázka. Myslím si, že se na ni nedá odpovědět správně ani špatně. Je to člověk od člověka.

Jan Kasal: Člověk by měl být ochotný, pracovitý, laskavý, milý, upřímný a měl by se snažit vycházet s přáteli. Myslím si, že vždycky bych mohl být lepším člověkem, přátelský ale jsem, i když upřímný asi tolik ne. Ale tohle by měli spíš říct přátelé, kteří mě znají. Když někoho potkám, všímám si, jak ten člověk vypadá, pak je taky důležité zjistit, jaký je uvnitř, což hraje největší roli. Je potřeba, aby si lidi mezi sebou přirozeně rozuměli a aby si na nic nehráli. Je to těžké, vyrůstáme v moderní době, kdy je pro nás telefon každodenní rutina, ale je fajn si občas dát pauzu od elektroniky. Každý by asi měl sám vědět, jak být ohleduplný a rozumný, co je dobře a co naopak není.

Stanislav Pelikán: Být upřímný, přát ostatním to nejlepší, mít smysl pro humor – snažím se, ale nejde se tak chovat úplně ke všem. První, čeho si člověk na druhém všimne, je samozřejmě vzhled, nezačneme se asi bavit s někým, kdo nám je nesympatický. Poté je to ale o tom, jaký je člověk uvnitř, jestli máme společné zájmy a podobně. Každý můžeme udělat to, že nebudeme roznášet o lidech nepravdivé věci.

Pavel Šimek: Mám rád, když je člověk vtipný a jde z něj pozitivní energie. Myslím, že tyto vlastnosti mám. Když někoho poprvé potkám, koukám, jestli ten člověk umí naslouchat druhým a pomoct jim. Měli bychom si být sobě navzájem rovni a nedělat si naschvály.

Očima mládeže: