Mountfield HK
Akademie ČH
st 1.10.2014, Jan Vavřina

Patron staršího dorostu Jiří Vašíček: Na mládežnická léta vzpomínám moc rád

Vloni působil u staršího dorostu v roli patrona František Ptáček, letos ho nahradil další zkušený bek – Jiří Vašíček. Ten začal s hokejem v konkurenčních Pardubicích, vítr ho ale v jeho bohaté kariéře zavál také o dvacet kilometrů severněji. Podobně jako ostatní hokejisté, také vyhlášený tvrďák rád vzpomíná na mládežnické kategorie i své první hokejové krůčky, ke kterým ho přivedl nedávno zesnulý děda…

Snad každý mladý hokejista má svůj sportovní sen, který by si jednoho dne chtěl splnit. K tomu je ale kromě jisté dávky talentu a štěstí zapotřebí také neskutečné množství práce a píle. Směr a cestu, kterou by měli hokejisté projít, ukazuje starším dorostencům Jiří Vašíček. „Jako starší a zkušenější hráč si musím vzít pod křídla mladší hráče, kterým bych měl tímto pomoci v růstu,“ je si vědom své zodpovědné role hradecký obránce.

Kdo jiný by se měl této funkce zhostit lépe než hráč, který z juniorského celku Pardubic putoval do druholigového Jindřichova Hradce. S ním se probojoval do ligy první, kde si ho všimla pražská Slavia a povolala ho do svého týmu. Posledních šest sezón pak strávil jen v nejvyšší soutěži, letos započal sedmou.

Většinu hokejistů přivedou poprvé na zimní stadion rodiče, u usměvavého hráče to ale bylo jinak. „K hokeji mě přivedl děda, a jenom díky němu ho hraju,“ je vděčen Vašíček. „Bohužel mi v únoru umřel, takže vzpomínky na hokejové začátky ožívají ještě více po tom, co jsem ho ztratil. Za všechno vděčím jemu,“ říká smutně jinak nesmlouvavý hráč.

Nový oblíbenec hradeckého publika musel projít všemi mládežnickými kategoriemi, na které vzpomíná moc rád. „Za nás starší dorost nebyl, byli jsme rozděleni mezi dorostence a pak juniory. Vzpomínám na to rád, byli jsme dobrá parta spojená ze třech ročníků. První rok se musel člověk hodně zlepšit, aby mohl v týmu i nadále fungovat. Pak zase ti starší učili ty mladší. To je podobné i dnes,“ popisuje třiatřicetiletý obránce.

V tatínkových šlépějích sportovce jdou také jeho děti. Obě se sportu věnují, respektive s ním začínají. „Mám dvanáctiletou dceru, která dělá gymnastiku, a tříletého syna, který začal hrát fotbal,“ prozrazuje. Bude syn po tatínkovi profesionální hokejista? To záleží především na něm samotným. „Až bude starší, budeme chtít, aby hokej zkusil, ale další směřování necháme na nich. Bude jejich rozhodnutí, co budou chtít dělat,“ pokračuje.

Patroni mládeže
Junioři – Jaroslav Pavelka

» Starší dorost – Jiří Vašíček «

„Pokud mi malej řekne, že hokej hrát nechce, tak se svět nezboří. Nejsem typ rodiče, který by šel ambiciózně za tím, že z jeho dítěte bude nový Jágr. To v žádném případě ne!“ říká důrazem svým vlastním bývalý hráč Slavie, Komety a Pardubic.

Starší dorostenci mají rozpačitý začátek sezóny, výhry střídají porážky. Naposledy si připsali velmi cenný skalp Pardubic, kde se právě Vašíček narodil. „Výsledky i zápasy kluků bedlivě sleduji, zatím je to jak na houpačce. Začátek se povedl, pak přišly nějaké porážky. Snad se klukům bude dařit co nejvíce,“ vysílá vzkaz důrazný bek. „Mám v plánu zajít s kluky občas na led, abych jim předal zkušenosti a trochu je motivoval k další práci,“ dodává závěrem patron starších dorostenců Jiří Vašíček.