Střelec Jaroslav Kudrna: Malý fanoušek na autogramiádě předpovídal, že se trefím
To je hokejový příběh jako hrom. Rodák z Hradce Králové zde hrál extraligu před dvaceti lety, letos se vrátil zpět na místo činu. Ve svém čtvrtém zápase po návratu nastoupil v elitní formaci, vstřelil úvodní branku, a pomohl tak k zisku cenných bodů. Jaroslav Kudrna navíc s Mountfieldem HK pokaždé zatím letos získal minimálně jeden bod.
Po třech zápasech, ve kterých se vždy prodlužovalo, přišla konečně výhra za tři body. Navíc to byl váš první letošní zápas za Hradec, kdy se bodovalo naplno...
Je to pravda, odehrál jsem čtvrtý zápas a zaplať pánbůh jsem zažil všechno kromě prohry v základní hrací době. Získal jsem s týmem tedy bod, dva a dneska konečně tři. Za to jsem pochopitelně moc rád. Nyní už jsme plný počet bodů potřebovali, protože jsme na tom byli v tabulce podobně jako Zlín. Odskočili jsme jim, navíc máme zápas k dobru, a to je super. Paběrkování po bodu nás nikam neposune, i proto jsou tři body důležité a je krásné, že zůstaly doma.
Vy jste doma vždy prohrávali, až proti Zlínu jste dokázali vstřelit první branku. Byli jste více motivovaní nebo jste dostali speciální pokyny?
Pokyny od trenéra byly. Bavili jsme se, že špatně začínáme, na začátku není taková soustředěnost, což se musí změnit. Ještě to nebylo ideální, hra se přelévala z jedné strany na druhou. Ačkoliv jsme dali dva góly, byl to vyrovnaný zápas. Nás podržel Kanty (Pavel Kantor), který chytá výborně, obrana hrála také velmi dobře. Chybí jen, abychom se my útočníci rozstříleli, a aby tady fanoušci viděli nějaké góly.
Nastoupil jste v elitní formaci. Jak se vám s Jiřím Šimánkem a Tomáše Mertlem hrálo?
Kluci jsou šikovní, umějí rozdat puky, což je super. Dneska jsem šancí měl více, škoda, že jsem neproměnil ještě nějakou. Pochopitelně jsem ale za gól rád. Šimi (Jiří Šimánek) vybojoval puk, dal mi ho před bránu a já jsem ho poslal bekhendem nahoru a byl z toho naštěstí gól.
Byl to váš první extraligový gól za Hradec…
Je to tak, puk jsem si schoval. Holky mi doma dělají vitrínu, tak ho mám kam vystavit.
Byla velká úleva, že jste se za Hradec trefil už ve čtvrtém zápase?
V sobotu mi na autogramiádě v Dopravním podniku malý hošík složil básničku, že se trefím. Dali jsme mu za to lístek a já jsem rád, že mi to takto předpověděl. Samozřejmě je to pro mě úleva. Každý útočník potřebuje góly a je dobře, že jsem na něj nemusel dlouho čekat. Přišlo zase mraky známých, jsem rád, že ten gól viděli. Doma mě určitě budou plácat po zádech (směje se).
Už jste odehrál čtvrtý zápas, proti Zlínu jste navíc strávil na ledě přes dvacet minut. Dostáváte se již do požadovaného zápasového tempa?
Věřím, že to bude ještě lepší. Proti Zlínu jsem dostal dost prostoru a jsem za něj rád. Bylo by ale určitě lepší, kdybychom někdy odskočili na rozdíl dvou nebo tří branek, aby to nebyly takové nervy a abychom mohli hrát na čtyři pětky a rozložili síly mezi více hráčů.
Vám navíc z různých důvodů chybí trio útočníků – Martin Podlešák, Rastislav Dej a Lukáš Květoň. Je jejich absence znát?
Kluci ze čtvrté pětky jsou hodně šikovní, tak je zaskočí. Na zranění se vymlouvat nebudeme. Sice nedáváme tolik gólů, ale je zbytečné se v tom rýpat, když to funguje.
Je ve vašich silách, abyste vůbec dávali branek více?
Rozhodně. Šance na to jsou. My tady vždy uděláme z gólmana brankáře do reprezentace. Je to o větším důrazu. Trénujeme to a ono to přijde.
I přesto máte sedmnáct bodů, to čekal asi málokdo…
Jsme pochopitelně rádi, že dokazujeme, že se bojovností a dobrou obranou podpořenou výborným gólmanem dá vyhrávat. Je to všechno odzadu, což je vidět i na příkladu Slavie. My máme obranu dobrou, v útoku by to chtělo přidat.
V hledišti byla opět velmi dobrá atmosféra, vaše jméno bylo několikrát vyvoláváno. Jak moc to potěší?
Já jsem si některé fanoušky zaplatil, proto byli slyšet a to je super (směje se).
Dáte si tedy nějakou speciální večeři?
Babička dělala rajskou s kolínky, ale to bude asi na pondělí. Nechám se překvapit, co budu mít k večeři (směje se).