Žáci
čt 21.4.2022 | Petr Koval, Jan Vavřina

Další zlatý konec: 7. třída opanovala Memoriál Filipa Čepa

Skvělým způsobem zakončila sezónu také 7. třída. Hráči ročníku 2009 a mladší odehráli v polovině dubna již 22. ročník Memoriálu Filipa Čepa. Ten v konkurenci Jihlavy, Pardubic a Sparty Praha zvládli domácí bez porážky a s bilancí dvou výher a jedné remízy zakončili ročník zlatými medailemi! Putovní pohár tak putoval z rukou maminky Filipa Čepa hokejistům Mountfieldu HK.

Mladí Lvi vstoupili hned do úvodního duelu ve velkém stylu. Pardubicím nasázeli 16 branek a zapsali první body v turnaji. Nakonec nastříleli celkem 26 gólů, což jim stačilo na první místo. „V prvním zápase jsme porazili po střeleckém koncertu tým Pardubic 16:3. Ve druhém jsme vstali z popela, když jsme prohrávali se vždy houževnatou Spartou 3:6 a nakonec zápas dotáhli do remízy 6:6,” říká lodivod 7. třídy Filip Luňák.

Hradečtí hokejisté tak šli do posledního střetnutí posíleni úspěšně zvládnutou stíhací jízdou. To jim dost možná pomohlo i v tom následujícím, které se rovněž vyvíjelo v jejich neprospěch. „Třetí zápas nás pořádně potrápila slavná Dukla Jihlava, která v první třetině vedla 2:0. Zápas jsme nakonec zvládli otočit a vyhrát 4:2,”dodává. „Všem rodičům, kteří se podíleli na přípravách a průběhu turnaje moc děkuji. Týmům Pardubic, Sparty Praha a Dukly Jihlava děkujeme za krásné zápasy a důstojné rozloučení se sezónou," uzavírá s poděkováním bývalý brankář Lvů.

Pozitivně hodnotí turnaj i jeho zakladatel, organizátor a patron Zdeněk Šimoníček, jenž Memoriál pořádá na počest svého tragicky zesnulého synovce, který rovněž oblékal hradecký dres. „Těší mě, že to je už tradice a že to byl 22. ročník. Mrzí mě jen, že jsme museli vynechat poslední dva a přeskočit rovnou na dvaadvacátý. Ty bohužel vyhrál koronavir,“ říká trpce. „Každopádně jsem rád, že tradice pokračuje, a to hlavně díky podpoře od Mountfieldu HK, který nám poskytuje celé zázemí, to je super,” popisuje.

Radost strýci Filipa Čepa udělalo i pozvednutí úrovně předváděné hry a to, že pohár zůstal pod Bílou věží. „Co je doma, to se počítá,“ usmívá se. „Když porovnám začátky a aktuální úroveň, tak kvalita kluků jde nahoru. Mají hokejové oči a přihrávají si. Do budoucna je to dobrá věc, musí vědět, že je to kolektivní sport a ne hra jednoho. Hokej se mění. Myslím si, že ta kvalita je mnohem lepší,” říká organizátor turnaje, na kterém se v minulosti představilo spousta špičkových hráčů v čele s bronzovým medailistou z mistrovství světa Jakubem Nakládalem.

Zápasy na 22. ročníku Memoriálu Filipa Čepa

Mountfield HK vs. Pardubice 16:3
HC Sparta Praha vs. HC Dukla Jihlava 7:5
Mountfield HK vs. HC Sparta Praha 6:6
HC Dukla Jihlava vs. Pardubice 4:1
Mountfield HK vs. HC Dukla Jihlava 4:2
HC Sparta Praha vs. Pardubice 9:6

Konečné pořadí 22. ročníku Memoriálu Filipa Čepa

1. místo – Mountfield HK
2. místo – HC Sparta Praha
3. místo – HC Dukla Jihlava
4. místo – Pardubice

Příběh Filipa Čepa

Filip Čep se narodil 9. září 1974. Od 1. třídy, kdy prošel náborem tehdejšího Stadionu Hradec Králové, hokeji doslova propadl. Každá myšlenka ho táhla na zimní stadion. Protože se s ním život nemazlil, chtěl-li něčeho dosáhnout, musel si ve všem poradit sám. Nikdy si na nic nestěžoval, nežádal o odvoz na trénink nebo zápas. Bylo zcela nemyslitelné, aby ošidil nebo vynechal tréninkovou jednotku. Již odmala si vytvářel přirozenou autoritu.

V šesté třídě přestoupil do hokejové školy v Malšovicích. Hokejovými trenéry byl hodnocen jako velice dobrý bruslař a hokejový talent.

V srpnu 1986 se vrátil z hokejového soustředění se zápalem plic. Vysoké teploty ho upoutaly na lůžko, ale on stále žil pro svůj hokejový tým. Protože mu lékaři zakázali fyzickou zátěž, chodil kluky aspoň povzbuzovat na střídačku. Svoji přirozenou dobrotou, přehledem a rozvážností si získal sympatie celého mužstva. U kluků měl přezdívku „doktor“.

V lednu 1987 byl přijat na kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové s diagnózou „nález na srdci“.

6. února téhož roku ve svých 12 letech podstoupil operaci. Když ho odváželi na operační sál, všechny kolem sebe stačil utěšovat a povzbuzovat slovy: „Nebojte se, já se vrátím.“ Bohužel z narkózy se již neprobral. Svůj poslední zápas prohrál. V naších myslích je však stále s námi...