Jiří Kadlec vzpomíná: Každý rok se tu sešel dobrý kolektiv...
Poprvé v roli soupeře. Jiří Kadlec se po pěti sezónách strávených v hradeckém dresu představil svým nedávným spoluhráčům jako hráč druholigových Kolínských Kozlů. Jednačtyřicetiletý útočník se tak téměř po dvanácti letech vrací domů do Kolína. V hradeckých barvách tento zkušený matador odehrál neuvěřitelných 282 zápasů. V Kolíně nyní zastává funkci šéftrenéra mládeže a současně nastupuje za A-tým.
V Hradci jsi odehrál pět prvoligových sezón. Je něco, co bys vyzdvihl nebo co ti utkvělo v paměti?
Asi se nedá vyzdvihnout jedna určitá věc, v každé sezóně bych na něco mohl zavzpomínat. Ať už to byl Jarda Roubík, Martin Koudelka nebo další spoluhráči. V Hradci se každý rok sešel dobrý kolektiv, sedli jsme si, a to na tom bylo to nejhezčí.
V letošní sezóně sis mohl zahrát první ligu proti svému bývalému zaměstnavateli, Mladé Boleslavi, kde jsi prožil šest úspěšných let. Nelákalo tě se proti ní postavit jako soupeř?
Samozřejmě, že by mě to lákalo. Já jsem ale byl rozhodnutý odejít do Kolína už předtím, než spadli do první ligy. Takže mě to mrzí, bylo by hezké si proti Boleslavi zahrát, ale už je to pryč.
Za pět sezón v hradeckém dresu jsi odehrál 282 zápasů a získal celkem 209 bodů za 93 gólů a 116 asistencí. S takovou bilancí můžeš být hodně spokojený…
Já jsem za tu dobu prakticky skoro nechyběl, takže je to asi slušná bilance. Myslím si, že jsem se vyplatil. (směje se)
Alespoň podle statistik byla tvým nejoblíbenějším soupeřem Jihlava. Za dobu svého působení v Hradci jsi totiž vstřelil pět hattricků a z toho tři právě do branky Jihlavy…
Kdybych to teď neslyšel, tak se přiznám, že bych řekl, že pro mě Jihlava byla jedním z nejhorších soupeřů. Holt se to někdy tak povede. Spíš bych ale řekl, že jsem měl oblíbené gólmany, na které jsem si věřil. Jakmile byli v bráně, tak jsem věděl, že to bude gól.
Prozradíš, kteří gólmani to byli?
Rád jsem jezdil hlavně na Standu Nerudu, který potom chytal v Havlíčkově Brodě. Myslím si, že ze mě měli malinko i respekt, přeci jen jsem v té soutěži byl nějakou dobu. A to mi pomáhalo.
Měl jsi nějakého oblíbeného soupeře, proti kterému jsi rád hrál?
Neměl jsem žádný vyloženě oblíbený tým, na který bych se těšil. Naopak jsem neměl rád Kadaň, tam se nám nedařilo.
Nyní ses po dvanácti letech vrátil do Kolína. Zde jsi svou kariéru začínal a zřejmě ji tady taky ukončíš…
Zřejmě to tak bude. Roky se nedají nijak zadržet, navíc občanka prozradí hrozné věci.
Na oslavu gólu jsi v Hradci pádloval. Mohou se na to těšit i fanoušci v Kolíně?
To bylo vždycky takové spontánní. Párkrát mě to prostě napadlo, takže uvidím, co přijde tady.
Tvojí hlavní náplní v Kolíně je trénování, jelikož ses stal šéftrenérem mládeže. Zároveň nastupuješ za A-tým, jak zvládáš všechno skloubit dohromady?
Je to časově dost náročné, ale záleží na spolupráci všech lidí, co jsou okolo. Učím se si všechno plánovat. Nejsem na to úplně sám a zatím si myslím, že nám to klape.
V kabině teď patříš mezi nejstarší hráče. Poznáváš to v kabině? Mají z tebe mladší hráči respekt?
Já jsem suverénně nejstarší. Proto jsem hned na prvním tréninku, respektive na prvním sezení před sezónou, zakázal vykání v podstatě všem klukům, kteří jsou mladší. Plno z nich jsem trénoval v dorostu nebo v juniorce, takže mi z té doby byli zvyklí vykat. Teď už se trošku to tykání naučili, takže to jde.
Do Hradce máš vyřízené střídavé starty. Je při tvé zaneprázdněnosti reálná šance, že tě fanoušci ještě uvidí v hradeckém dresu?
Samozřejmě, že si tam rád zahraju, ale záleží především na zájmu Hradce. Pokud vedení projeví zájem, tak se to vždycky dá nějak udělat a nějaký zápas vybrat.
Jak jsi vnímal přípravný zápas proti Hradci? Chtěl jsi nad bývalými spoluhráči vyhrát nebo sis utkání užíval?
Spíš jsem si to užíval. Kvalita je totiž samozřejmě jinde, přeci jen je to jiná soutěž a kluci jsou zvyklí na jiné tempo, všechno je ve vyšší rychlosti. Já jsem jen spíš čekal, kdy to začne. Nakonec jsme si zápas prohráli ve vlastní přesilovce, kdy jsme dostali dva góly. Je to takové hloupé, ale holt se to stává, je to hokej. To jsou právě ty zkušenosti hráčů z vyšší ligy, které oni dokážou využít.
Pociťuješ už teď v přípravě rozdíl mezi první a druhou ligou?
Určitě je to hlavně rychlost. Ani ne tak rychlost bruslení, jako spíš myšlení a práce rukou. Bez toho je to pak pomalejší, provedení pokulhává. Už jsem hrál pár přátelských utkání, takže jsem už něco viděl, předtím jsem jich tady taky dost odehrál, takže vím, do čeho jdu a snad mě to nepřekvapí.