Martin Štohanzl o Hradci i Kolínu: Budu čekat na svou šanci

Kolín během ledna a února v nesmírně vyrovnané sezóně Chance ligy pomalu padl na pozice, ze kterých směřoval do série o záchranu. V posledních kolech měl setrvání v soutěži ve svých rukou, když v předposledním kole odcestoval na legendární zimák Na Lapači. Do té doby tam za plný počet bodů uspěly jen tři týmy. A navíc přestala platit pandemická opatření a Valachy hnal natřískaný stadion.

Kozlové se semknuli, odvedli precizní práci v obraně a vítězstvím 2:1 si pojistili setrvání ve druhé nejvyšší soutěži. A klíčové tři body jak na ledě, tak po cestě domů patřičně oslavili. „Zápas na Vsetíně se nám neskutečně povedl a byli jsme rádi, že nemusíme čekat do posledního kola s Porubou a ubojovali jsme záchranu už kolo před koncem,“ pochvaluje si královéhradecký útočník Martin Štohanzl, který po většinu sezóny bojoval v modro-bílých kolínských barvách.

V posledním zápase základní části měli tedy Kolínští klid a po souběhu ostatních okolností nakonec setrvali na devátém místě tabulky, které je v předkole play off svedlo s Prostějovem. „Vyšlo to na Prostějov, který jsme naposledy v základní části právě u nich porazili. Věděli jsme, s čím na nás zhruba půjdou, že tam mají spíš starší, zkušenější hráče,“ vypočítával důrazný útočník kvality soupeře.

V prvním zápase série na dva vítězné dlouho Kolín sahal po bodu, nakonec ho urval až na půdě soupeře po dominantním výkonu. „Play off je úplně jiná soutěž. Trošku nás mrzí, že jsme nedokázali vyhrát první zápas série doma. Možná nás trochu svazovala povinnost se odvděčit fanouškům, kterých přišlo dost a byli skvělí. Ve třetím zápase byl pak soupeř šťastnější, dokázal vytěžit z minima maximum,“ shrnuje „Klokan“ stručně dění v sérii, kterou Středočeši prohráli 1:2.

První nadstavbové kolo pro Kolín v jeho historii ale bylo jen příjemným bonusem, sezónní cíle byly jinde. „Jednoznačným cílem bylo udržet Chance ligu, a to se povedlo. Do sezóny jsme šli s tím, abychom pod sebe dostali pět týmů a vyhnuli se sestupu nebo baráži. Na kluky jsem moc pyšný, začátek nebyl jednoduchý. Chtěl bych poděkovat vedení, které nám vyšlo vstříc a v Kolíně se hodně zlepšilo prostředí. Všichni se snažili a starali se o nás. Taky bych chtěl poděkovat klukům, jak se semkli a zvládli to, protože tam byly fáze, kdy jsme před sebou moc pozitivní vidiny neměli. Zlomili jsme to a dokázali se vrátit,“ přemítá hráč s číslem 69 na zádech nad průběhem vyrovnaného ročníku soutěže.

A jaká byla sezóna 2021/22 pro rodáka z Opočna z osobního hlediska? „Měl jsem skvělou přípravu. Celou jsem ji odehrál v Hradci a povedla se mi i bodově. I začátek v Kolíně byl ode mě dobrý, dostal jsem i pár zápasů v extralize. Pak mě ale trefil Radim Šalda na rozbruslení do prstu a zlomil mi ho. Dva měsíce jsem byl mimo, a to mě trochu pozastavilo. Tvrdě jsem pracoval a rehabilitoval, abych se mohl co nejrychleji vrátit,“ přibližuje „Štohy“ moment, který ho vyřadil ze hry.

Do sestavy Mountfieldu by se ale dvaadvacetiletý forvard moc rád vrátil ještě v letošních vyřazovacích bojích. „Budu čekat na svou šanci. Budeme trénovat s Kolínem a uvidíme, jak na tom kluci v Hradci budou. Zatím jsou všichni zdraví, mají výborný mančaft a hrají skvělý hokej na pohled,“ připomíná, že v královéhradeckých barvách ho budeme vídat i nadále.

V Hradci už se syn mládežnického trenéra poměrně zabydlel. „Jsem tady od osmé třídy, Hradec se stal takovým mým domovem a mám to tady rád. Byl bych moc rád, kdybych si tady mohl zahrát extraligu dlouhodoběji. Pan Martinec nás zná z mládeže a tým by se do budoucna měl skládat z hráčů, kteří vyrostou nebo vyrostli tady. Napojení na Kolín tomu taky pomůže. Když se tam někdo ukáže v dobrém světle, šanci by měl dostat,“ potvrzuje, že spolupráce mezi oběma kluby je přínosná pro obě strany i pro samotné hráče.

Ještě před vypuknutím vrcholu sezóny oba dva partnerské týmy sehrály speciální modelové utkání, ve kterém řídili jeho průběh hlavně trenéři. „Hradec měl dlouhou pauzu před play off, takže trenéři jim vyšli vstříc a domluvil se takový zápas. Hlavně proto, aby nevypadli z rytmu, aby si vyzkoušeli přesilovky, oslabení. Bylo to specifické, v situacích 5 na 5 to bylo docela vyrovnané, v přesilovkách už to bylo jiné. Přeci jen tam mají hráče, kteří si to umí dát do hole,“ dokládá odchovanec Jaroměře, že kvalitativní rozdíly mezi oběma týmy jsou v určitých pasážích znatelné.