Nesmíme prohrávat souboje jeden na jednoho, nabádá Milan Vobořil
Pětatřicetiletý zadák s řadou zkušeností. Má být impulsem pro hradecký tým, přičemž zatím odehrál dva zápasy a mužstvo s ním získalo čtyři body. Hokejista, kterého jen tak něco nerozhodí, podepsal měsíční hostování. „Jak dlouho tu setrvám, zatím není jisté,“ zmiňuje úvodem na první pohled sympatický muž. Ten jinak hájí barvy Ústeckých Lvů, kde však podle svých slov nedostával v poslední době příliš prostoru.
Minulý týden vedení hradeckého klubu přivedlo do šatny A-mužstva další posilu. Obranné řady totiž vyztužil zkušený bek Milan Vobořil, jenž už zasáhl do dvou utkání po sobě jdoucích. „První zápas byl z mé strany lepší,“ reaguje na střetnutí s Třebíčí, kde Východočeši padli po samostatných nájezdech.
Hradečtí pak v dalším kole přivítali dvanáctý Most, v tomto střetnutí už ale se svým výkonem Milan Vobořil tolik spokojený nebyl, a to i přestože mohl slavit tři body. „Proti Mostu nebyla první třetina ode mě úplně ideální, pak už to snad nějak šlo. Bylo to i tím, že jsme dali čtyři góly, následně už se hrálo jen o výsledek,“ komentuje průběh tohoto střetnutí.
Svěřenci trenéra Martina Hostáka si tak připsali plný počet bodů a opět poskočili na osmou, tedy postupovou příčku. „Výsledek 6:0 je super. I když musím být trošku kritický, jelikož alespoň naše pětka nehrála tu první třetinu zcela optimálně. Jestliže se ještě zlepšíme, bude to klapat,“ myslí si hokejista, jenž ve zmiňovaném duelu nastupoval po boku o něco mladšího Jiřího Hendricha.
Hradečtí hokejisté přejeli Most v poměru 6:0, v první třetině se však soupeř dostal do pár slibných šancí. Dokonce neproměnil trestné střílení, i tak ale občas zatopil pod kotlem v hradeckém pásmu. „Vzniká to z toho, že prohrávám souboje jeden na jednoho. Druhý chce pak celou situaci ještě uhasit a zbytečně propadáme, tím pádem nastává chaos. O ničem jiném to není, nesmí se prohrávat souboje jeden na jednoho, z nichž jsou pak ty okénka v obraně,“ hledá příčinu. Most se totiž v první dvacetiminutovce ještě držel.
Minulou středu přišel na měsíční hostování. Pro někoho to možná mohlo být trochu překvapivé, leckteré ale zajímá, jak dlouho tedy vlastně Milan Vobořil pod Bílou věží setrvá. „To je otázka spíše na manažery. Mám zde být na měsíc, poté uvidíme, co bude dál,“ soustředí se především na přítomnost.
A jak celý přesun ze severu na východ Čech vůbec vznikl? „V Ústí jsem byl málo vytěžovaný. Pan Šindel říkal, že v Hradci se zranili nějací obránci a zda bych sem nechtěl jít, tak jsem řekl, že ano,“ konstatuje hráč, který obléká pětatřicítku na svých zádech. Milan Vobořil prozatím na první bod v královéhradeckých barvách čeká.
Do Hradce šel hlavně kvůli tomu, aby zklidnil obrannou hru mužstva. „Asi ano,“ odpovídá na otázku o přínosu pro tým skromně s lehkým úsměvem na tváři. „Mám něco za sebou, podle mě nejsem tak splašený. Záleží na trenérech a na tom, jak moc mi to půjde,“ doufá v povedené angažmá v dresu Královských lvů. V dosavadním ročníku první hokejové ligy naskočil ke čtyřiadvaceti zápasům.
Hradec se před sobotním zápasem nacházel ve velmi složité situaci. Před domácím publikem musel bezpodmínečně vyhrát. Ani Milan Vobořil nepřišel z ústecké kabiny vítězně naladěn. „I v Ústí se prohrálo pár zápasů. V obou týmech se chce hrát nahoře v tabulce, zas takový rozdíl to tedy není,“ porovnává atmosféru v obou kabinách obránce Vobořil.
Ve středu zajíždějí východočeští hokejisté právě na horký led Ústí. Pro Milana Vobořila tak bude mít tento souboj speciální náboj. Pokud se nestane nic neočekávaného, do střetnutí by měl zasáhnout. Jak se mu bude dařit proti svým bývalým spoluhráčům?