Rozhovory
ne 21.4.2013 | Sanny Muharem

Olomouci jsme byli vyrovnaným soupeřem, ohlíží se Jiří Kučera

Už několikrát to bylo zmíněno. Hradeckým hokejistům se nevyvedla základní část tak, jak by si ji bývali představovali. V průběhu sezóny přišla změna i na trenérské pozici, Martina Hostáka nahradil mistr světa z roku 1996 Jiří Kučera. Ten se vrhl do své práce po hlavě, přesto ale rozhodně neměl klidné spaní. Musel dostat mužstvo do play-off, to se mu s vypětím všech sil podařilo. Východočeši nakonec vypadli s Olomoucí po výsledku 2:4 na zápasy.

Za loňskou sezónou je potřeba udělat tlustou čáru, dalo by se najít nespočet pozitiv i negativ. Hradecké mužstvo povede i v nadcházejícím soutěžním ročníku trenér Jiří Kučera. „Potenciál rozhodně máme, musíme však hrát více egoisticky a do branky,“ míní stratég východočeského mužstva.

Přišel jste k mužstvu zrovna v době, kdy potřebovalo nějaký větší impuls, přesto se po počáteční vlně euforie přestalo dařit. Čím si to vysvětlujete?
Bylo to jako na houpačce. Vyhráli jsme asi tři zápasy v řadě, pak zase čtyřikrát padli, výkony byly z naší strany hodně nevyrovnané. Možná to bylo kvůli tomu, že někteří hráči se střídali na různých pozicích. Občas nám pomáhali i hokejisté z jiných klubů, kteří přijeli a hned zase odjeli. Pak ale ještě musím říci, že ne u všech jsem byl přesvědčený, že chtějí hrát za Hradec. Ke konci sezóny už se však sestava začínala stabilizovat, vrátili se i zranění hráči. Především obrana dostala řád.

Říkáte, že jste necítil u některých hokejistů chuť hrát za Hradec. Před koncem základní části se do týmu opřel mladý David Roupec, jak jste na jeho vyjádření reagoval?
Ani přesně nevím, co řekl. Každopádně by se takové věci neměly řešit přes tisk, po zápase hrají roli emoce. K tomu už bych se ani moc nevracel.

Byla to doslova strastiplná cesta, přesto se vám podařilo postoupit, když jste porazili ve dvaapadesátém kole na svém ledě Beroun. Ulevilo se vám hodně?
Rozhodně! Konec základní části byl z našeho pohledu víceméně play-off, ať už zápas v Benátkách nebo Kadani. Jedno zaváhání by pro nás mohlo mít tehdy fatální důsledky. Na druhou stranu bylo dobré, že jsme měli situaci ve svých rukách, nemuseli jsme na nikoho čekat.

Olomouc musela, my jsme mohli

Čtvrtfinálová série přinesla Olomouc, se kterou jste svedli velmi zajímavou bitvu. Jak na vás soupeř působil?
Hodně bylo vidět, že Olomoučtí hrají delší dobu pospolu. Prezentovali se dobrým kombinačním hokejem, v základní části nás přehrávali pokaždé. Play-off už bylo však o něčem jiném. My jsme mohli, Olomouc musela. První dvě utkání bylo zjevné, že Hanáci jsou na tom herně lépe, následně už se ale misky vah začaly srovnávat. Myslím si, že jsme Olomouci byli minimálně vyrovnaným soupeřem, byla škoda, že jsme nedokázali dávat v posledních duelech góly.

Jak moc klíčová byla první výhra na ledě Moravanů? Nastartovala mužstvo po té nepříliš vydařené základní části?
Přesně tady se ukázalo, že hokej má dvě strany. Jednou je základní, a později tu vyřazovací. Hrálo se od nuly, měli jsme o něco více štěstí. Olomouc pak byla hodně nervózní, jelikož věděla, že musí zvítězit. Série byla hodně vyrovnaná.

Dá se tedy říci, kde se lámal chleba celé série?
To je těžké, rozhodujících momentů bylo hodně. V předposledním zápase jel třeba Búďa (Vít Budínský) sám na gólmana, kdyby dal, mohly se dít jiné věci. Ale je to kdyby. Musíme si zkrátka říci, že Olomouc vyhrála. Je zbytečné se k tomu vracet, měli jsme dát doma v šestém utkání branky a dotáhnout sérii do sedmého zápasu.

Olomouckým se do nevídané formy rozchytal Libor Kašík, byl jeden z rozhodujících rozdílů v brankářích?
Nechci o Filipovi říkat, že chytal hůř než Kašík. Mohli bychom tvrdit něco podobného o našich útočnících, že nebyli tak šikovní jako ti olomoučtí, je to prostě kolektivní sport. Nekastroval bych to na brankáře, obránce a útočníky, je to jedno mužstvo. Pochopitelně ale záleží na tom, komu se více daří.

Michal Tvrdík strhl ostatní hráče především na ledě

Další z ústředních postav čtvrtfinále byl Michal Tvrdík, který režíroval hru Východočechů. Své mužstvo táhl do boje jako kapitán, zvládl svoji úlohu?
Michal Tvrdík má jak hokejové, tak své osobní kvality. Kluci za ním šli, v kabině dělal dobrý dojem. Je sice tišší povaha, svým výkonem však strhával ostatní hráče především na ledě, což pro nás bylo nesmírně důležité.

Právě on podepsal v Hradci Králové smlouvu na další dva roky…
To je hodně klíčové. Na něho se mohou nabalit další hráči. Těší mě, že jádro týmu zůstalo. Je potřeba stmelit kolektiv, každý musí mít nějakou svoji úlohu.

Další úkol, který vás pravděpodobně čeká, je vyztužit defenzívu tak, aby byla kompaktní s útočnou činností. Máte už v hlavě nějakou strategii?
Na konci základní části už to nějakým způsobem fungovalo, teď na to musíme navázat. Všechno je o tom, aby byli hokejisté co nejvíce spolu a neustále se netočili. Mužstvo se staví odzadu, nejprve musí být kvalitní gólman, pevná obrana a v útoku už se to nějak uplácá. Já vždy ale tvrdím, že defenzíva začíná po ztrátě puku v útočném pásmu, forvardi musí pomáhat bekům.

Jaká byla štace pro vás osobně? Posunulo vás to zase někam dál?
Při mém příchodu jsem chtěl hlavně pomoci mužstvu. Po prvním zápase jsem byl trochu rozčarovaný, někteří kluci, kteří hráli levé křídlo, neuměli bránit, prý to v životě nehráli. Záměrně jsme tedy posunuli bránící úlohu na zkušené kluky ve středu útoku, a to Michala Mikesku, Michala Tvrdíka, či Luďka Brože, což byl jeden z těch stmelovacích prvků mezi útokem a obranou. Vždy to musí mít hlavu a patu.

Hokej je všude stejný

Krátce poté, co jste přišel do Hradce, jste říkal, že jste první ligu doposud moc nesledoval. Jak moc jste si stihl rozšířit obzory a jaký je rozdíl třeba mezi extraligou?
Hokej je jenom jeden. Dorost, juniorka, áčko – první liga, extraliga. Je v tom akorát nějaký systém, v němž je vše vymyšlené. Základním faktorem je přesvědčit hráče, aby to hráli. Těší mě, že kluci vloni pochopili, jaký styl jsme chtěli produkovat. Začali tomu věřit. Pochopitelně klíčovou roli hraje to, zda vyhráváš, pak je ta víra ještě mnohonásobně větší. Občas pak mužstvo hraje až moc profesorsky, což se stávalo nám. Pro mě osobně bylo největší rozčarování tehdy, když jsem viděl, jak hrajeme v koutech a rozích. Hokej se hraje na góly, jednoduše. Častokrát se nám stávalo, že jsme se vraceli za vlastní branku. K čemu je pak týmu, že má puk pod kontrolou, ale nulový efekt?

Nedávno přišlo ze svazu nové pravidlo o povinnosti nasazování mladých hráčů. Nemyslíte, že je to krok zpátky, a to především pro týmy, které nemají tak kvalitní mládežnickou základnu?
Je to dvousečné. Na jednu stranu je dobře, že se dává příležitost mladým. Ale… Co když se nevyvede ročník? Dávat pak mladým možnosti, když nemají kvalitu, to je pak také těžké. Jaké bude tohle pravidlo, ukáže teprve čas.

Naplnila práce u hradeckého klubu vaše očekávání?
Každý klub má svoji tradici, specifikum a podobně. Důležité je nejprve se do toho dostat, poznat lidi, hráče a systematiku. Ze začátku to chvilku fungovalo, pak zase ne. Já to stále vidím v tom, že kluci hráli pohromadě, to je hodně stmelilo. Pak už si kluci sami říkali, jaké varianty by chtěli ještě nacvičit. Všechno se to ale odvíjí od dlouhodobé spolupráce, nic není dokonalé hned druhý den.

Máte už nějaké hráče vytipované, které byste chtěl do hradecké kabiny?
V jednání je určitě jeden gólman. V obraně jsou asi tři hráči, ofenzíva by pak měla být víceméně stejná. Potenciál rozhodně máme, jen je třeba hrát více egoisticky a mít tah na branku.