Žáci
pá 27.3.2020 | Anna Marie Kokrhounová, Jan Vavřina

Představujeme 4. třídu: Patron Radim Šalda, trenér Pavel Suchý

Žákovská léta jsou pro rozvoj každého hokejisty nesmírně důležitá, pod Bílou věží tak Lvíčatům zkušenosti předává řada ostřílených trenérů. 4. třídu má na starosti bývalý hradecký hokejista Pavel Suchý, který veřejnost seznamuje se systémem tréninků a soutěží svých svěřenců. Patronem této kategorie je Radim Šalda. Ten stihl navštívit trénink a svou přítomností potěšit malé hokejisty.

Patron Radim Šalda: Kluci jsou plní energie a chutě do hokeje

Patronem 4. třídy je jednadvacetiletý obránce Mountfieldu Radim Šalda, své hokejové začátky si tak nemusí vybavovat z příliš vzdálené minulosti. „Začínal jsem v Hronově docela pozdě, asi v šesti letech,“ přiznává hradecký bek, který ve svém dětství vystřídal hned několik sportů. „Začínal jsem motokrosem, ale skončil jsem docela brzy, protože jsem se hodně bál. Postupně do toho přišel fotbal a hokej. Ten mě lákal víc než fotbal, i když v tom jsem byl jako malý o dost lepší. Ale pořádně nevím, proč jsem se rozhodl pro hokej, asi mě bavil víc,“ vzpomíná.

Podobně jako většina hráčů, ani hradecká čtyřicet jednička si od malička nepředstavovala budoucnost profesionálního hokejisty. „Byl to spíš takový koníček, pak to nějak vyplynulo. Vůbec jsem si v mládí neříkal, že bych se hokejem chtěl živit. Určitě jsem o tom snil, to je pravda, ale nikdy by mě to nenapadlo a najednou je to tady,“ mluví o žití dětského snu nadějný obránce. Kdy tedy nastal zlom?„Když jsem přišel do Hradce a v mladším dorostu jsme vyhráli dva tituly. Pak přišla reprezentace, kde jsem se držel až do dvacítky. Byl jsem na očích úplně všem, protože jsem nechyběl na žádné reprezentační akci,“ popisuje důležitý bod ve své hokejové kariéře.

Mladý obránce strávil dvě sezóny v kanadské juniorské soutěži QMJHL. Jak vypadají žákovské kategorie v zámoří? „U dětí tam je hrozně velký zájem. Je vidět, že je to baví a to je jedině dobře. Rozdíl mezi Kanadou a Českem je v tomhle věku ale minimální. Hokej ty kluky musí ze začátku hlavně bavit, všechny ty systémové věci přijdou trochu později,“ popisuje důležitou součást tréninků. Přesto mezi Českem a zámořím jeden markantní rozdíl našel. „V Kanadě a Americe si kluci víc dovolí a snaží se na ledě mít sebevědomí. Tady v Česku se mi to moc nezdá a kluci jsou spíš zastrašení z chyby. Bojí se, že jim někdo vynadá, což není dobrá cesta,“ poukazuje bek Mountfieldu na problémy v české hokejové výchově.

Mladík z hradecké defenzívy sám zavítal na jeden z tréninků 4. třídy. A ten se mu moc líbil. „Viděl jsem od kluků hrozně moc energie, bylo to fakt super a cítil jsem se tam dost příjemně. Kluci se přede mnou hodně předváděli a byli soutěživí,“ popisuje snažení malých hokejistů. „Hrozně se mi to líbilo a byl jsem moc rád, že jsem tam byl,“ říká, avšak se smutkem dodává, že ačkoliv chtěl, kvůli nastalé situaci se už dalších tréninků zúčastnit nemohl. Radim Šalda má celou kariéru ještě před sebou, vidí se ale v budoucnu na pozici trenéra? „Bylo by příjemné pracovat s takhle malýma klukama, kteří jsou plný energie a chutě do hokeje. Určitě by to byla super zkušenost, tak proč ne,“ zakončuje s úsměvem.


Hlavní trenér Pavel Suchý: Děti na tréninky chodí s úsměvem

PavelSuchý
Rodák z Hradce byl s východočeskou metropolí spjatý již jako hráč, jeho kroky pod Bílou věž znovu zamířily i na pozici trenéra.

I mladí hokejisté mají pořádně nabitý program, ti ročníku 2010 se během letošní sezóny také pořádně zapotili. „Kluci absolvovali od května do půlky března asi 180 jednotek. Čtyřikrát v týdnu byli na ledě, dvakrát na suchu a každý víkend měli zápas,“ popisuje vytížení svých svěřenců Pavel Suchý. Jak probíhaly tréninkové jednotky v této kategorii? „Na tréninku byly čtyři stanice. Kluci se zaměřují hlavně na bruslení, což je nejdůležitější, pak střelbu, vedení kotouče, přihrávky a samozřejmě měli jedno stanoviště, kde hráli,“ přibližuje.

Hráči 4. třídy se účastnili jak turnajů, tak krajské ligy. Proti stejně starým soupeřům hrála Lvíčata minihokej, v zápasech s o rok staršími soky už využili celou ledovou plochu při hře pět na pět. Turnaje po celé republice nabídly malým hokejistům možnost soutěžit nejen v hokeji. „Kluci si mohli vyzkoušet i jiné sporty. Hráli fotbal i házenou. Bylo to super a kluci si to užili,“ chválí si multisportovní turnaje trenér mladíků. Letošní ročník však kvůli pandemii koronaviru skončil předčasně i těm nejmladším. „Teď jsme měli mít vyvrcholení sezóny. V Černošicích u Prahy byl domluvený pěkný turnaj a měli jsme jet na dva dny do Jihlavy. Turnaj měl v dubnu být i v Liberci,“ vyjmenovává zrušené akce.

U hráčů ročníku 2010 je Pavel Suchý už nějakou tu chvíli, může tak pozorovat hokejové posuny u jednotlivých hráčů. „Kluky mám dva roky a vidím, jak se zlepšují. Nejsou tam nějaké obří skoky, ale jdou schod od schodu. Je super, že vidíte, jak v zápase zopakují to, co jsme na tréninku dělali,“ pochvaluje si a ani dále pozitivy nešetří. „Máme parádní partu jak rodičů, tak dětí. Děti na tréninky chodí s úsměvem a vrací se tak i k rodičům. Moc je to baví. Nemáme tam žádného hráče, který by se zašíval a nechtěl chodit na tréninky. Je super, že i rodiče mají zájem dívat se na děti, jak se zlepšují a jak je to baví,“ raduje se ze vzájemné spolupráce kouč mladých hokejistů.

Velkým zpestřením pro malé hokejisty byla účast Radima Šaldy na jednom z tréninků. Jak jeho přítomnost vnímal jejich trenér? „Když Radim přišel, byli kluci úplně u vytržení. Když vidí Radima na ledě při zápase a on za nimi přijde na trénink, tak se chtějí samozřejmě vytáhnout. Chtějí s ním soupeřit a jezdit cvičení. Bylo to neskutečný,“ popisuje výjimečný den pro své svěřence.

Hradecký rodák strávil velkou část své hokejové kariéry pod Bílou věží, své první trenérské kroky ale podnikl v Rakousku, kde strávil tři roky. Následně čtyři roky trénoval již v Česku, a to v Černošicích. „Pak jsem dostal nabídku z Hradce. Usoudili jsme, že by bylo dobré se vrátit, tak jsme se po sedmo letech vrátili. Bylo fajn vidět, že kluci, co se mnou hrávali hokej, tady trénují,“ prozrazuje příčiny svého návratu na východ Čech. A jak je s trénováním spokojený? „S dětmi mě to baví a jsem rád, že to co se naučí na tréninku, ukážou i v zápase. Člověka to hřeje u srdíčka, že jsou do toho zažraný a hokej je baví,“ raduje se z odvedené práce. Chválí si i perfektní partu a děkuje asistentům i spolupracovníkům za důležitou pomoc.