Rozhovory
út 8.8.2017 | Radek Staněk, Jan Vavřina

Slyšet vlastní jméno na draftu? Fantastický pocit, říká Tomáš Vomáčka

Talentovaný brankář Tomáš Vomáčka, jenž prožil tři úspěšné roky v Hradci Králové, má za sebou premiérovou sezónu v Americe. Tu strávil v NAHL, kde hájil svatyni texaského týmu Corpus Christi. Závěr ročníku mu navíc přinesl radost v podobě draftu, vybral si ho finalista posledního Stanley Cupu – Nashville Predators! Nyní se mladý gólman připravuje na novou sezónu s Mountfieldem HK.

Jaký byl první rok za mořem?
Skvělý. Stejně tak celá organizace. Hned to na mě dýchlo. Měl jsem štěstí na trenéry a spoluhráče, takže do sebe vše zapadlo. Následoval splněný sen v podobě univerzity a draftu, který už byl takovou třešničkou na dortu. Sezóna určitě skvělá, ale teprve teď všechno začíná.

Jaký je vůbec život v Americe pro mladého kluka, který se přestěhuje a nikoho tam nezná?
Je to jiné. Člověk si teprve uvědomí, jak vše funguje. Všechno je jiné – angličtina, jídlo… Určitě to byl velký skok, ale myslím, že do života skvělá zkušenost. Člověk si uvědomí, že luxus, který měl doma, jako že mamka udělá snídani, taky vždycky není samozřejmostí, začne si ho více vážit a je pak rád za každou takovou věc. Začátky jsou vždy těžké. Člověk si může ve škole myslet, že umí skvěle anglicky, ale přijde tam a je to velký skok. Takže dva tři týdny jsem se trošku trápil, ale jak jsem říkal, měl jsem štěstí na tým.

Měl jste v začátcích nějakého člověka, který vás provázel?
Když jsem přiletěl, tak se mě ujal trenér, vyzvedl mě na letišti, seznámil s rodinou a provedl po stadionu. Jinak mi hned psali kluci z týmu a vzali mě mezi sebe. To mi určitě pomohlo, že jsem někde nemusel sedět sám doma.

Takže jste bydlel u nějaké rodiny?
Ano, fungovalo to tam perfektně. Měl jsem tam jednoho mladšího bráchu. Tohle bylo taky důležité, ve všem mi vyšli vstříc, byl to kamínek do mozaiky, aby do sebe vše zapadlo. Pomohli mi se školou, když jsem něco nevěděl, tak poradili, takže i tohle bylo super.

Nejvíce mi v Americe chyběla rodina

Co vám za mořem nejvíce chybělo? Bylo to třeba české jídlo nebo s tím nemáte problémy?
S tímto moc nemám problém, i když někdy bych si dal raději knedlík, ale tam to byly často fastfoody, i když zdravé. Ale ano, trochu jídlo, ale hlavně rodina, ta mi chyběla nejvíc. Doma je doma.

Podívejme se nyní na sportovní část. Jak jste byl spokojen s vlastními výkony?
Vždy to muže být lepší, ale myslím, že v rámci možností to bylo docela dobré. Měli jsme dobrý tým, kluci mi hodně pomáhali. Hlavně jsem měl radost z play off, že jsme se tam dostali a vyhráli nějaké zápasy, takže to bylo super. Pro mě zase něco nového.

Dá se liga přirovnat k jiné soutěži, kterou jste už zažil?
Asi ne, je to úplně jiný hokej. Konkrétně v naší divizi to byla občas docela řežba, hrálo se hodně do těla. Takový americký hokej, nahoď, někoho tref. Určitě to bylo rychlejší než česká juniorka.

Jaký byl přechod na užší kluziště? Byl to nezvyk, nebo jste to nevnímal?
Naštěstí jsem přijel o měsíc dříve, než začaly zápasy, takže člověk si na to zvykne. Ale některé situace se musí řešit jinak než na velkém hřišti. Takže trochu změna, ale nic dramatického.

Na tréninku jdou všichni do sebe

Jaký je přístup k tréninkům, speciálně ke gólmanům? Liší se od našeho?
U mě úplně ne. Jediná věc byla, že jsem neměl trenéra gólmanů, ale snažil jsem se pracovat sám. Největší změnou pro mě byl asi přístup k tréninkům. Je to jako zápas, všichni do sebe jdou na sto procent, nikdo nic nevypustí. Prostě si to nedovolí.

Jak vypadají mládežnické zápasy ohledně návštěvnosti a atmosféry?
My jsme měli nejvyšší průměrnou návštěvnost v celé lize, tři tisíce na zápas, takže je to trochu změna oproti staršímu dorostu. Tohle bylo super, stejně jako věci, které jsme dělali pro celou komunitu, různé podpisové akce... Takže posun na další úroveň. Ohledně atmosféry to není jako u evropských soutěží chlapů, kde se buší do bubnů. Lidi tam jdou spíše jako do kina. Koupí si popcorn a sledují, co se děje.

Sezóna pro vás vyvrcholila draftem. Jaký to byl zážitek?
Neskutečný. Doteď jsem z něho hrozně nadšený. Splnil se mi dětský sen. Nic úplně velkého to neznamená, ale pocit to byl fantastický.

Řešil jste s někým předem, jak vlastně takový draft probíhá, co vás tam čeká?
Bavil jsem se s pár kluky. Tam jsem už odcestoval dříve s mamkou. Nevěděli jsme, jestli mě někdo vybere, takže jsme to vzali trochu jako dovolenou. Měli jsme krásné čtyři dny, prochodili Chicago. První den jsem koukal na kluky, Nečiho (Martina Nečase) s Chýťou (Filipem Chytilem) a pak to přišlo. Seděl jsem tam, netrpělivě vyčkával a naštěstí to dopadlo.

Jsem šťastný, že si mě vzal Nashville

Měl jste nějaká očekávání? Kdy byste mohl přijít na řadu a kdo by si vás mohl vytáhnout?
Trochu ano, ale ve finále to nic neznamená. Doufal jsem, že mě někdo vezme a jsem hrozně šťastný, že to takhle dopadlo a že mě vzal právě Nashville.

Jaký je pocit, když člověk jede na draft s očekáváním, že bude vybrán, tam pak zaznívají další a další jména a pořád nic?
Musím říci, že je to hrozné. Bavili jsme se o tom s mamkou, která nečekala, že ji to takhle semele. Ale od druhého do sedmého kola je to hrozně dlouhé. Seděl jsem tam už tři hodiny a na člověka jdou myšlenky, jako teď to nevyjde, budu tady sedět a co se stane. Ale když zaznělo moje jméno, tak to ze mě spadlo a už to byla jenom euforie. Byl jsem sice trpělivý, ale nervozita tam byla a už jsem začínal být trochu nevrlý, takže to bylo dost náročné.

Thanks everyone for an awesome week with @predsnhl ! Looking forward to come back! #preds

Příspěvek sdílený Tomáš Vomáčka (@vomis2),

S Nashvillem tedy panuje spokojenost, ale hádám, že by převládala v případě jakéhokoliv klubu, že?
Určitě. Je jedno kam, hlavně, aby se klub o hráče staral. To se mi splnilo a v Nashvillu jsem byl na kempu hrozně spokojený. Celá organizace funguje parádně a nemohl jsem si to vynachválit. Navíc, kdyby to jednou dopadlo na NHL, tak jsou tam skvělí fanoušci, město je taky krásné.

Právník nebo doktor nebudu

Vaše cesta do NHL se oproti jiným hráčům trochu liší. Zvolil jste univerzitu, jak se na ni těšíte?
Ještě mám rok juniorky, takže do toho úplně neskočím, ale už jsem natěšený a nemůžu se dočkat, až to přijde. Jak jsem říkal, splnil se mi sen a je to také další výzva. Je to něco jiného, než vsadit jenom na hokej a bude to o to větší dřina. Ale jsem na to připravený a doufám, že to zvládnu.

Jak vůbec funguje univerzita v zámoří? Asi se nejedná o stejný systém, jako známe z České republiky.
Člověk dostane stipendium a první rok jsou předměty pro všechny stejné. Matematika a tyto obecné předměty. Po prvním roce si můžete zvolit, co chcete, ale nemusíte. Můžete pokračovat dál a to poslední rozhodnutí musíte udělat do třetího roku. Ale je dobré, že obory jsou stejné na všech univerzitách, takže člověk nejde na konkrétní obor, ale má ještě rok na rozmyšlení.

Máte už představu, co by vás bavilo a čemu byste se chtěl věnovat?
Asi sportovnímu managementu, ten se dá dobře skloubit s hokejem. Asi nebudu právníkem nebo doktorem (usmívá se). Teď ještě dodělám v Americe střední školu, ale v podstatě on-line. Největší rozdíl je v jazyku, zadání v angličtině není vždy sranda.

To ale budete mít mezeru v českých dějinách…
To je dost možné (směje se). Ale snad ne. Měl jsem jen historii Ameriky, Evropa je moc nebere. Víme, kde je Rusko a víme, kde je Německo. Tím to u nich tak končí…

Cestě do NHL nechávám volný průběh

Je nyní NHL vaším hlavním cílem, i vzhledem k univerzitní cestě? Nebo tomu necháte volný průběh?
Spíš volný průběh, uvidíme, jak se to vyvine. Univerzita je výhodou, že člověk má čtyři roky a víceméně se nemusí starat, kde bude hrát. V tom je to super. Prioritou je teď asi škola, určitě bych to po prvním roce univerzity nezabalil a odešel. Je dobré alespoň dva roky udělat a posunout se ve vzdělání. Další dva roky se pak dají dodělat dálkově. Jsem názoru, že když na to člověk má, tak mu šance neuteče a někdy je možná lepší počkat. Všechno má svůj čas a já si jdu krok za krokem. Když to vyjde, tak to vyjde. Když ne, budu mít školu.

Jaké je pro vás probíhající léto. Byla už nějaká dovolená nebo jste rád, že jste po roce doma?
Já se vracel hrozně pozdě. Ještě před draftem jsem absolvoval kempy Toronta a Chicaga, domů jsem přiletěl asi 11. června, takže jsem si to spíš užíval. Je to hektické, teď už se zase trénuje tady. Když jsem doma, tak se snažím vypnout a být s rodinou.

Jak se budete přes léto připravovat? S Mountfieldem?
Ano, jsem rád, že mi Hradec tu možnost dal a můžu tu trénovat s A-týmem i juniorkou. Za tohle jsem hrozně šťastný a klubu patří velký dík. Budu tady, dokud to půjde.