Rozhovory
st 25.3.2020 | Daniel Krátký, Jan Vavřina

Vladimír Růžička: Jeden hráč přes 30 bodů? To je bohužel málo

Bývalý kouč národního týmu Vladimír Růžička strávil větší část posledního extraligového ročníku na lavičce hradeckého Mountfieldu. K němu se připojil 23. října, aby vytvořil trenérský kolektiv spolu s Tomášem Martincem, Alešem Krátoškou a Petrem Svobodou. Tato čtveřice dokázala dovést Lvy do finále Ligy mistrů, extraligu ale zakončili Východočeši na osmém místě. Jak skončený ročník hodnotí právě jeden ze dvou hlavních trenérů?

Sezóna 2019/20 je minulostí. Jaká byla z vašeho pohledu?
K sezóně mám taková dvě hodnocení. V extralize jsme chtěli být do šestého místa, skončili jsme osmí – s tím jsem určitě nespokojený. Postoupili jsme do předkola a v něm chtěli vybojovat postup, bohužel k tomu už nedošlo. Druhá část je Liga mistrů, v ní jsme překvapili a dostali se do finále. Myslím si, že to je pro Hradec i pro český hokej poměrně velký úspěch.

Hradec skončil poprvé mimo elitní šestku po základní části. Kde nastal zlom, kdy se začal tento milník vzdalovat?
Já přišel na konci října a myslím, že do ledna to tak nějak šlo. V únoru byla reprezentační přestávka a tím, že jsme hráli hodně zápasů, jsme chtěli dát hráčům trochu volno, aby si odpočinuli. Potom jsme sehráli docela slušný zápas na Spartě, který jsme otočili. I když to nebylo nic světoborného, podařilo se nám tam urvat body s tím, že jsme následně odehráli poměrně vyrovnané zápasy, ale další body se nám nedařilo získat. Myslím si, že jeden z nejdůležitějších zápasů byl v Brně, kde jsme prohráli 1:2. Tam jsme věděli, že pokud zápas vyhrajeme, do šestky se ještě můžeme prokousat. Ale tím, že jsme prohráli, bylo jasné, že si to Brno pohlídá.

Kádr doznal v průběhu sezóny poměrně velkých změn. Neberete to zpětně tak, že jich bylo až moc? Přece jen se změnily téměř dvě pětky...
Hráči se postupem času měnili, někteří byli zranění, někteří se vyměnili. Samozřejmě je to vždycky dvousečné – někdy výměny vyjdou, někdy ne. Myslím si ale, že hráči, kteří přišli, hráli poměrně slušně. Jediný, komu se úplně nedařilo podle představ, byl Lukáš Žejdl, který byl ale docela dlouho zraněný. Když už se do toho začínal dostávat, zase se zranil a znovu nemohl hrát.

„Hrát zápas s nula diváky na stadionu, to je něco hrozného.“

Vladimír Růžička (o posledním utkání)

Jak moc ovlivnil hru týmu výpadek elitní obranné dvojice – Tomáše Linharta a Petra Zámorského?
První obrana se někdy od třicátého kola víceméně rozpadla, v podobný moment se oba dva zranili. Petr Zámorský nám chyběl v ofenzivní části, protože sezónu předtím měl hodně bodů a je to hráč, který je i jako obránce hodně ofenzivní. Linhy je hráč do defenzívy, navíc hodně zkušený. Výpadek těchto hráčů je znát, ale beru to tak, že v hokeji je to normální. Hráči se zraní nebo nemají výkonnost, a tak se jde například do různých výměn. To k hokeji zkrátka patří.

Na druhou stranu se podařilo zapracovat do sestavy Radima Šaldu, šanci dostal i Michael Gaspar. Proběhl u nich progres, který jste očekávali?
Radim Šalda byl pro mě obrovské překvapení v tom, že když jsem přišel, tak jsem ho vůbec neznal. S ohledem na to, že to byla jeho první sezóna mezi seniory a je to mladý kluk, hrál velice dobře. Ukazuje, že by z něj mohl být velice dobrý obránce, což je moc dobře. Gaspiho (Michaela Gaspara) jsem tolik neviděl, protože se bohužel hned po mém příchodu zranil. Měl vážněji poraněný vaz v koleni, nejdříve to vypadalo, že bude chybět týden nebo dva, ale nakonec byl mimo přes měsíc. Co pak nastoupil u nás nebo v Litoměřicích, tak hrál velmi dobře. Musím ale říct, že velmi mile mě překvapil Ríša Nedomlel. Znám ho velice dobře ze Slavie a pro nás byl skoro nejlepší obránce. Celou sezónu nás navíc skvělými výkony držel v brance Marek Mazanec, ten byl velkou oporou. Celkově jsou v týmu kluci, kteří pokud na sobě budou hodně makat, to mohou daleko dotáhnout – do zahraničí i reprezentace.

Jaký pro vás byl nejvýraznější moment uplynulé sezóny a proč?
Z extraligy například výhry na Spartě nebo v Liberci. Hrozně velký dojem ve mně nechaly zápasy v Lize mistrů, které nebyly vůbec jednoduché. K vidění byl vynikající hokej a hrálo se o hodně. V tom to bylo trošku jiné, v extralize se v základní části hraje dlouho o umístění. A jak se říká, že hokej se začíná hrát v březnu a dubnu, tak to se letos bohužel moc neuskutečnilo.


V CHL se vám dařilo náramně, v Tipsport extralize už to takové nebylo. V čem byl největší problém?
Nevím, jak je to možné, ale nedařilo se nám hrát dobře domácí zápasy. Kluci makali a bojovali, ale zdálo se mi, jako kdyby byli trochu nervózní. Jakmile jsme začali prohrávat, z přemíry snahy byla ve hře velká nervozita. V lize jsme plno dobrých utkání odehráli na hřištích soupeřů. Stejně tak v Lize mistrů, venku jsme si vlastně zajistili postupy. V Mannheimu jsme ubojovali postup po remíze 1:1, v Zugu vyhráli jasně 4:0 a rozhodli to u nich. S Djurgårdenem byla série poprvé obráceně, začínali jsme venku. A i tam jsme vyhráli 3:1. Doma jsme pak dali tři góly a postup si pohlídali. Celou sezónu jsme se navíc trápili s góly. Útočníci pracovali dobře, ale chyběly tomu góly. Je to vidět na tom, že máme jediného hráče přes třicet bodů, a tím je Radek Smoleňák. To je bohužel málo, v tom byl Smoli hodně opuštěný. Je potřeba mít tři čtyři hráče, kteří udělají přes třicet bodů. Když vezmu, že by se podařilo přidat o nějaký gól nebo přihrávku více, tak by to rozhodlo tři čtyři zápasy. A myslím, že právě ty nám v základní části chyběly.

Poslední zápas jste odehráli bez diváků, předčasně skončilo play off i sezóna. Má to pro vás hořkou pachuť? Přece jen se od léta tým chystal na vrchol sezóny, a ten vlastně nepřišel...
My odehráli alespoň dva zápasy. Jsou mužstva, která neodehrála v play off ani jeden. Je to samozřejmě divné, ale nedá se s tím nic dělat. Přišlo něco, s čím nikdo nepočítal, a bohužel to zasáhlo nejenom hokej, ale všechny sporty na světě a vůbec celou společnost. Je to samozřejmě škoda, protože play off vtáhne lidi. A jasně se to ukázalo – jeden den s lidmi, druhý bez nich. V létě, když hrajeme přáteláky "pouťáky", tak přijde třeba patnáct set lidí a říká se, že se to hraje bez lidí. Ale hrát to s nula diváky na stadionu, to je něco hrozného. Diváci jsou to koření, ti vytváří atmosféru. Je to divné, přirovnal bych to k tréninku, kde nikdo není. I když i tam je pár lidí...

Jak fungovala spolupráce s kolegy? Jak jste měli rozdělené funkce?
Měli jsme to rozdělené tak, jak to bylo domluvené. S Máťou (Tomášem Martincem) jsme o všem rozhodovali, debatovali spolu. Samozřejmě jsme vše také rozebírali s Kráťou (Alešem Krátoškou) a Svobodičem (Petrem Svobodou). Tvrďa (Michal Tvrdík) nám pomáhal hodně jako kondiční trenér a také s Patrikem Stehnem odvedli skvělou práci jako videotrenéři. Stejně jako Robert Horyna s brankáři. Dobrou práci odvedl i Jarda Bednář. Pro mě to bylo velké nóvum – můj názor je takový, že je lepší, když je jeden hlavní trenér, který samozřejmě spolupracuje a komunikuje s kolegy, ale je za vše odpovědný. Z počátku to bylo trošku složitější, ale domluvili jsme se a myslím si, že to fungovalo. Pro mě to bylo velké plus v tom, že jsem se plno nových věcí naučil a o spoustu z nich obohatil. Celkově jsem byl hodně mile překvapený, Mountfield je velice dobrá organizace, a když mě oslovili, byl jsem rád, že jsem mohl pomoct a něčemu přispět. Protože hokej mě z pozice trenéra hrozně baví.

„Uvidíme, jak to bude. Zatím nic nevím.“

Vladimír Růžička (o své budoucnosti u týmu)

Cílem vedení klubu byl postup do čtvrtfinále, zhatil to předčasný konec sezóny. Jaké jsou vyhlídky do budoucna?
Během týdne čtrnácti dnů by mělo být nějaké jednání s vedením klubu a následně se rozhodne. Uvidíme, jak to bude, zatím nic nevím. Celý náš národ je nyní v karanténě, a tak je důležité, abychom všichni přežili koronavirus ve zdraví. A mohli zase normálně žít, vyrazit ven a k tomu patří samozřejmě i sport. Aby se mohli lidé na sport těšit a také na něj chodit.

První rok jste měli možnost využít coach challenge. Jaká to byla změna a jak jste se s tím vypořádali?
Je to perfektní věc. V play off byla na šedesát minut jedna challenge a v prodloužení byla možnost použít druhou. Bylo by ale dobré, aby to fungovalo ve všech zápasech, protože někdy se stalo, že jsme od rozhodčích dostali zprávu, že to nefunguje a nebudeme to moci použít. To je divné a je to škoda. Myslím si, že by bylo dobré, aby vše bylo na zápas připraveno a oba týmy měly možnost to uplatnit v šedesáti minutách. Je to ale určitě velké plus.

V současné době vysílá ČT Sport záznamy starších sportovních klání. Budete sledovat nějaké zápasy, ve kterých jste byl přímým aktérem?
Zatím to moc nesleduji, spíše jsem doma s malou a snažím se jí věnovat. Popravdě ani nevím, co budou dávat. Nedávno jsem ale koukal na mistrovství světa atletiky z roku 1983 a rád jsem to viděl, protože si na to vzpomínám. Když se to konalo, byli jsme s národním týmem v německém Rosenheimu a koukali na to. Je to hezké, když člověk kouká na sporty a vidí naše vlajky, sportovce a atlety, kteří tam vyhrávali a byli na stupních vítězů. Pokud bude pauza delší, tak si pustím i nějaký hokej nebo fotbal.