Aktuální zprávy z klubu
ne 26.6.2022 | Pavel Tureček, Jan Vavřina | Foto: Kronika Jaromíra Součka – V 50. letech minulého století měli hráči Svobodných Dvorů dopravu zajištěnou stěhovacím automobilem

Hradecká historie: Mnohaleté čekání na stadion

Už jen tři kompletní sezóny odehrají hradečtí hokejisté, než se na počátku roku 2026 bude pod Bílou věží slavit výročí 100 let kanadského hokeje ve věnném městě. Už samotná blížící se stovka je důvodem k zastavení se, k důkladnému zmapování toho, co se za tu dobu v hradeckém hokeji i v samotném Salonu republiky událo. Desetidílný seriál vychází pravidelně každou středu a neděli a tentokrát nabízí pohled na těžké válečné a poválečné období.

Období druhé světové války a tuhé zimy byly léty největšího rozmachu hradeckého hokeje. Vždyť v soutěžích působila takřka desítka klubů z území dnešního Hradce Králové. V prvé poválečné sezóně se BK hockey slučuje se Slávií a vypadá to na vznik nového silného klubu. Po společenských změnách roku 1948 se agilní SK Žižkov Kukleny včleňuje do hradeckého Sokola, tedy hlavní jednoty zastřešující valnou většinu hradeckých sportovců.

Hokejisté z Plácek zase vstupují do Závodní sokolské jednoty Škoda, neboť právě ve „škodovce“ pracuje většina hráčů. No a na podzim 1949 přecházejí hokejisté ze Sokola Hradec Králové do ZSJ Škoda a tím je vytvořen základ budoucího hokejového Spartaku. Právě Spartak bude po postavení zimního stadionu udávat tón v hradeckém hokeji.

V padesátých letech minulého století se ti nejlepší hradečtí hokejisté soustřeďují do mužstva ZSJ Škoda (později Spartak). Do budoucna už nebude mít svou sílu Meteor. Ještě skoro dvacet let bude jeho hvězda i pod novým názvem Rolnický družstevní podnik či Slavoj na hradeckém hokejovém nebi zářit, ale už bohužel ne takovou silou, jako ve čtyřicátých letech. Po odchodu většiny hráčů právě do mužstva Škodovky se hraje ve Svobodných Dvorech jen okresní přebor. Nakonec se mužstvo z obce cihelen už jako Slavoj probojuje do krajského přeboru, aby v roce 1968 hokej ve Svobodných Dvorech skončil úplně.

Na budování zimního stadionu se podíleli sami hráči.

V lokálních soutěžích pokračují ještě hokejisté Třebše, Malšovic a Plácek, objevuje se v ní i mužstvo Rudé hvězdy a vojenští hokejisté, ale jediným významnějším reprezentantem hradeckého hokeje v republikových soutěžích už bude až na epizodu vojenské Dukly v další dekádě jen Spartak. Ten ještě před vybudováním zimního stadionu okusí druhou nejvyšší soutěž, ale bez vlastního umělého ledu to zkrátka v tak vysoké soutěži nejde, takže následuje pád až do třetí nejvyšší soutěže.

Se stavbou zimního stadionu proto pomáhají i sami hráči, ostatně nic jiného jim nezbude, neboť takřka jednu dekádu se o budování stadionu jen hovoří, případně se na něj vybírá ve sbírkách. Před výstavbou zimního stadionu hrají hokejisté tehdejšího Spartaku domácí zápasy v podstatě po celém Hradci Králové. Například na ledové ploše v místech dnešního atletického stadionu se poprvé v dresu hradeckého seniorského mužstva představil Jiří Dolana, pozdější československý reprezentant.

Dále hrálo mužstvo na kluzišti na Pláckách, vedle dnešních tenisových kurtů a představilo se i v Kuklenách. Ostatně ani společenská situace hokeji mimo ligové soutěže příliš nepřeje. Zkraje padesátých let je tu první liga (v jedné sezóně dokonce s jednadvacítkou mužstev) a pod ní už jen krajské přebory a níž pak přebory okresní. Dlužno dodat, že své zásahy do hradeckého hokeje vykonává i počasí. Například sezóna 1947/48 je dlouho bez ledu. Mrzne až v okamžiku, kdy Klement Gottwald promlouvá na konci února „po návratu z Hradu“, ale to už je na hokej pozdě, takže nižší soutěže jsou prohlášeny za nehrané.


Pokud i vy patříte mezi pamětníky či milovníky hradecké hokejové historie, anebo máte zajímavé historické materiály, redakce bude ráda za jejich poskytnutí. Pro více informací napište prosím na redakce@mountfieldhk.cz


Další díly seriálu o historii hradeckého hokeje: