Chtěl jsem se ukázat, říká Patrik Bartošák a těší se na fanoušky

Patriku, odchytal jste první zápas v hradeckém dresu. Jaká to byla premiéra?
Po utkání se to vždy hodnotí lépe, když člověk vyhraje a relativně se mu to povede. Takže teď můžu říct, že jsem se cítil dobře, ale musím přiznat, že před zápasem jsem byl trošičku nervózní. Přeci jen je to nějaká doba, co jsem naposledy stál v Česku na ledě, a jsem v novém klubu, mám kolem sebe nové fanoušky a nové město. Je to pro mě úplně něco nového. Moc mi nepomohlo, že jsem měl v úvodní třetině asi tři zákroky, ale kluci mi strašně pomohli a podrželi mě. Moc jsem toho neměl, ve třetí třetině jsem doufám tým zase podržel trochu já. Pro nás všechny to byl super zápas – jestli takhle budeme hrát i v extralize, tak máme velkou šanci hrát hodně nahoře.

Jaké pro vás bylo dlouhé čekání na první start? Nebylo to už lehce frustrující?
Samozřejmě jsem čekal, že v tuto dobu už budu mít odchytané dva tři čtyři přáteláky. Bohužel zdravotně jsem nebyl úplně v pohodě, takže mám zatím odchytánu půlku za Kolín a teď první zápas za Mountfield. Doufám, že nyní už budou utkání přibývat, ať jsem na začátek sezony připraven. Mám to za sebou a uvidíme, co bude příští týden.

Byla to po celém létě velká motivace ukázat se hned na úvod fanouškům?
Stoprocentně, možná i proto jsem byl trochu nervózní. Chtěl jsem, aby se mi povedl první zápas. Natrénováno mám, byl jsem nahecovaný, asi i to mi víc pomohlo. Chytal jsem minulou sezonu až do dubna, skončili jsme asi dva dny před Hradcem. Takže se mi to jen o něco protáhlo. Když vypadnete v předkole a pak chytáte až na začátku srpna, tak je to stejné. Ale co jsem v Evropě, nestalo se mi, abych chytal poprvé až prvního září.

Jaké to je chytat zase za extraligový tým? Pamatujete si pod Bílou věží nějaké duely jako soupeř?
S Třincem si pamatuji, že jsme tu prohráli 0:1 po nájezdech. S Vítkovicemi jsme tu několikrát hráli, to byly obranné valy proti sobě, končilo to fotbalovými výsledky. Z Hradce jsem si vždy pamatoval fanoušky – hlavně když jsem začínal jako host pod domácím kotlem. Jsem rád, že teď budou stát na straně mého týmu.

Pojďme přímo k Berlínu: Nejprve vás moc neprověřil, až poté začal kousat. Jak jste se dostával do tempa, když jste neměl tolik práce?
Bylo to samozřejmě těžké, ale už chytám asi pětadvacet let, takže jsem zažil utkání, kdy se do toho dostanu hned, i taková, kdy vůbec a dostanu tři rychlé kousky. Že jsme je přehrávali, značí, jakou máme sílu. Nebudu si stěžovat, že na mě šlo málo střel. Ten jeden gól je mi upřímně úplně jedno. Jsem rád, že se nám to povedlo jako celku a domácí generálku před extraligou jsme zvládli na jedničku.

A jak se vám zatím líbí v klubu? Jako extrovert jste s nějakým seznamováním se asi neměl velké trable, že?
Chytal jsem v Americe, Rusku, Finsku i Česku. Hokej je všude stejný, a tím, že jsem jaký jsem, tak do kabiny vždy rychle zapluji. Možná je to lepší udělat si s kluky nějaký vztah, než tady půl roku chodit po špičkách. Někomu můžu přijít jako moc hlasitý, ale jsem prostě takový.