Cítím, že Hradec je správný krok, hlásí Ahti Oksanen. Na tlak se těší
Zřejmě nejatraktivnější letošní akvizicí hradeckého Mountfieldu je Fin Ahti Oksanen. Osmadvacetiletý útočník dorazil do královského města před několika dny, nyní už absolvoval taktéž tréninkové jednotky na ledě s novými spoluhráči. V rozhovoru po jedné z nich se rozpovídal nejenom o tom, proč zvolil nabídku Hradce, ale také zavzpomínal na univerzitní léta.
Ahti, máte za sebou první tréninky s týmem na ledě. Jak jste se během nich cítil? Bylo to pro mě opravdu těžké, první trénink byl fakt hodně náročný. Samozřejmě to bylo dané tím, že to byl první trénink, musím si chvilku zvykat. Ale jo, bavilo mě to. Uvidíme, jak to půjde dál.
Před nástupem na led jste s týmem ještě tmelili partu v Orlických horách, jak jste si to užil? Skvěle! Trochu jsme popili a prostě jsme si užívali společný čas. Bylo pro mě skvělé nové spoluhráče poznat a popovídat si se všemi. Víte, je opravdu důležité a také moc fajn všechny hned takhle poznat.
Takže to nebylo tak velké jak to znáte z Finska? Tamní sauna párty jsou celkem proslulé… (směje se) Na hotelu jsme sice saunu měli, ale zas tak velké to nebylo. Ve Finsku to je občas fakt divoké, to je pravda. Ale já jsem si moc užil uplynulý víkend se spoluhráči.
Jak se vůbec seběhlo to, že jste kývnul na nabídku Hradce Králové? Řekl bych, že se všechno ujednalo celkem rychle a hladce. Upřímně, po uplynulé sezóně jsem se asi úplně zpočátku neviděl ve střední Evropě, o té jsem moc nepřemýšlel. Ale poté se začal Hradec zajímat. Můj agent mi následně řekl o této možnosti a já se začal více a více zajímat o klub a další věci kolem. Najednou jsem cítil, že by to pro mě mohl být vlastně hodně dobrý přesun. Poté se všechno rychle domluvilo, a tak jsem tady.
„Myslím si, že když se bude liga stále zlepšovat, tak mě mnoho hráčů bude napodobovat.“
Vy jste byl v elitní pětce kanadského bodování Liigy. Nebývá zvykem, že by hráči takového kalibru chodili do české extraligy. Proč jste tak učinil vy? Máte pravdu, dost jsem o tomhle přemýšlel. Bavil jsem se i s mým agentem o tom, že moc hráčů takový krok v předchozích letech neudělalo. Čím více jsme se o tom ale bavili, tím více nám to dávalo smysl. Česká liga je kvalitní, rok od roku lepší. Já jsem nyní první vlna takových přesunů. Myslím si ale, že když se bude liga stále takhle zlepšovat, tak mě mnoho kvalitních hráčů bude napodobovat a přicházet sem do Česka.
Předpokládám, že jste obdržel nabídky i z lepších soutěží. Třeba i z KHL. Ty vás nelákaly? Nějaké nabídky jsem měl, to je pravda. Ale spíše jsem je moc nevnímal, protože nebyly úplně z klubů, které by byly zajímavé. I proto jsem využil příležitost tady v Hradci, chci se ukázat.
Nejenom v Hradci od vás mají velké očekávání. Dá se předpokládat, že na vás bude celkem vyvíjen tlak… Rozhodně. Popravdě si hraní pod tlakem celkem užívám. Zatím nás čeká dlouhý tréninkový kemp, ale já už se osobně moc těším na start nové soutěžní sezóny. Hrát hokej, to je to, co miluju.
Mnoho finských novinářů se podivovalo nad vaší neúčastí na letošním MS v Lotyšsku. Nebyl jste z neúčasti zpočátku trochu zklamaný? Možná trošku. Během play off jsem měl nějaká menší zranění, takže je možné, že ovlivnila rozhodnutí trenérů. Ale to nevím. Samozřejmě mě to ale trošku mrzí, bylo by moc super být na mistrovství. Uvidíme, věřím, že bych mohl být s národním týmem po této sezóně.
Vy jste se jako Fin poměrně neobvykle v juniorském věku přesunul na americkou univerzitu. Dokonce jste tam působil jako obránce. Jak se z vás stal zase útočník? Moje kariérní cesta je celkem odlišná od normálních hokejistů. Byl jsem útočníkem, když jsem začal hrát hokej ve Finsku. A to myslím někdy do čtrnácti, potom mi jednoho dne trenér řekl, že budu obránce. A tak jsem hrál vzadu až do druhého roku na NCAA. Potom za mnou přišel trenér David Quinn, který působil v posledních letech u New York Rangers, a řekl, že jsem celkem dobrý v ofenzívě. A posunul mě dopředu. Vidím to ale jako pozitivní věc. Můžu hrát v obraně, zvládnu nastoupit na obou křídlech i v centru. Takže vlastně jediný post, který nyní neumím hrát, je ten brankářský (usmívá se).
Díky přesunu do útoku jste si na univerzitě mohl zahrát s Jackem Eichelem, hvězdou NHL, v jedné formaci. To asi také stálo za to, že? To teda. Pamatuju si, že během prvního zápasu zpátky v útoku jsem neměl páru o tom, jak mám hrát. Ale kouč Quinn mě dal do formace s Eichelem a já dal čtyři góly, ani jsem nevěděl jak. Eichel mi na všechny přímo nahrál. Je to skvělý hráč.
Na University of Boston jste si ale zahrál s mnoha budoucími hráči NHL. Na to musí být radost vzpomínat… Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do velkého a tradičního týmu. Nevím, jestli dokážu vyjmenovat všechny hráče. Měli jsme v týmu hráče jako Matt Grzelcyk, Charlie McAvoy, kteří hrají za Boston Bruins. Další jsou Jack Eichel z Buffala, Evan Rodriguez z Pittsburghu, Jordan Greenway z Minnesoty, Matt Nieto ze San Jose. Zkrátka každý rok jsme měli tři nebo čtyři hráče, kteří šli hrát přímo z univerzity do NHL.
„Věřím, že se spoluhráči někdy na ryby vyrazíme.“
Jak se vlastně tehdy vůbec sešel váš odchod z Finska do Ameriky na univerzitu do Bostonu? Popravdě já vlastně vůbec nevím, jak na mě přišli. Hrál jsem za juniory ve Finsku a tolik toho nevěděl o univerzitním hokeji. Dostal jsem se ale do reprezentačních týmů do osmnácti a dvaceti let a hádám, že si mě během zápasů vyhlédli skauti z univerzitních soutěží. Z ničeho nic se mnou začala mluvit spousta lidí po zápasech, ptali se mě, jestli bych měl zájem tam jít. Fakt jsem toho moc nevěděl, jenže pak jsem pár škol navštívil a hned věděl, že tuhle příležitost si nechci nechat ujít. Říkal jsem si, že do Finska se můžu vrátit vždycky. Ale tohle byla životní příležitost.
A co jste nakonec studoval? Vybral jsem si reklamu a také historii. A všechno nakonec dopadlo dobře, mám bakalářský titul. To se bude hodit po hokejové kariéře.
Na sociálních sítích se nedá nevšimnout, že vás celkem baví rybaření… Je to vlastně celkem vše, co dělám mimo hokej (směje se). Vždycky jsem rybaření miloval, speciálně muškaření. Mnoho let jsem se vždycky v létě dokonce účastnil závodů. Je vlastně celkem zajímavé, že jsem tady v České republice, protože český reprezentační tým je nejlepší na světě.
To budete moci vyrazit na ryby s některými spoluhráči, kteří ve volném čase chodí rybařit… Fakt? To ani nevím, neměl jsem tolik času se s nimi bavit, ale myslím, že se poznáme. A třeba někam na ryby vyrazíme.