David Pospíšil v nové hokejové roli: Čeká mě perných devět měsíců

Jak se zrodilo vaše působení v Hradci Králové?

Ta myšlenka vznikala postupně. S Martinem jsme se na tohle téma bavili, ještě když jemu zrál plán, že bude v Hradci trénovat. Když to dopadlo, přemýšleli jsme se o naší případné spolupráci. Potom mi dal nabídku, jestli bych nechtěl dělat asistenta.

Martin Hosták i na veřejnosti dlouho mluvil o svém záměru přivést si Vás do týmu. To Vás tak dlouho přemlouval a Vy jste se tak dlouho rozmýšlel?

Tam nešlo o přemlouvání, já jsem byl připravený pracovat. Jsou ale určité podmínky, které si člověk představuje, a věci, které chce mít ve smlouvě. Ne všechno bylo podle představ obou stran, takže chvíli trvalo, než jsme se dohodli. Teď už je všechno košer.

Půjde o Vaše první trenérské angažmá. Cítíte drobnou nervozitu?

Nervozitu ne. Od svých šesti let žiju v hokejovém prostředí, takže pro mě nejde o nic nového. Nová je pozice, ale nemyslím, že bych měl být z něčeho nervózní. O hokeji mám určitou představu, navíc jsem v Hradci jako asistent, což znamená, že hlavní tíha leží na Martinovi. Já mám svým způsobem i trochu času se rozkoukat a vklouzout do nové pozice. Myslím, že se plynule začlením a bude to v pohodě.

Jedním z důležitých faktorů pro Vás určitě bylo, že zůstáváte ve svých rodných Východních Čechách.

Já jsem vlastně skončil s hokejem kvůli tomu, že už se mi nechtělo cestovat. Přestože jsem ještě nabídky měl. Měl jsem malou dceru a musel jsem se rozhodnout, jestli zůstat doma a hokej hodit za hlavu, nebo pokračovat v nějakém angažmá. Rozhodl jsem se skončit a zahájit novou etapu života. Chvíli mě to nemrzelo, pak zase ano. Dneska je ale hráčská kariéra pryč a na hokej už se dívám úplně jinak.

V Hradci stále trvají komplikace se stadionem a především s ledovou plochou. Jako člověk, který relativně nedávno ukončil kariéru, musíte zvlášť cítit, jak jsou hráči na led natěšení...

Hráči mají vždycky pocit, že to na ledě bude jednodušší, je to jejich přirozené prostředí. Neznám hokejistu, který by miloval letní přípravu, to by pak nebyl hokejista. Je to nutné zlo, bez kterého se potom ale nedá fungovat na ledě. Všichni už si v dnešní době uvědomují, že pokud v sobě nebudou mít nabranou energii, tak můžou mít sebelepší hlavu, sebelepší ruce a stejně budou na ledě zbyteční. Hokej je dneska postavený na agresivitě, bruslení, síle a pokud je k tomu někdo ještě šikovný, tak má navrch.

S týmem budete alespoň v prvních dnech jezdit trénovat do Pardubic...

Nedá se nic dělat. Prostě jsou tady nějaké problémy. Hokejisti ale nejsou panenky, takže pokud se nebude jednat o nějakou dlouhou dobu, kdy bychom náš program pořád lepili, tak se to dá vydržet. Všichni se dokáží přizpůsobit, zatnout zuby a prostě jet. Pardubice nejsou tak daleko, abychom to nezvládli, horší jsou časy, které máme k dispozici. Třeba bychom chtěli i víc ledu, ale jsme smíření s tím, jak to teď na začátku je. Do souteže pořád zbývá dost času a já věřím, že se dokážeme dobře a včas připravit.

Už jste se s Martinem Hostákem domlouvali na rozdělení trenérských úkolů na lavičce?

Bavili jsme se o tom, ale to se ještě bude vyvíjet. Budu ještě poznávat tým a tým bude poznávat mě. Není to o tom, že Martin řekne – ty budeš mít na starosti beky, ty dneska uděláš šťávu a budeš ji dělat do konce září. Každý může mít poznatky ke všemu a spíš jde o to skloubit je, aby z toho byl užitek pro mužstvo.

A jak Vy sám skloubíte práci v Hradci a v České televizi?

Zápasy se naštěstí nekrejí, takže to půjde. Bude to samozřejmě hodně náročné, ale prozatím mám smlouvu do konce sezóny. Potom se budu muset rozhodnout, co je pro mě přínosnější, zajímavější a nějakým způsobem svůj program trochu upravit. Navíc ještě podnikám a mám spoustu dalších aktivit. Čeká mě ne Perný den jako Beatles, ale perných devět měsíců.

Navíc musíte brát v úvahu další věc. Když se vám nebude s týmem dařit, lidé vám mohou dát neúspěch „sežrat“. Uvidí vás v televizi a řeknou si, to jsou ti experti, co neumí trénovat...

S tím počítáme a nic s tím neuděláme. Český národ je národ trenérů, ale na druhou stranu musím říct, že lidi tady sportu rozumí. Když to srovnám se zahraničím, tam jsou to opravdu fanoušci, ale proto se zase netlačí do nějakých závěrů a fandí svému týmu. Kdežto u nás se každý snaží hodnotit a řešit, proč to tak je. Ale to je asi naše česká povaha, já osobně s tím problém nemám. Jestli na mě někdo bude řvát „ty chytrej experte, teďs nám to ukázal“... Já se budu snažit dělat svoji práci nejlépe, jak to jde, a zachovat si čisté svědomí.