Aktuální zprávy z klubu
pá 24.12.2021 | Daniel Krátký, Jan Vavřina

Koho navštívil „chudej“ Ježíšek aneb Vánoce hradeckých Lvů

Vánoce jsou tady! A těší se na ně pochopitelně i kabina hradeckého A-týmu. Jak je vnímá a co pro ni znamenají tyto nejkrásnější svátky roku? Jaký byl pro hráče nejlepší dárek? A co speciální zážitky? O tom se rozpovídali vybraní členové královéhradecké lví družiny.

Radek Smoleňák: Vánoce pro mě většinou znamenají čas bez hokeje, období totálního relaxu, odpočinku a pěkně stráveného času s rodinou bez jakéhokoliv stresu. Lidé se mají navzájem rádi, nebo to alespoň dělají (směje se), takže to je docela fajn. A taky pohádky pro mě moc znamenají. A dárky? Pamatuju si, že vždycky, když jsem dostal třeba hokejku, tak jsem měl obrovskou radost. Ale jednou jsem byl hodně uvařenej z toho, že jsem dostal discmana, se kterým se dalo hýbat. Většinou se totiž musely držet rovně v ruce, aby hrál, ale já jsem dostal nějaký speciální, takže jsem ho mohl různě obracet. Byl jsem pak docela kápo.

Petr Svoboda (asistent trenéra): Vánoce jsou pro mě čas strávený s rodinou, kterého si přes sezónu tolik neužiju. A hlavně to jsou svátky klidu, pohody a lásky. Vím, že když jsem byl malý a dostal jsem hokejku, s tou jsem dokonce pak i spal a těšil se, až si ji budu moct vzít na trénink.

Henri Kiviaho: Kdybych byl zpátky doma ve Finsku, tak bych Vánoce strávil doma s rodiči, relaxoval a prožíval klidné svátky. Vánoce jsou nejlepší, když jste dítě, čekáte na příchod Santy a na ty vysněné dárky. Nejhorší věc ale určitě byla, když jsem zjistil, že Santa není opravdový (směje se).

Radek Pilař: Když se řeknou Vánoce, tak se mi vybaví příjemně strávené chvíle s rodinou, jak úzkou, tak i tou širší. Rád vzpomínám na to, nevím, kolik mi mohlo být, když se mě strejda ptal, jaký byl Ježíšek. A já mu řekl, že „chudej“, takže od té doby se to se mnou táhne a strejda se mě každý rok ptá, jestli byl Ježíšek zase chudý. Přál jsem si totiž tehdy bob s volantem, a ten jsem nikdy nedostal, takže mě to mrzelo (usmívá se).

Tomáš Martinec (hlavní trenér): Vánoce pro mě znamenají chvilku klidu, pohádky, cukroví a setkání se s těmi nejbližšími, to je nejvíc. A Vánoce jsou samozřejmě to nejvíc pro děti, takže vidět jejich radost, to je krásné. Nejvíc vzpomínám na to, když jsem byl malý a přes Vánoce bývala tuhá zima, takže jsme chodili bruslit na rybník.

Ahti Oksanen: Nejlepší na Vánocích je trávit čas s rodinou a přáteli. A trochu si odpočinout od toho všeho. Když mi bylo čtyři nebo pět, tak jsem dostal poprvé hokejovou výstroj, to je taková první věc, která se mi vybaví.

Jordann Perret: Je důležité strávit Vánoce s rodinou a přáteli. Vánoce jsou většinou nejlepšími a největšími svátky v roce, takže je důležité být hlavně šťastný. Rozbalovat si dárky a vidět Santovo oblečení takřka všude, to je prostě super.

Ladislav Souček (vedoucí mužstva): Vánoce pro mě znamenají svátky klidu a míru. Svátky prožívám s rodinou a hlavně v klidu, žádné stresy, nesmí chybět dobré jídlo, dobré pití – rád si dám pivo, vínko i klidně šáňo. Dneska si lidi dávají mobily, dříve jsme dostávali dřevěné hračky, které děti v dnešní vůbec nezajímají. Skládanky a knížky ještě jo, ale můj vnuk si už ve dvou letech klidně hraje na mobilu. Prostě jiná doba. Pamatuju si, to mi bylo tak třináct a peněz tolik tehdy nebylo – výplaty byly hodně nízké, a tak jsem dostal k Vánocům karamelové bonbóny za tři koruny. To byl pro mě super dárek, byl jsem hrozně na sladké (usmívá se).

Jérémie Blain: Posledních pár let pro mě Vánoce tolik neznamenaly, trávil jsem je totiž dva roky sám. Teď je strávím se svou přítelkyní. Ale mám Vánoce samozřejmě rád, obvykle je to skvělý čas strávený s rodinou – být spolu, zasmát se, dobře se najíst a napít. To je vždycky zábava. Mám Vánoce pořád rád, líbí se mi ty světla všude na stromcích a v ulicích a celkově tu atmosféru. Lidé mají během Vánoc dobrou náladu. O tom všem Vánoce jsou.

Jakub Lev: Vánoce pro mě znamenají pohodový čas s rodinou, chvíli doma opustit všechny věci kolem a soustředit se jen na rodinu. Mám ale i jednu špatnou vzpomínku, to mi bylo nějakých devatenáct, když jsme si šli 25. jednou zabruslit a propadli se na rybníku. A tahali nás ven nějakých patnáct minut, takže to jsem měl doslova smrt v očích a od té doby si bojím šlápnout na rybník. Pozitivní je vždycky, když se rodina sejde, jsme všichni zdraví a užijeme si ten den spolu. To nikdy neomrzí.

Lukáš Cingel: Každý rok jsou Vánoce takovým menším oddechem od hokeje, ale letos je to jiné, tím, že mám delší dobu pauzu. I tak se na ně samozřejmě těším, užijeme si je s rodinou. Na Vánoce mám mnoho vzpomínek – a všechny jsou dobré. Matně si pamatuju, jak jsem dostal první brusle, kolo nebo vojáčky, z toho jsem měl velkou radost.