Lukáš Král o 9. třídě: Zdobila nás víc hokejovost než zarputilost

V Žákovské lize 9. tříd jste se v předčasně ukončeném ročníku umístili na 4. příčce. Jak jste s tímto výsledkem spokojen?
Věděli jsme, že patříme a budeme patřit k týmům, které budou odskočené, což jsme podle mě potvrdili. Se všemi soupeři z této odskočené čtyřky jsme hráli vyrovnané zápasy, nemůžu říct, že bychom v nějakém utkání byli vyloženě horší. Charakterizovala nás spíš hokejovost než nějaká buldočí zarputilost, snažili jsme se hrát opravdu hokej. Ne vždycky to samozřejmě na sto procent vyšlo, ale v zásadě jsme se prezentovali tím směrem, kterým jsme jít chtěli – hrát s kotoučem, kombinovat, neodpalovat puky. Chtěli jsme se držet konceptu, který je v Hradci v mládeži nastavený, a řekl bych, že se nám to dařilo.

Zmínil jste, že v čele soutěže byla odskočená čtyři mužstva. Která kromě hradeckého to byla?
Mladá Boleslav, Jihlava a Liberec. Nejmíň nám sedí asi Mladá Boleslav, která se prezentuje hokejem na totální bojovnosti a obrovském sebeobětování s plno taktickými prvky. My jsme se taktikou tolik nezabývali a spíš jsme si zakládali na tom, že kluci řeší situace intuitivně, aby rozvíjeli svoje schopnosti a dovednosti.

Co byste označil za nejlepší moment celého ročníku?
Vrcholem naší sezóny byla olympiáda, která se nám povedla nad očekávání, to bych chtěl určitě vypíchnout. Všichni jsme se na ni těšili a byli zvědaví, jak dopadne, měli jsme z ní respekt. Nakonec jsme byli druzí, panovala velká spokojenost. Hráli jsme ještě turnaje DTS, což byla taky parádní soutěž, to už nehraje žádný slabý tým. Bylo to velice kvalitní zpestření sezóny.

Měli jste stanovený nějaký speciální prvek, který jste v trénincích častěji pilovali?
Hodně jsme dělali právě individuální dovednosti, a to jak v situacích jeden na jednoho, tak i v dalších rovnovážných akcích. Pracovali jsme na tom ve všech možných podobách a prostorách hřiště, především formou her. Řekl bych, že během sezóny byl i díky trenérům z dalších kategorií vidět posun. Chodili s námi trénovat koučové z áčka a co se týká silového připravení, kluci šli během roku hodně nahoru.

S další sezónou čeká hráče posun do kategorie dorostu. Jsou na to připraveni?
Někteří ano, někteří méně. Do přípravy dorostu půjdou v podstatě všichni a bude záležet na tom, jak se kdo uchytí a prosadí. Všichni jsou na stejné startovní čáře a bude záležet na tom, jak se toho zhostí.

V roli asistenta budete se stejným ročníkem pokračovat příští rok i v dorostenecké kategorii. Těšíte se na další spolupráci?
Samozřejmě, jsem rád, že s nimi můžu jít dál. Znám je už dlouho a poměrně dobře, kolem ročníku 2005 se motám už asi čtyři roky. Jsem rád, že můžu své znalosti využít a pokračovat s nimi dál. Na druhou stranu mám i detailní přehled o ročníku 2006 a těší mě, že i u něj se můžu jako asistent pohybovat.

Vnímáte posun do dorostu i jako váš osobní úspěch? Soutěž je přeci jen sledovanější, zápasů víc.
Určitě to beru jako svůj posun a těším se na spolupráci s realizačním týmem, se všemi se dobře znám. Řekl bych, že máme na hokej podobný pohled a těším se na to.

V jaké fázi se nachází trénink nyní? Už jste si hráče mezi kategoriemi „předali“?
Už jsme v nových kategoriích a po dohodě s realizačním týmem a kondičním trenérem klukům posíláme nějaké zapracování. Teď máme takový udržovací čtrnáctidenní blok a první týden v květnu už budou kluci pracovat individuálně s trochu většími náložemi. Věříme, že od druhého květnového týdne už se budeme moct setkat a začít pracovat společně.

Je ještě něco, co byste chtěl k uplynulé sezóně říci, než definitivně odstartuje ta nová?
Chtěl bych poděkovat za parádní spolupráci realizačnímu týmu, všechno fungovalo – od vedoucího Míry Plíhala, přes Vaška Pánka, Jirku Janouška staršího, Lukáše Breberu až po kondičního trenéra Jardu Svobodu, který s kluky výborně pracoval. Spolupráce taky probíhala skvěle s dalšími mužstvy, ať už s dorostem nebo s 8. třídou, o sezóně nemůžu říct nic negativního.