Nový kouč juniorů David Kočí: Tvrdá a poctivá práce je pro mě základ

V jaké fázi přípravy se právě nacházíte?
Příprava už je v plném proudu. Začínáme čtvrtý týden celkově, ale už druhý týden jedeme naplno. Zátěže by se měly každý týden pomalinku zvyšovat, osmý a devátý týden přípravy by měly být ty nejtěžší.

Jak se hráči s fyzickou zátěží vyrovnávají?
Zatím si vedou velmi dobře. Do přípravy se pravidelně zapojuje něco přes dvacet hráčů a polovina z nich to zvládá bez problémů. Druhá půlka hráčů má sice lehčí problémy, ale celkově si myslím, že kluci jsou na tom po fyzické stránce dobře.

Přípravu máte jistě pečlivě naplánovanou, jak bude dále probíhat a kdy se hráči dostanou na led?
Příprava potrvá do konce června, dohromady to tedy budou dva měsíce. Pak bude čtrnáct dní volno a v polovině července bychom chtěli dojet ještě týden letní přípravy. Je to proto, aby se kluci znovu zapracovali a aby hned neztratili to, co v květnu a červnu nabrali. Přece jen už je to juniorka a není čas na tři týdny nebo měsíc dovolené. Pokud se hráči chtějí někam posunout, v tomhle věku už tomu taky musí něco obětovat. Od 21. července bychom chtěli jít na led, ale uvidíme, kdy bude připraven.

Jak vznikal váš tréninkový plán? Budoval se tady v Hradci již déle, nebo jste k němu jako nová tvář realizačního týmu přispěl hlavně vy?
Plán tvořím už delší dobu, podobný jsme měli, už když jsem byl na Spartě. Pak jsem ho dále formoval s kolegy v Chomutově a myslím, že ten nynější je zase o trochu lepší. Každý rok člověk vychytá chyby, zjistí, které věci by se daly udělat lépe, a přijde s novými nápady. Plán se tedy stále vyvíjí, ale fungoval už v klubech, kde jsem působil předtím.

Jsou v Hradci oproti vašemu předchozímu působišti nějaké rozdíly, co se prostředí týče? Které prostory využíváte nejčastěji?
Základem je posilovna, kterou jedeme dvakrát týdně. Hodně využíváme Malšovický stadion, kde se dá běhat, skákat, sprintovat nebo to proložit nějakou hrou. Tam jsou opravdu perfektní podmínky, je tam skvělý povrch, na kterém si kluci neoddělají nohy a na kterém jim můžeme nakládat velké zátěže. Na těchto dvou sportovištích se tedy budeme pohybovat nejvíc, ale chceme využít i další. Tady v hokejové hale jsou perfektní schody, které už kluci taky poznali. Samozřejmě je to náročné, ale schody jsou pro přípravu hokejisty výborným místem.

Stihl jste se jako nová posila realizačního týmu poznat se svými kolegy? Jak probíhá vaše spolupráce?
Už jsme se stihli poznat, Mirek Řehák i Petr Luštinec jsou fajn kolegové a pomáhají mi se zapracováním do místního prostředí. Doufám, že to tak bude pokračovat a sezóna pro nás bude zábavná. Myslím, že pro obě strany to může být přínosné. Vždy, když přijde trenér do nového prostředí, může ostatní kolegy obohatit a samozřejmě to platí i naopak. Každý trenér má jiný styl a uznává jiné metody. Je důležité naslouchat i ostatním, aby se každý trenér mohl posunout zase o kousek dál.

Dá se nějak charakterizovat váš trenérský styl? Co je pro váš přístup typické?
Můj styl je velmi jednoduchý, protože hokej je v podstatě jednoduchá hra. Je založen na tvrdé práci, protože kluci, kteří pracují tvrdě a dávají do toho všechno, většinou dojdou nejdál. Taková je moje trenérská filozofie. Mám rád hráče, kteří makají naplno, nechají tam všechno a chtějí se zlepšovat. Rád pracuji s takovými lidmi a jsem pak schopen i odpustit nějakou tu chybu na ledě.

Máte obrovské herní zkušenosti, odráží se nějak i ve vaší nynější profesi?
Za svou kariéru jsem viděl hráče, kteří byli vybaveni špičkovými dovednostmi, ale i oni museli makat. Základ je totiž pro všechny hráče stejný. Špičkový hráč se nikdy nedostane až na vrchol, když nebude odvádět stoprocentní práci. Není to jen o střílení gólů, musí tam být i backchecking, obranná hra a práce pro tým. Dneska už jde hlavně o kompaktní hokej a i od hvězd se čeká nějaká ta černá práce.

Mluvili jsme o trenérském stylu. Jaký styl hokeje byste chtěli s juniorkou praktikovat?
Chtěli bychom hrát podobný hokej jako A-tým. To je základem pro to, aby kluci z juniorky měli co nejjednodušší přechod do áčka. Budou tak moct naskočit z tréninku rovnou do zápasu a nebudou mít problémy s taktikou. Já osobně s tím nemám žádný problém, protože se mi takový styl líbí, i já sám tento aktivní styl hokeje vyznávám. Dnes už vám ale každý trenér řekne, že chce hrát aktivně a bruslit. Nejtěžší ale bude do toho ty kluky dostat a přimět je, aby v tomhle nastavení odehráli každý zápas, aby jezdili a makali. Dneska už nikdo nechce hrát zanďoura, ale hrát aktivní hokej není jednoduché. Je třeba na to být perfektně připravený, mít kondici, rychlost a výbušnost. Na tom se teď v přípravě snažíme pracovat a budeme se snažit v tom pokračovat i v sezóně.

Jak vůbec došlo k vašemu přesunu k hradecké mládeži?
Kontaktoval mě Tomáš Martinec s nabídkou trénovat v Hradci juniorku. Nabídka mě oslovila, protože jsem působil v Chomutově, kde mi končila dvouletá smlouva a situace tam byla trochu nejistá. V Chomutově jsem to měl rád, ale do Hradce jsem šel, protože má velmi kvalitní mládež a viděl jsem tam možnost rozvoje. Rozhodl jsem se pracovat ve stabilním klubu a v kvalitním prostředí.

Je už správný čas přemýšlet nad tím, s jakými cíli budete do nadcházející sezóny vstupovat?
Chtěl bych co nejvíc hráčů z juniorky posunout k dospělému hokeji, aby na nich tady v Hradci mohli stavět budoucnost. Chci, aby pochopili, o čem hokej je, a aby se stali lepšími hráči. Druhým cílem je samozřejmě hrát dobrý hokej, abychom se drželi mezi nejlepšími týmy juniorské extraligy.