Ryan Potulny o přesunu do Hradce: Chtěl jsem být v týmu, kde mám šanci něco vyhrát
Poslední letní posila se připojila do závěrečné přípravy před ostrým startem sezóny. Vůbec první Američan na soupisce Mountfieldu v úterý dorazil do Hradce Králové a sžívá se s týmem. Ryan Potulny má za sebou bohatou kariéru v zámoří, v loňské sezóně poprvé zavítal do Evropy, kde hájil barvy Pelicans ve finské Liize. Nyní bude s jedenáctkou na dresu brázdit ledy české Tipsport extraligy. „Pro mě byl přesun do Evropy správným rozhodnutím,“ má jasno jednatřicetiletý rodák ze Severní Dakoty.
Ryane, ve středu jste vyjel s týmem poprvé na led. Jak jste se po dlouhém přesunu cítil?
Cítil jsem se dobře. Samozřejmě nebylo jednoduché přiletět a rovnou se připravit na trénink, ale jsou tu dobří hráči. Byl jsem trochu překvapený, jak kvalitní hokej se tady v téhle fázi přípravy hraje, to mě na prvním tréninku opravdu upoutalo. Ještě nevím, s kým budu hrát ve formaci, ale všichni byli vážně dobří.
Jak probíhal váš přílet do České republiky? Měl jste vůbec čas si vybalit?
Přistál jsem v Praze chvilku před jedenáctou dopolední, poté jsme jeli rovnou sem na stadion, kam jsme dorazili kolem druhé. Jen jsem si odložil věci na hotelu, zařídil si telefon, bankovní účet a jel zpátky na pokoj si trošku odpočinout.
Udělalo na mě dojem, jak dobrý hokej se tu hraje
Jaké máte první dojmy ze spoluhráčů v kabině?
Každý z kabiny se mi snaží pomoci, snaží se mluvit se mnou anglicky, což se většině z nich daří. Podobné to bylo i vloni ve Finsku. Kluci mi většinou rozumí, někdy sice musíme použít ruce a nohy, ale když jim ukážu, co mám na mysli, tak to pochopí (směje se).
S klubem jste podepsal roční kontrakt. Jak jste se dostal do kontaktu s vedením Mountfieldu?
Můj agent je z Prahy, takže mi na začátku léta zavolal s tím, že tady o mě mají zájem. Měl jsem nějaké nabídky i od dalších klubů a chtěl tak zvážit všechny možnosti. Postupem času jsem si vyhledal informace o tom, jak kvalitní tahle liga je a musím říct, že na mě udělalo dojem, jak dobrý hokej se tu hraje. To byl jeden z hlavních důvodů mého rozhodnutí, protože jsem chtěl být v týmu, kde mám šanci něco vyhrát. Cítím, že Hradec takový tým má. Vloni tu byl kvalitní mančaft, takže doufám, že i letos na to navážeme.
Cítíte z klubu, že má vysoké ambice?
Určitě ano. Vidím to u všech od generálního manažera, přes trenéry až k hráčům. Očekávání tady jsou velmi vysoká a to se mi líbí. Pokud nemáte nejvyšší cíle, tak jaký je pak důvod hrát lední hokej? Bude na nás zřejmě trochu tlak, ale to je pozitivní věc, protože si uvědomíme, že patříme mezi top týmy a musíme tvrdě pracovat.
Pocházela odtud babička. Vím, že je na mě pyšná
Na dresu si ponesete číslo jedenáct. Má pro vás nějakou speciální symboliku?
Bylo to moje vůbec první číslo, které jsem oblékal v NHL, takže jsem se rozhodl, že si ho vezmu i tady. Nemám žádný zvláštní důvod, proč jsem si ho vybral, ale spíš to bylo první číslo, které mi v profesionálním hokeji dali.
Co jste před vaším příchodem věděl o České republice?
Něco málo jsem věděl, protože když jsem byl před 5 lety v ruském Omsku, musel jsem na operaci s ramenem a několik dní jsem pak strávil v Praze. Byl jsem tady i jako malý, když jsme hráli turnaj, takže jsem si něco pamatoval. Navíc odtud pocházela moje babička, která mluvila česky. Bohužel už není mezi námi, kdyby tady ale byla, vím, že by na mě byla pyšná. A já vím, že pyšná je.
Zmínil jste Omsk, se kterým jste v roce 2013 podepsal smlouvu. Za Avangard jste si ale žádný start nepřipsal, co se stalo?
Hned v prvním přípravném zápase jsem si zranil rameno, se kterým jsem musel na operaci. Léčba byla odhadovaná na rok, tudíž jsem věděl, že v sezóně už nenastoupím. Omsk chtěl uvolnit moje místo pro jiného cizince, tak jsem se vrátil zpět, podstoupil operaci a plně se zotavil.
Odmala jste působil na svém rodném kontinentu, vloni jste se ale rozhodl pro přesun do Evropy. Co vás k němu vedlo?
Zdálo se mi, že se tady nehraje až tak do těla, což mi s přibývajícím věkem vyhovuje (usmívá se). Navíc je zábava hrát na velkém kluzišti. Pro mě byl přesun do Evropy správným rozhodnutím i finančně, člověk navíc získá nové zkušenosti, navštíví místa, která by jinak nikdy neviděl.
Těším se, až místní hokej poznám ještě více
V průběhu kariéry jste si vyzkoušel několik různých lig. Ať už to byla univerzitní NCAA, AHL, NHL, v poslední sezóně finská Liiga. Která vám sedí nejvíce?
Ve Finsku to bylo hlavně o bruslení, soubojích jeden na jednoho. Po tréninku tady v Hradci ale cítím, že mi styl, kterým se prezentují tady, sedí víc. Vybojovat puk, poslat ho na volného spoluhráče, střílet góly. Je to podobné stylu hokeje, jakým se hraje v Severní Americe. Každý říká, že právě finská liga se více podobá zámořskému stylu, ale já si to nemyslím. Těším se, až místní hokej poznám ještě více. Jsem tu zatím jenom chvíli, ale všichni v klubu jsou skvělí, chovají se ke mně výborně a se vším mi pomáhají.
Jak byste tedy sám sebe popsal jako hráče, jaké jsou vaše přednosti?
Jsem ofenzivně – kreativní hráč. Myslím, že jsem chytrý hráč, umím dobře číst hru. Jsem spolehlivý při hře dozadu, takže bych řekl, že jsem oboustranný hráč. Když jsem mluvil s trenéry, tak chtěli, abych byl platný v přesilových hrách, tak doufám, že využiju svoji útočnou kreativitu a klukům pomůžu.
V roce 2008 jste se vítězným gólem v pátém prodloužení semifinále play off zapsal do historie AHL. Jak na tento moment v dresu farmářského celku Philadelphie vzpomínáte?
Byl jsem unavený. Vzpomínám si, že jsem byl strašně unavený (usmívá se). Hrál se nekonečný zápas, o přestávkách jsme jedli pizzu a vitamíny, abychom měli energii. Jen si pamatuji, že mi spoluhráč přihrál puk a já jsem zkusil vystřelit do horní části brány, protože jsem věděl, že je brankář unavený a že půjde do rozkleku. Když to tam spadlo, tak jsem cítil spíš úlevu než radost, protože už jsme všichni byli tak unavení, že na oslavy nebyly síly.