Tomáš Martinec v 1. díle rozhovoru: Na klubu mi hodně záleží

Pane trenére, říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale vy jste se přeci jen do Hradce v roli hlavního kouče vrátil.
Já bych neřekl, že vstupuji do stejné řeky. Mnoho věcí se za ten rok změnilo. Dostal jsem nabídku, ale musel jsem zvažovat všechny možnosti. Stále jsem vázán u reprezentace a rád bych u kategorie U18 pokračoval. Jsem moc rád, že jsem se s vedením Mountfieldu HK domluvil tak, že pokud bude dál zájem ze strany vedení Českého hokeje, tak budu u U18 pokračovat, byť to zřejmě nebude v plném rozsahu. Jak už jsem řekl, okolnosti v klubu jsou teď jiné, i realizační tým se změnil. Co se týče hráčů, někteří kluci tu zůstali, takže zhruba vědí, co od nás mají očekávat, ale pak je tu i spousta nových kluků. Celkově to bude trochu jiná práce a hlavně nová výzva.

Zvažoval jste, zda nabídku přijmout?
Nebudu lhát, určitě jsem o tom hodně přemýšlel. Na druhou stranu jsem Hradečák, na klubu mi hodně záleží. Práce u mládeže mě baví a naplňuje a jedině úzké propojení mládeže s áčkem mi koncepčně dává smysl. Prvotním cílem mladých hokejistů by mělo být hrát za domácí klub, hrát za Mountfield HK. Jsem rád, že jsem tuto šanci opět dostal, a zase se budu snažit zapracovat do týmu mladé kluky, tak aby měli už od začátku vizi, že se můžou dostat až do extraligy. Důležité je, aby věděli, že když budou dobře pracovat, šanci mají a dostanou ji.

První várka příchozích hráčů je převážně z ciziny, jak lze tento krok vysvětlit?
Já jsem k A-týmu přišel koncem března. Oficiální přestupní termín sice začíná 1. května, ale co si budeme povídat, v tu chvíli už je většina hráčů rozebraných. Už nebylo tolik možností, jak sem některé kvalitní hráče dostat. Jsem ale hodně rád za Petra Kalinu ze Sparty, který ještě musel čekat, jestli na něj Sparta uplatní opci, nebo ne. Jsme rád, že jsme se domluvili, podle mě je to stále ještě mladý a velmi talentovaný bek. Určitě jsme chtěli přivést kvalitní české hráče, charakterové kluky a takové, kteří by nám zapadli do herního stylu. Ale zkrátka jich na trhu nebylo tolik, výběr nebyl takový nebo jsme neměli finanční možnosti, abychom je mohli přivést. Na základě toho jsme začali hledat jinde a rozhodli se pro hráče ze zahraničí.

Fanoušci si jistě pamatují herní styl pod vaším vedením založený na rychlosti a nátlakovém hokeji. Budete letos praktikovat podobnou hru?
My budeme chtít hlavně vyhrávat zápasy, být úspěšní a hrát tak, aby se nám to dařilo. Hokej se hraje pro diváky a budeme tedy chtít, aby se jim náš hokej líbil a aby chodili na zimák. Na mém pohledu na hokej a jeho směřování se nic nemění a věřím, že s ním můžeme být úspěšní. Ale do sezóny půjdeme s pokorou a respektem ke každému soupeři. Už od přípravy hráče připravujeme na to, že budeme chtít být hodně pracovité a bruslivé mužstvo, které bude mít svou tvář a které bude pro každého soupeře hodně nepříjemné. S kolegy trenéry máme na hokej podobný pohled a já jsem rád, že můžeme opět propojit herní playbook áčka s mládeží, a opět se vrátíme k tomu, co jsme začali před těmi třemi lety.

Jak rozdílný je současný kádr oproti tomu, který jste v Hradci vedl naposledy?
Tým je docela odlišný, změnila se skoro polovina hráčů. Nejzásadnější změnou je určitě odchod Marka Mazance, který se postupně vypracoval mezi nejlepší brankáře v extralize. Uvidíme, jestli se odchod na tomto postu podaří zacelit a jestli naši současní brankáři budou schopní na výkony Marka navázat.

Budete nuceni obraz hry přizpůsobovat hráčům, kteří jsou momentálně v A-týmu?
Systém hry se vždy tvoří podle hráčů, které máte k dispozici. Brankář je nejdůležitější článek týmu, ale věřím, že ještě větší soudržností celého týmu se s jeho odchodem vypořádáme.

V Moutfieldu HK už nepokračují odchovanci Patrik Miškář a Radovan Pavlík, které znáte od mládeže. Je vám to líto?
Tohle mě mrzí opravdu hodně. S oběma jsem byl během sezóny v kontaktu, s reprezentací jsme shodou okolností trénovali v Litoměřicích, takže s Patrikem jsem se potkával. On dostal dobrou nabídku a rozhodl se ji využít, já v tu dobu ještě vůbec A-tým Hradce neřešil. Oba jsou to Hradečáci, takže mě to mrzí, ale věřím, že se třeba ještě někdy vrátí.

Je kádr pro ročník 2021/22 uzavřen?
V tuhle chvíli nepotřebujeme posilovat za každou cenu. Ale je pravda, že bychom ještě jednoho hráče chtěli přivést. Ale musel by to být český hráč, který by pro nás mohl být tím rozdílovým. Vše se bude odvíjet od finančních možností klubu a taky od nabídky a poptávky hráčů.

Změnil se celý trenérský tým, novou tváří se stal Ladislav Čihák, jako asistent se také vrací Petr Svoboda. Jak jste spokojený se složením vašeho štábu?
Já byl velmi spokojený s asistenty, kteří se mnou byli u A-týmu předtím, tedy s Alešem Krátoškou i Petrem Svobodou. Vedení klubu ale chtělo udělat aspoň jednu změnu, zároveň Láďa Čihák skončil v Plzni, kde měl výborné výsledky. Je to sice mladý trenér, ale už má hodně zkušeností a navíc má podobný pohled na hokej. Jsem rád, že se s klubem domluvil a že tady je. Věřím, že nám to bude fungovat a že do naší práce zase přinese něco nového. Péťovi Svobodovi končila v Jihlavě smlouva a já jsem rád, že přijal naši nabídku, přestože do Hradce dojíždí. Bude mít zase na starosti hlavně obránce, kterým má co říct. Na spolupráci s oběma se moc těším.

Už jste si spolu stihli vyjasnit role a kompetence?
Myslím, že dneska už to není o tom, kdo z nás je hlavní trenér a kdo asistent. Jsme zkrátka tři trenéři a všechno budeme řešit společně. Ještě se domluvíme, jak přesně si rozdělíme role na střídačce a koučink. Je jasné, že Péťa Svoboda jako bývalý obránce bude nejvíc mluvit právě s beky. Ale zbytek vykrystalizuje během přípravy, abychom do ostrých zápasů šli maximálně připravení.

Ladislav Čihák byl v Plzni pověstný tím, že dokázal zapojit mladé hráče do A-týmu a zapracovat je do dospělého hokeje. To je podobná vize, kterou byste se chtěli ubírat i v Hradci, že?
I proto jsem rád, že je tady. Plzeň a Liberec nastolily podobný směr, kterým chce jít i Hradec, tedy propojení s mládeží a stavba A-týmu na vlastních odchovancích a mladých hráčích. S Láďou tedy máme podobný náhled na systém výchovy hráčů a zapracovávání do A-týmu. Věřím, že přinese nové poznatky a že budeme i díky tomu úspěšní.

Jakou roli v tom bude hrát Jan Šťastný, který jako člen širšího realizačního týmu Mountfieldu bude působit i na lavičce Kolína a dohlížet tam na mladé hradecké hráče?
Honza Šťastný prošel velkými organizacemi a působil dlouho u mládeže i seniorů. Ví, jakou cestou chceme jít, a taky má podobný náhled na hokej. Taky ví, jak zapracovat mládežníky do dospělého hokeje. Jsem rád, že naši nabídku přijal a věřím, že právě při přechodu mladých hráčů do seniorského hokeje nám hodně pomůže. Doufám, že spolupráce s Kolínem bude díky němu fungovat perfektně.

Kondiční přípravu má na starost opět Michal Tvrdík. Běží vše dle plánu i s ohledem na současnou situaci a vládní opatření?
Příprava probíhá podle plánu. Vše je ovlivněné tím, že spousta hráčů má smlouvy až od července, hlavně tedy zahraniční kluci. Zhruba polovina týmu má individuální přípravu a já doufám, že se připraví tak, abychom mohli hrát náročný celoplošný hokej postavený na dobré kondici. Přestože někteří hráči nemají letní přípravu úplně rádi, věřím, že se pomocí ní připravíme do sezóny dobře.

Nebojíte se, že by zahraniční hráči, kteří se zapojí do přípravy později, mohli mít problémy s adaptací v novém klubu?
Já věřím, že ne. Hráče jsme si vybírali tak, aby nám přesně zapadli do systému. Aby pro nás byli posilami přesně pro ten hokej, který chceme hrát. Věřím, že to pro ně žádný problém nebude a že se adaptují dobře. Vždycky samozřejmě visí otazník nad tím, jak na daného hráče zapůsobí změna prostředí.

Sice je ještě brzy, ale stanovilo vám vedení nějaké konkrétní cíle do nadcházející sezóny?
Zatím jsme se o konkrétních cílech nebavili. Minulá sezóna byla pro většinu klubů ekonomicky velmi náročná a těžká. I podle příchodů do našeho klubu je jasné, že chceme situaci hlavně stabilizovat. Nepřivedli jsme žádné extrémně drahé hráče. I tak ale věřím, že tým má svoji kvalitu a uvidíme, jak to bude vypadat během sezóny. My prostě budeme chtít vyhrát každý zápas. Jsem ctižádostivý, nerad prohrávám, stejně jako moji kolegové v týmu a doufám, že hráči budou stejně hladoví po úspěchu. A hlavně doufám, že se vrátí na stadiony diváci a že se vše snad vrátí do starých kolejí.

Letos se na lavičce budete jako soupeři potkávat s vaším bratrem Patrikem. Už vyhlížíte vzájemné souboje?
Na souboj s bráchou se samozřejmě moc těším. Budějovice staví silný tým a myslím, že nebudou za otloukánka, jako tomu bylo v uplynulé sezóně.

Jste spolu často v kontaktu?
O hokeji se spolu bavíme hodně, náhled na určité věci máme podobný. Často jsme si vyměňovali postřehy a informace, ale je pravda, že v poslední době už mi toho moc neříká (směje se).

Byli jste velcí rivalové, doma i na ledě?
Rivalita mezi námi byla samozřejmě vždycky veliká, ve všem jsme spolu soutěžili a byli jsme tak vychovávaní. Všechno jsme hráli na krev a byli schopní se u všeho poprat. To se pak přeneslo samozřejmě i na led, když jsme hrávali proti sobě. Ani jeden z nás totiž neumí prohrávat. Pak to bylo složité hlavně pro rodiče, kteří museli naše konflikty řešit (usmívá se). Ale myslím, že už jsme oba starší a jsme trochu jinde než dřív.

Je do budoucna reálné, že byste se někdy setkali na jedné lavičce jako kolegové?
Já si to představit umím, ale naši rodiče asi moc ne (culí se). Dokonce jsme se o tom spolu přímo bavili, Patrik se ale rozhodl pro angažmá v Budějovicích ještě před tím, než jsem se já vrátil k A-týmu Hradce. Nevím ale, jestli by mi byl schopný dělat asistenta (usmívá se). Já bych jemu klidně asistenta dělal, on je zkušenější trenér, takže s tím bych problém neměl.