Byli jsme důstojný soupeř, ale 0:4 je ostuda, tvrdí Radek Smoleňák
Čtvrtfinálová série s Brnem ho dozajista bavila. Přesto v ní jako člen první formace nezaznamenal jediný bod a připojil se tak k nemohoucnosti, která trápila Mountfield v ofenzívě po všechna utkání s Kometou. Radek Smoleňák se stejně jako celý tým urputně rval, ale na dvojnásobného úřadujícího mistra to nestačilo.
Radku, jak moc vás mrzí vyřazení po výsledku 0:4 na zápasy? Štve mě to neskutečně, o to víc, že si myslím, že jsme byli důstojným soupeřem. 0:4 je až ostuda, ale o to víc mě to štve, že jsme hráli dobrý hokej. Měli jsme často víc ze hry a dojeli na naši absolutní ofenzivní impotenci a fauly, které byly alfou a omegou play off.
Jak hodnotíte právě skončenou sezónu? Myslím si, že základní část jsme měli výbornou, byla tam spousta pozitivních věcí, na kterých se dá stavět do budoucna. Opravdu jsme se dostali možná až tam, kde jsme se neočekávali. Ale přišlo play off a Kometa nám dala celkem dobrou školu. Pro nás, tým, který se podle mě moc měnit nebude, to budou do budoucna zkušenosti, které nám hrozně pomůžou. Série to byla náročná, bolela nás i je, bylo v tom spoustu emocí. Ale Kometa to dotáhla do vítězného konce.
Jak se díváte na potyčky v průběhu čtvrtfinále? Mně je v celku jedno, kdo se s kým chytnul nebo nechytnul. Snažím se odvádět maximum co můžu pro svůj tým. Zápasy byly vyhecované, vás novináře samozřejmě bavilo, že jste to mohli trochu nafouknout. Řekl jsem něco o (Martinu) Eratovi, že Libor (Zábranský) si trochu dělá, co chce, plus ta zmínka o starých pánech. Každý se na tom trochu povozil. Pro mě je hokej o emocích, které ze sebe dávám na ledě i mimo něj. Ale už je po sérii a myslím, že se spoustou kluků z Brna mám dobré vztahy a jedeme dál i přesto, že jsme si nedarovali ani centimetr. Ale o tom hokej je a věřím, že to bavilo i lidi.
„Respekt vůči soupeři se v dnešní době, která je všelijaká, cení.“
Po zápase se zdálo, že vás fanoušci Komety vyvolávali… Taky mi to přišlo. Série byla opravdu hodně vyhecovaná, kvůli médiím, mně a vůbec všem, mám to rád, hrajeme hokej, je to o emocích. Říkal jsem už před čtvrtfinále, že Kometa má dobré fanoušky, když jsem tu hrál s repre, tak to bylo super, vždy tu rád hraju. My máme také super fandy, byla to v podstatě férová bitva na tribunách. Je to pěkné tu hrát, když lidi přijdou a najdou si čas i takhle v teple a místo aby kluci honili holky u vody, tak jsou radši tady a fandí. Jsem rád, že i oni po konci série ukázali nějaký respekt, stejný, který sám vzdávám Kometě a jejím fandům. A to se v dnešní době cení, protože ona je taková všelijaká.
Říkal jste něco Liboru Zábranskému? Po vaší konverzaci se usmíval. Že má dobrý sestřih (směje se). Samozřejmě jsem mu pogratuloval.
„Prakticky z ničeho jsme vybudovali nový systém, novou strategii celé organizace.“
Mluvil jste o pozitivech, která jste v průběhu sezóny ukázali, dokážete některá jmenovat? Všechno. Zabudovali jsme spoustu mladých kluků, kteří možná ani sami nečekali, že dostanou tolik ice timeu, zápasů. Ti kluci si dokázali, že můžou hrát těžké zápasy, hodně minut. Prakticky z ničeho jsme vybudovali nový systém, novou strategii celé organizace. V týmu bylo spoustu změn, přesto jsme se dali rychle dohromady jako tým a většina z nás zůstává do další sezóny. To jsou všechno věci, které často trvají třeba dva tři roky. My celkem brzy našli stejnou vlnu i notu, to je určitě dobré a pozitivní pro nás i trenéry a manažery.
Takže věříte, že na ten systém, o kterém mluvíte, zvládnete navázat a zlepšit ho? Lepší musíme být stoprocentně, v play off jsme viděli, že to nestačí. Ale myslím, že jsme na dobré cestě. Teď to mě, kluky v kabině i vedení strašně štve, ale postupem času, až sepíšeme plusy i mínusy téhle sezóny, tak je tam těch kladů hodně. Teď už je jen na nás, abychom ty mínusy a to, co se nám nedařilo, změnili a pracovali na tom dál, protože bez práce nejsou koláče.
Cítíte se v týmu, kde je plno mladých dravců, dobře? Jasně, já jsem přece taky ještě dravec (směje se). Sice už jsem pomalejší, ale bavilo mě to, sezóna mi rychle utekla, hodně se vyhrávalo, bylo to dobré. Ale ten závěr je trochu taková pachuť, která hned tak nezmizí...