Hraju s velkými emocemi, říká Dávid Skokan po dvojitém konfliktu s Libercem
Utkání s Libercem, ve kterém se oba týmy střídavě přetahovaly o vedení, dopadlo nakonec lépe pro domácí. Tygři slavili výhru v nájezdech a Mountfield si tak na první výhru v sezóně ještě musí počkat. V utkání byl velmi vidět Dávid Skokan, nová akvizice v královéhradecké ofenzivě. Kromě asistence na první gól se zúčastnil také dvou potyček, kvůli nimž obdržel desetiminutový trest…
Jak se cítíte po druhém utkání za Hradec? Je to zajímavé, ale cítím se lépe než po prvním zápase. Je to asi tím, že už máme něco za sebou. Člověk má ve druhém zápase lepší timing, lépe se mu bruslí. Také jsme si s klukama více rozuměli. Cítím se dobře, a tak se mi také dobře hraje.
V zápase jste vedli, poté se dlouho čekalo na gól. Čemu přisuzujete, že se to na konci otevřelo a napadalo tam pět branek? Hra se více zagresivnila, dělaly se mezírky v obraně. Dopadlo to, jak to dopadlo. Škoda, že jsme nevyhráli. Dali jsme gól na 3:2 a tam jsme to už měli udržet. Je to příprava, a tak se poučíme z chyb a z toho, co nám řekl trenér. Vezmeme si to k srdci a jdeme dál.
Že se zagresivnila hra, bylo vidět i na vás, když jste se dostal v krátkém časovém úseku do dvou konfliktů. Jak k tomu došlo? Jsem emotivní hráč a hraju s velkými emocemi. Když je nepoužívám, tak se nemůžu dostat do hry. Tam už jsem to ale trošku přehnal. V tu chvíli jsme dali gól a věřil jsem, že už to udržíme a vyhrajeme. Věřil jsem, že to bude ve prospěch týmu. Trenér mi potom něco řekl, a to budu respektovat. Co mi řekl, si nechám pro sebe, ale vím, že se k tomu mám příště postavit jinak.
K dalšímu konfliktu došlo na trestné lavici, kde přešel Petr Gřegořek na vaši stranu. Co se tam odehrálo? Neřešil bych to... Je to hokej, ve kterém se takové věci stávají. Každý viděl, co se stalo, ale to je úplně v pohodě. Hokej je tvrdý sport plný emocí… Nejsou to šachy. Stalo se, nevadí, jde se dál. Nikomu to nemám za zlé.
Dostal jste tam ránu, nebo vám jen něco říkal? To si nechám pro sebe (usmívá se).
Příští víkend jedete na turnaj do Martina. Jak se těšíte domů na Slovensko? Mně je jedno, kde to hrajeme. I v Hradci se cítím jako doma, je to teď můj druhý domov. Je mi jedno, jestli hrajeme na Slovensku, v Čechách nebo v Polsku. Tam, kam jedeme, se budeme snažit vyhrát.
TOP foto: Sport.sk