Jistá šestka nic nemění na tom, že chceme čtyřku, hlásí navrátilec Martin Podlešák

Jaké je naskočit po třech měsících?
Bylo to těžké. Dlouho jsem jen trénoval, ale ještě těžší než návrat byl průběh léčby. Místy jsem měl strach, jestli vůbec někdy nějaký návrat bude. Díky bohu mám skvělou manželku, a ta mě v těžkých chvílích hodně podržela. Dík patří také Martinu Ručinskému, kvůli němuž jsem se mohl dostat k profesoru Kolářovi.

Pomohlo vám také to, že jste se mohl rozehrát v první lize?
Po dohodě s vedením klubu jsem byl na tři zápasy v Litoměřicích, ale nebylo to takové. Byl jsem ještě hodně zatavený. Proti Chomutovu mi pomohli kluci, hlavně Ruda Červený s Vláďou Škodou. Nabruslíno mám, ale to člověk může v tréninku do aleluja, a zápas je o něčem jiném. Nohy byly sem tam jalový a doufám, že příští zápas se dostanu do normálu.

Je velká výhoda vrátit se ještě před play-off?
My máme hodně hráčů, takže není vůbec jisté, jestli play-off budu hrát. Musím makat jako vždycky a jako každý hráč. Máme pět vyrovnaných lajn a je to na trenérech. Když budu hrát, budu šťastný a když ne, tak budu držet palce všem ostatním v našem týmu.

Vážně vás během zranění napadlo, že byste se už nemusel k hokeji vrátit?
Mě to nenapadlo jenom jednou... Hlavně přes Vánoce to bylo hodně nejisté. Rozhodovalo se, jestli půjdu na operaci, nebo ne. Pak jsem se zkontaktoval s Martinem Ručinským, a ještě že je tak velký kamarád s profesorem Kolářem. Jezdil jsem za ním do Prahy čtyři týdny ob den a ještě jsem navštěvoval svého kamaráda fyzioterapeuta. Stálo to za to, protože je strašně těžký se k těmto lidem dostat. Jsem vděčný za to, že jsem dostal šanci tam být a že jsem se z toho vylízal.

Play-off? Velká úleva!

Připravovali jste se na toto utkání speciálně na přesilovky?
Řekli jsme si k tomu trochu více, hlavně na naše oslabení. Chomutov se v posledních kolech hodně zvednul v tom, že nedostává tolik gólů. Hrál výborně, kdybychom dostali v první třetině gól my, tak by to bylo hodně těžké. Jsme spokojeni s průběhem zápasu a s tím, že máme šestku jistou. Díky tomu se všechno trochu uvolní.

Jak moc je důležité, že se zase trefil Jirka Šimánek?
Vždycky je důležité, když se někdo trefí (usmívá se). Jestli to je Šimi, nebo někdo jiný, tak to pokaždé někomu zvedne sebevědomí. Šimi delší dobu nedal branku a už jsem si z něj dělal legraci, že bych chtěl vidět ruce zase nahoře. A ono to fungovalo! Příště mu to pomůže třeba znova. Je to klíčový hráč, celá první lajna nás táhne celou sezónu, a je to jenom dobře.

Díky tomu, že jste zvítězili a Vítkovice prohrály, máte jisté čtvrtfinále play-off. Spadl vám velký kámen ze srdce, že?
Je to velká úleva. To ale nemění nic na tom, že bychom chtěli urvat čtyřku.

Máte pro první kolo vysněného soupeře?
Nemám. Ani nevím, jak to v tabulce vypadá. Hlavně bych ale chtěl zůstat zdravý.

Chomutov vám nedokázal dát tři zápasy gól. Čím si to vysvětlujete?
Je pravda, že když tady hráli druhý zápas, tak na tom nebyli dobře psychicky. Tentokrát hráli ale výborně, v první třetině měli spoustu šancí a tam nás dobře podržel Pavel Kantor. To bylo klíčové pro celý průběh zápasu.

Pomohli mi fanoušci, byli úžasní

Na to, že jste tak dlouho nehrál, jste bruslil s lehkostí. Hrálo se vám opravdu dobře?
Hrálo se mi v mezích toho, že jsem nehrál tři měsíce. Člověk vypadne ze systému a z extraligového tempa, které je velké. Snažil jsem se být v prostorech, kde mám být, abych tam nepřekážel a dostával se k pukům.

Byl jste tím zraněním ještě nějak limitován?
Ne, vůbec. Chtěl jsem se vrátit, až budu stoprocentně zdravý, a to už jsem. Doufám, že to aspoň nějakou chvilku vydrží. Hrozně jsem se na to těšil, navíc musím říct, že byli fanoušci úžasní. To taky člověku pomůže, když vyvolávají jeho jméno. Takže jsem si užil celý zápas.

Mluvíte o fanoušcích, kteří k vám mohou být o něco blíže než k ostatním hráčům. Jste totiž hodně aktivní na twitteru. Jak tento nápad vznikl?
Doma jsem už neměl prakticky co dělat. Pořád jsem otravoval manželku, tak jsem si ho založil. Říkal jsem si, že budu aspoň trošku informovat fanoušky, ať vidí dění.