Když je člověk na kolenou, musí vstát, říká Radek Smoleňák po prvním zisku v sérii

Jak se seběhl vítězný moment střetnutí?
Popravdě ani nevím. Šlo to na beka, Bláža (Blaž Gregorc) vystřelil, já se tam motal kolem brány a tečoval jsem to. Pro nás moc důležitý gól, zápas už trval dlouho a sil moc nezbývalo, takže jsme rádi, že jsme dokázali vyhrát. Stoprocentně nás to nakopne.

Je to povzbuzení i pro vás osobně, že? V sérii jste skóroval poprvé.
Góly dávat samozřejmě chci, stejně jako chci pomáhat mužstvu. Spíše jsem ale prožíval to, že je nedáváme nikdo. I ošklivější branky, jako byla ta moje, jsou proto cestou, kudy musíme jít. Prostřelovat jejich clonící hráče, protože tyhle situace dokážou vyhrávat zápasy.

Je z vás expert na góly v posledních minutách – povedlo se to i v Liberci.
Asi ano a jsem za to hrozně rád. Jak ale říkám, těší mě, že týmu můžu nějak pomoct, a to i když góly nedávám. Snažím se udělat malé věci, třeba v oslabeních, není to jen o brankách. Každý z nás má nějakou práci, kterou musí udělat, i když se nedaří. Když ji pak udělá dobře, je za to nějakým způsobem ohodnocený a přikloní se třeba i štěstíčko.

Kdybychom jen čekali, byla by to sebevražda

V čem byl rozdíl oproti minulým třem duelům? Začali jste o poznání aktivněji.
To kdybych věděl, změnili bychom to dávno (usmívá se). Věděli jsme, že situace je, jaká je, a klidně taky můžeme balit. Byla by to ale ohromná škoda, takhle zahodit celou sezónu. Máme určitě na víc, teď jsme si to dokázali a určitě nás to povzbudí.

Co jste si řekli před začátkem? Apelovali trenéři na jinou taktiku než doposud?
Abych se přiznal, tyhle zápasy už nejsou úplně o trenérech. Nejsou o trenérech, o emocích, o tlaku – jenom o nás. Nikdo za nás práci neudělá. Tohle měl každý v hlavě a pak hrál na 150 %.

Opět jste ale inkasovali jako první. Nezatřáslo to s vámi?
Teď už nás jen tak něco nevyleká, zvedli jsme se. První gól sice dostáváme často, ale pak je to jen o tom, jak člověk zareaguje. Kdybychom nehráli, ale jen čekali, byla by to sebevražda, Třinec hraje opravdu dobře. Snažili jsme se proto tlačit trošku víc, a myslím, že bylo i vidět, že máme hlavy nastavené trošku jinak. Taky my, starší borci, jsme si k tomu něco řekli, ale jinak máme inteligentní kluky, kteří si moc dobře uvědomovali, o co jde.

Máme super gólmany. Bez nich bychom se tu nebavili

V prodloužení měl na hokejce postup soupeře Daniel Rákos. Jak situace vypadala z vašeho pohledu?
Ještě, že to nedal. Je to ale stará písnička, že máme dva super gólmany, kteří nás drží nad vodou. Kdybychom je neměli, možná už se tady ani nebavíme, takže velké díky oběma.

Vyhlíželi jste už nájezdy, nebo jste si říkali, že ještě zkusíte zaútočit a třeba to vyjde?
Abych se přiznal, měl jsem už mžitky před očima a vyhlížel spíše maséra, aby mě trošku nahodil (směje se).

V čem je třeba zlepšit ofenzívu? Ze čtyř utkání jste asi chtěli vytěžit více, než jen čtyři branky.
Je to těžké, ale tohle je play off. Nikdo nepočítal, že dáme pět gólů za zápas. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby nám tam popadaly nějaké šťastné trefy, ale věřím, že teď jsme se trošku nastartovali, rozstřílíme se a přispěje každá ze čtyř pětek.

Koukám na pátek, ne na to, s kým se hraje finále

Pořád se ale nedaří přesilovky, na které jste se přitom mohli předtím spolehnout.
Věřím, že až to budeme potřebovat, přijde to. Máme šikovné kluky, kteří přesilovky umí. Jednou je člověk nahoře, podruhé dole. I když je na kolenou, musí vstát, ne jen klečet a brečet, proč to nejde. Snad se to pro nás ještě obrátí.

Ve vaší kabině se hned musela zvednout nálada, jak se cítíte?
Pro tohle ten hokej hrajeme. Úsměvy, radost, ty jsou k nezaplacení, navíc jsou to momenty, na které člověk bude vzpomínat i v budoucnu.

Prochází teď člověku hlavou myšlenka na obrat v sérii?
Určitě ne mou hlavou. Tam je, že jsme vyhráli zápas. Jedeme domů, kde nás čeká vyprodaná hala, která nás požene dopředu, takže já se spíše koukám na pátek. Musíme k dalšímu utkání přistoupit úplně stejně, ne vyhlížet, s kým se hraje finále. To by bylo science fiction.